PDC World Cup of Darts

týmový šipkařský turnaj

PDC World Cup of Darts je týmový šipkařský turnaj pořádaný společností Professional Darts Corporation. Hraje se každoročně od roku 2010 s výjimkou v roce 2011. V přímém přenosu jej vysílá stanice Sky Sports. Turnaj nahradil Jocky Wilson Cup, což byl mezinárodní zápas mezi Anglií a Skotskem, který se konal v Glasgow 5. prosince 2009. Anglie tehdy porazila Skotsko 6–0.

PDC World Cup of Darts
BetVictor World Cup of Darts
Informace o turnaji
ZeměAnglieAnglie Anglie (2010)
RakouskoRakousko Rakousko (2020)
NěmeckoNěmecko Německo (2012–2019, 2021–)
Městorůzné
Halarůzné
Rok založení2010
PořadatelPDC
Formát turnajetýmová soutěž
Finanční odměna450 000 £
Měsíc(e) konáníprosinec (2010)
únor (2012–2013)
listopad (2020)
září (2021)
červen (2014–2019, 2022–)
Aktuální vítěz
WalesWales Wales
Oficiální webové stránky

V říjnu 2009 oznámil předseda PDC Barry Hearn svůj záměr koupit British Darts Organisation (BDO) a podpořit 2 miliony liber amatérské šipky, představitelé BDO ale nabídku nepřijali. Podle Hearna bylo jeho cílem sjednotit šipkový sport. Poté, co BDO odmítla nabídku, oznámila PDC založení tří nových turnajů s premiérovým pořádáním v roce 2010, které měly podpořit rozvoj mladých hráčů a žen: PDC Mistrovství světa v šipkách do 21 let, PDC Mistrovství světa v šipkách žen a PDC World Cup of Darts.[1][2]

Formát

editovat

Prvních třech turnajů pořádaných v letech 2010, 2012 a 2013 se účastnilo 24 týmů na základě žebříčku PDC Order of Merit na konci října 2010 po dohrání turnaje World Grand Prix. Nejlepšího hráče z každé země doplnil druhý nejlepší. O nasazení rozhodl jejich průměr. Osm nejlepších zemí automaticky postoupilo do druhého kola, zbylých 16 bojovalo ve čtyřhrách o postup v zápasech na 6 vítězných legů, přičemž nový leg zahajoval tým, který prohrával. Stejný formát mělo i druhé kolo.

V roce 2010 byli vítězové z druhého kola náhodně rozděleni do dvou skupin (A a B), kde hrál každý s každým. V každém zápase se hrály dvě dvouhry a jedna čtyřhra, vždy na 3 vítězné legy. Za vítězství ve dvouhře byl udělen 1 bod, ve čtyřhře byly ve hře body 2. Ze skupiny postoupily dva týmy s nejvyšším počtem bodů.

V semifinále se hrály čtyři dvouhry a jedna čtyřhra, pokud ještě nebylo o vítězi rozhodnuto, přičemž se hrálo na 6 vítězných legů. Bodové ohodnocení bylo totožné jako ve skupinové fázi. Pokud by po odehrání všech her bylo skóre 3–3, následoval by rozhodující leg ve čtyřhře. Ve stejném formátu se odehrávalo finále s tím rozdílem, že se hrálo na 8 vítězných legů.[3]

V roce 2012 se první kolo zásadně nezměnilo, pouze se hrálo jen na 5 vítězných legů. Nově se hrály dvě dvouhry a jedna čtyřhra už ve druhém kole, přičemž dvouhry na 4 vítězné legy a čtyřhry na 5 vítězných legů. Bodové hodnocení se nezměnilo, v případě skóre 2–2 po dohrání zápasů by rozhodl závěrečný leg ve čtyřhře. Ve skupinách se nově hrálo na 4 vítězné legy ve všech jednotlivých zápasech. V semifinále se hrálo jen na 4 vítězné legy, jinak se pravidla nezměnila, podobně jako ve finále, kde se hrálo na 7 vítězných legů.

V roce 2013 byl představen nový formát. 24 týmů bylo rozděleno do 8 tříčlenných skupin, přičemž v každé byl jeden nasazený tým. Ve skupině hrál každý s každým jednu čtyřhru na 5 vítězných legů a dva nejlepší postoupili do druhého kola. I v tomto kole rozhodla o postupujícím čtyřhra na 5 vítězných legů. Čtvrtfinálové a semifinálové zápasy zahájily dvě dvouhry hrané do 4 vítězných legů. Pokud tým obě vyhrál, postoupil do dalšího kola. Pokud každý tým získal po jednom vítězství, rozhodla o postupujícím závěrečná čtyřhra na 4 vítězné legy. Ve finále se hrály čtyři dvouhry a jedna čtyřhra, přičemž vítěz byl vyhlášen ihned poté, co tým dokázal ovládnout tři zápasy.

