Půst Ester

Půst Ester
Oficiální název	hebrejsky: תַּעֲנִית אֶסְתֵּר‎ (ta'anit ester)
Slavený	v judaismu, Židy
Druh	židovský
Začátek	za úsvitu 13. dne měsíce adar; (11. adar, pokud by připadl na šabat)
Konec	při západu slunce téhož dne
Rok 2024	21. března
Rok 2025	13. března
Zvyky a tradice	Půst
Souvisí s	Purim

Půst Ester (hebrejsky תענית אסתר‎, Ta'anit Ester) připomíná okolností zázračné záchrany lidu Izraele před záhubou v době perského exilu. Časově i tematicky souvisí se svátkem Purim, který po něm následuje.

Původ

Půst je připomínán 13. adaru na připomínku dne, v němž se Židé „shromáždili“ k obraně před hrozícím nebezpečím, což podle tradičního výkladu zahrnovalo i modlitby a půst.^[1] V tomto duchu vysvětluje původ půstu i nejstarší zmínka o jeho dodržování – rabi Acha ze Šabchy (Achaj ga’on) v díle Še'eltot.^[2]

Označení „Půst Ester“ je však také připomínkou třídenního půstu, který Židům nechala nařídit královna Ester předtím, než šla ke králi Achašverošovi prosit za záchranu svého lidu.^[3]

„	Ester dala odpovědět Mordokajovi: „Jdi, shromažď všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. Potom půjdu ke králi, třebaže to není podle zákona. Mám-li zahynout, zahynu.“	“
— Ester 4, 15-16

Tento aspekt půstu někteří zbožní židé zdůrazňují tím, že dodržují namísto jednoho dne tři postní dny^[4] (pondělí, čtvrtek, pondělí) ve dvou týdnech následujících po Purim.^[5]

Pravidla půstu

Jedná se o menší půst, tzn. že platí od úsvitu do soumraku. Přesouvá se, pokud by měl připadnout na šabat nebo na předvečer šabatu; v takovém případě připadne na předcházející čtvrtek, tzn. 11. nebo 12. adar, aby nenarušil šabat.

Půst Ester je považován za výjimečný kvůli několika okolnostem:

Připomíná se jím událost, která skončila triumfem a nikoli tragédií.
Dodržuje se v jiný den, než se stala událost, kterou má připomínat. Původní Esteřin třídenní půst byl v měsíci nisan, tradice uvádí data 13.-15. nebo 14.-16. nisanu (Manot ha-Levi).
Původní Esteřin půst připadl na svátek Pesach, kdy je zakázáno se postit; Mordechaj půst přesto přikázal a prosadil s ohledem na akutní hrozbu zániku celého židovského národa.
Půst není přikázán v Gemaře a považuje se proto za méně přísný než ostatní "malé" půsty - hlavně s ohledem na nemocné, těhotné ženy a kojící matky. ^[6]

Liturgie

Půst Ester je připomínán i v liturgii: v šacharitu (ranní modlitbě) se vkládá Avinu malkejnu, postní slichot a čte se z Tóry úryvek určený pro postní dny. V mincha (odpolední modlitbě) se do Amidy vkládá postní vložka Anenu, poté se čte Avinu malkejnu a opět postní čtení z Tóry, u Aškenázů následované postní haftarou.

Reference

↑ GANZFRIED, Šlomo. Kicur šulchan aruch. Překlad Miriam Havelková. Svazek 1. [s.l.]: Agadah, 2011. ISBN 978-80-87571-00-2. Kapitola 141:2.
↑ KOHLER, Kaufmann; MALTER, Henry. Jewish Encyclopedia. New York: [s.n.], 190?. Dostupné online. Heslo Purim, s. 278. (anglicky)
↑ NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. ISBN 80-900895-3-4. Heslo Ta'anit Ester, s. 218.
↑ Šulchan aruch, Orach chajim 786:3
↑ Magen Avraham k Orach chajim 786:3
↑ Rama, Orach chajim 786, 2

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Půst Ester na Wikimedia Commons

[1] GANZFRIED, Šlomo. Kicur šulchan aruch. Překlad Miriam Havelková. Svazek 1. [s.l.]: Agadah, 2011. ISBN 978-80-87571-00-2. Kapitola 141:2.

[2] KOHLER, Kaufmann; MALTER, Henry. Jewish Encyclopedia. New York: [s.n.], 190?. Dostupné online. Heslo Purim, s. 278. (anglicky)

[3] NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. ISBN 80-900895-3-4. Heslo Ta'anit Ester, s. 218.

[4] Šulchan aruch, Orach chajim 786:3

[5] Magen Avraham k Orach chajim 786:3

[6] Rama, Orach chajim 786, 2

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]