V letech 2014 a 2015 byl počet soutěžících rozšířen na 32, přičemž 16 týmů bylo nasazených. V prvním kole se hrála pouze čtyřhra do 5 vítězných legů, poté již byl formát stejný jako v předchozích letech, v roce 2015 bylo ale rozhodnuto o přesunutí finálové čtyřhry tak, aby se hrála jako třetí finálový zápas.

Formát od té doby zůstal až do roku 2022 stejný, s jedinou významnější úpravou v roce 2016, kdy bylo rozhodnuto o nasazení pouze 8 nejlepších týmů, nikoli 16 nejlepších.

V roce 2023 došlo k razantní úpravě formátu turnaje. Poprvé se turnaje účastnilo 40 týmů a poprvé od roku 2013 se vrátila skupinová fáze. 36 týmů je rozděleno do 12 skupin po třech, přičemž součástí každé skupiny je jedna z nasazených zemí. Čtyři nejvýše nasazené týmy postupují automaticky do druhého kola, kde je doplňují vítězové jednotlivých skupin. V novém formátu také došlo k odstranění všech dvouher, nově se hrají pouze čtyřhry. Ve skupině se hraje do 3 vítězných legů, v dalších kolech do 8 vítězných legů a finále na 10 vítězných legů.[4]

Seznam finálových zápasů

editovat
Rok Vítěz[5] Skóre[a] Finalisté Místo Finanční odměna (tým) Sponzor
Hráči Tým Tým Hráči Celkem Vítěz Finalista
2010 Raymond van Barneveld
Co Stompé
 
Nizozemsko
4–2  
Wales
Mark Webster
Barrie Bates
Rainton Meadows Arena
Anglie  Anglie, Houghton-le-Spring
£150 000 £40 000 £20 000 Cash Converters
2012 Phil Taylor
Adrian Lewis
 
Anglie
4–3  
Austrálie
Simon Whitlock
Paul Nicholson
Alsterdorfer Sporthalle
Německo  Německo, Hamburk
2013 Phil Taylor
Adrian Lewis
 
Anglie
3–1  
Belgie
Kim Huybrechts
Ronny Huybrechts
Betfair
2014 Michael van Gerwen
Raymond van Barneveld
 
Nizozemsko
3–0  
Anglie
Phil Taylor
Adrian Lewis
£200 000 Bwin
2015 Phil Taylor
Adrian Lewis
 
Anglie
3–2  
Skotsko
Gary Anderson
Peter Wright
Eissporthalle
Německo  Německo, Frankfurt
£250 000 £50 000 £26 000
2016 Phil Taylor
Adrian Lewis
 
Anglie
3–2  
Nizozemsko
Michael van Gerwen
Raymond van Barneveld
Betway
2017 Michael van Gerwen
Raymond van Barneveld
 
Nizozemsko
3–1  
Wales
Mark Webster
Gerwyn Price
£300 000 £60 000 £32 000
2018 Michael van Gerwen
Raymond van Barneveld
 
Nizozemsko
3–1  
Skotsko
Gary Anderson
Peter Wright
2019 Gary Anderson
Peter Wright
 
Skotsko
3–1  
Irsko
Steve Lennon
William O'Connor
Barclaycard Arena
Německo  Německo, Hamburk
£350 000 £70 000 £40 000 BetVictor
2020 Gerwyn Price
Jonny Clayton
 
Wales
3–0  
Anglie
Michael Smith
Rob Cross
Salzburgarena
Rakousko  Rakousko, Salcburk
2021 Peter Wright
John Henderson
 
Skotsko
3–1  
Rakousko
Mensur Suljović
Rowby-John Rodriguez
Sparkassen-Arena
Německo  Německo, Jena
Cazoo
2022 Damon Heta
Simon Whitlock
 
Austrálie
3–1  
Wales
Gerwyn Price
Jonny Clayton
Eissporthalle
Německo  Německo, Frankfurt
2023 Gerwyn Price
Jonny Clayton
 
Wales
10–2  
Skotsko
Peter Wright
Gary Anderson
£450 000 £80 000 £50 000 My Diesel Claim
2024 bude oznámeno bude oznámeno bude oznámeno bude oznámeno bude oznámeno BetVictor

Rekordy a statistiky

editovat

Aktuální k 18. červnu 2023

Počet účastí ve finále

editovat
Země Vítězství Finalista Finále celkem Celkem na turnaji
Anglie  Anglie 4 2 6 13
Nizozemsko  Nizozemsko 4 1 5 13
Skotsko  Skotsko 2 3 5 13
Wales  Wales 2 3 5 13
Austrálie  Austrálie 1 1 2 13
Belgie  Belgie 0 1 1 13
Irsko  Irsko 0 1 1 13
Rakousko  Rakousko 0 1 1 13
Hráči Tým Vítězství Finalisté Finále celkem Celkem na turnaji
Phil Taylor a Adrian Lewis Anglie  Anglie 4 1 5 6
Michael van Gerwen a Raymond van Barneveld Nizozemsko  Nizozemsko 3 1 4 6
Gerwyn Price a Jonny Clayton Wales  Wales 2 1 3 6
Gary Anderson a Peter Wright Skotsko  Skotsko 1 3 4 6
Damon Heta a Simon Whitlock Austrálie  Austrálie 1 0 1 3
Peter Wright a John Henderson Skotsko  Skotsko 1 0 1 2
Raymond van Barneveld a Co Stompé Nizozemsko  Nizozemsko 1 0 1 1
Mensur Suljović a Rowby-John Rodriguez Rakousko  Rakousko 0 1 1 7
Simon Whitlock a Paul Nicholson Austrálie  Austrálie 0 1 1 5
Kim Huybrechts a Ronny Huybrechts Belgie  Belgie 0 1 1 5
Steve Lennon a William O'Connor Irsko  Irsko 0 1 1 5
Mark Webster a Gerwyn Price Wales  Wales 0 1 1 2
Michael Smith a Rob Cross Anglie  Anglie 0 1 1 2
Mark Webster a Barrie Bates Wales  Wales 0 1 1 1

Hráči

editovat
Hráč Tým Vítězství Finalista Finále celkem Celkem na turnaji
Raymond van Barneveld Nizozemsko  Nizozemsko 4 1 5 8
Adrian Lewis Anglie  Anglie 4 1 5 6
Phil Taylor Anglie  Anglie 4 1 5 6
Michael van Gerwen Nizozemsko  Nizozemsko 3 1 4 9
Peter Wright Skotsko  Skotsko 2 3 5 9
Gerwyn Price Wales  Wales 2 2 4 8
Jonny Clayton Wales  Wales 2 1 3 6
Gary Anderson Skotsko  Skotsko 1 3 4 9
Simon Whitlock Austrálie  Austrálie 1 1 2 13
John Henderson Skotsko  Skotsko 1 0 1 3
Damon Heta Austrálie  Austrálie 1 0 1 4
Co Stompé Nizozemsko  Nizozemsko 1 0 1 1
Mark Webster Wales  Wales 0 2 2 7
William O'Connor Irsko  Irsko 0 1 1 13
Mensur Suljović Rakousko  Rakousko 0 1 1 13
Kim Huybrechts Belgie  Belgie 0 1 1 12
Rowby-John Rodriguez Rakousko  Rakousko 0 1 1 8
Ronny Huybrechts Belgie  Belgie 0 1 1 5
Paul Nicholson Austrálie  Austrálie 0 1 1 5
Steve Lennon Irsko  Irsko 0 1 1 5
Rob Cross Anglie  Anglie 0 1 1 4
Michael Smith Anglie  Anglie 0 1 1 4
Barrie Bates Wales  Wales 0 1 1 1
  • Aktivní hráči jsou vyznačeni tučně
  • V tabulce jsou pouze hráči, kteří se účastnili finále
  • V případě stejného výsledku jsou hráči řazeni abecedně

Poznámky

editovat
  1. Skóre udává vyhrané zápasy vyjma roků 2010 a 2012, kdy byly udělovány za vítězství body

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku PDC World Cup of Darts na anglické Wikipedii.

  1. PDC Launch Three New Events [online]. Planet Darts, 2010-02-16 [cit. 2021-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-30. (anglicky) 
  2. PDC launch World Cup [online]. Sky Sports, 2010-02-16 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Cash Converters World Cup Format [online]. Planet Darts, 2010-11-19 [cit. 2021-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-23. (anglicky) 
  4. ALLEN, Dave. World Cup of Darts expanded as radical new format announced [online]. PDC, 2023-03-09 [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. World Cup Winners [online]. Darts Orakel [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat