Přepis ruské cyrilice do latinky

Přepis z ruštinou používané cyrilice do latinky, tedy transliterace, je popsán v první části článku. Návod k transkripci, tedy na přepis ze zvukové podoby ruského jazyka, významný pro běžný život, je připojen níže.

Transliterace

Transliterace cyrilice je upravena normou ISO 9:1995, která je totožná s normou GOST 7.79. V Česku byla tato norma přijata jako ČSN ISO 9. Dříve měla svoji důležitost dnes neplatná norma GOST 16876-71, jenž byla vytvořena v 70. letech 20. století pro potřeby sovětské kartografie.

V českém prostředí tradice transliterace ruské cyrilice vznikla na základě diskuse Vavřince Josefa Duška a Jaroslava Bidla na stránkách Českého časopisu historického v letech 1904–1905.^[1] Bidlo v ní obhájil koncepci tzv. „mechanické transskripce“ nezohledňující např. přízvuky apod. (podobné zásady nevyužívala jen transliterace, ale i současná transkripce) Transliterace se ustálila především v katalogizační praxi v knihovnách (Z. V. Tobolka, 1921,^[2] a pro pravidla katalogu základního v roce 1925 Jaroslav Sutnar^[3]). Šířeji platnou normu navrhla v roce 1939 transliterační komise Slovanského ústavu (referent: Bohuslav Havránek, předseda: Oldřich Hujer), která se odvolává na starší české systémy a v případě ruštiny též na systém schválený v roce 1925 AV SSSR.^[4] Transliterační systém na úrovni národní normy byl přijat roku 1977 v podobě ČSN 01 0185 (platná do roku 2003). Poté byla přijata ISO 9 jako česká státní norma. Vedle toho se stále odlišují například zásady transliterace v českých knihovnách (vypracované 2004, protože přijetím nové normy „by byla narušena dosavadní kontinuita katalogů a rejstříků“).^[5]

V moderní ruské praxi existuje řada neslučitelných standardů pro romanizaci ruské cyrilice, z nichž žádná nebyla hodně oblíbená a ve skutečnosti je transliterace často prováděna bez jednotných standardů.^[6]

Tabulka transliterace ruské cyrilice podle ISO 9:1995

Cyrilice	Latinka	Příklad
А, а	A, a	адрес – adres
Б, б	B, b	баба – bаbа
В, в	V, v	вы – vy
Г, г	G, g	голова – golova
Д, д	D, d	да – da
Е, е	E, e	еда – eda
Ё, ё	Ë, ë	ёлка – ëlka
Ж, ж	Ž, ž	журнал – žurnal
З, з	Z, z	звезда – zvezda
И, и	I, i	книга – kniga
Й, й	J, j	первый – pervyj
К, к	K, k	как – kak
Л, л	L, l	липа – lipa
М, м	M, m	муж – muž
Н, н	N, n	нижний – nižnij
О, о	O, o	общество – obŝestvo
П, п	P, p	пара – para
Р, р	R, r	рыба – ryba
С, с	S, s	сестра – sestra
Т, т	T, t	товарищ - tovariŝ
У, у	U, u	утро – utro
Ф, ф	F, f	физика – fizika
Х, х	H, h	химический – himičeskij
Ц, ц	C, c	центральный – centraľnyj
Ч, ч	Č, č	часы – časy
Ш, ш	Š, š	школа – škola
Щ, щ	Ŝ, ŝ	щит – ŝit
ъ	"	объявление – ob"âvlenie
Ы, ы	Y, y	был – byl
ь	´	альбом – aľbom
Э, э	È, è	это – èto
Ю, ю	Û, û	южный – ûžnyj
Я, я	Â, â	яма – âma

Transkripce ruštiny do češtiny

Jako základ pro transkripci lze běžně využívat psanou ruštinu. Nejběžnější transkripční systém ruštiny do české latinky obsahují akademická Pravidla českého pravopisu z roku 1993.^[7] Některé specifické případy jsou pak popsány níže.

Tabulka transkripce

Azbuka	А	Б	В	Г	Д	Е	Ё	Ж	З	И	Й	К	Л	М	Н	О	П	Р	С	Т	У	Ф	Х	Ц	Ч	Ш	Щ	Ъ	Ы	Ь	Э	Ю	Я
Latinka	A	B	V	G	D	E, Ě, JE	JO	Ž	Z	I	J	K	L	M	N	O	P	R	S	T	U	F	CH	C	Č	Š	ŠČ	—	Y	—	E	JU	JA

Upřesnění některých případů

Azbuka	Latinka	Poznámka	Příklad azbuka	Příklad latinka
E	E	Ve všech případech kromě: 1. po D, T, N; 2. na začátku slova; 3. po samohláskách a po Ъ, Ь	Сергей Веселовский	Sergej Veselovskij
	Ě	1. po D, T, N s výjimkou u slov neslovanského původu (Штейн – Štejn); 2. výjimečně možné také po B, P, V u vžitých jmen připomínajících jména česká^{[p 1]}	Тургенев, Белинский	Turgeněv, Bělinskij
	JE	1. na začátku slova; 2. po samohláskách a po Ъ, Ь	Егор, Вересаев	Jegor, Veresajev
Ё	jo	Ve všech případech kromě: 1. po д, т, н; 2. po ж, ш, ч, щ	ёлка	jolka
	ďo, ťo, ňo	po д, т, н	Будённый	Buďonnyj
	o	po ж, ш, ч, щ	шёлк	šolk
И	I	Ve všech případech kromě po Ь	Марии	Marii
И	JI	Po Ь	Ильич	Iljič
Я, Ю	JA, JU	Ve všech případech kromě po D, T, N	Юрий Пятницкий	Jurij Pjatnickij
Я, Ю	ĎA, ŤA, ŇA atp.	Po D, T, N	Володя Тюрчев	Voloďa Ťurčev
Ъ	nepřepisuje se		съезд	sjezd
Ь	nepřepisuje se	Ve všech případech kromě po D, T, N	Горький	Gorkij
Ь	Ď, Ť, Ň	Po D, T, N	Третьяков	Treťjakov
KC	X	Je-li zřetelný neruský původ	Александров, Маркс	Alexandrov, Marx
KC	KS	Není-li zřetelný neruský původ	Аксанов	Aksanov

Další pravidla

Ruská jména neruského původu: Přepisovat podle ruského znění, nikoli podle předpokládaného původního znění: Штейн – Štejn
Cizí jména psaná v ruštině podle ruské výslovnosti: Ponechat v původní neruské podobě: Шекспир, Гегель – Shakespeare, Hegel
Historická osobní jména: Počešťovat, pokud mají v češtině ekvivalent: Пётр I., Моисей – Petr I., Mojžíš
Zeměpisná jména vžitá: Počešťovat, pokud mají v češtině ekvivalent: Галиция, Абиссиния – Halič, Habeš
Počáteční písmena jmen (iniciály): Nepřevádět mechanicky počáteční písmena, vycházet z celkové podoby jména v latince: Е. Я. (Евгений Яковлевич) – J. J.
Samohlásky vyslovované v ruštině redukovaně nebo s akáním: Při přepisu nebrat zřetel na výslovnost: Воропаев – Voropajev

Dle: Doc. M. Waldmannová, Ing. N. Fedosov a kol.: Textová cvičebnice ruského jazyka pro stavební fakulty, SPN, n. p. Praha 1967

Odkazy

Poznámky

↑ Na příslušném místě systému podle PČP je uvedeno: „Po retnicích v některých jménech, která ve svém povědomí spojujeme s domácími slovy, v nichž se píše ě, je přípustné tradiční psaní s ě: Белинский - Bělinskij vedle Belinskij, Бедный - Bědnyj vedle Bednyj.“

Reference

↑ Dušek, V. J. Jak psáti jména a terminy původně azbukou psané, ČČH X (1904), s. 439–444. a Bidlo, J. Ještě o transskripci azbuky, ČČH XI (1905), s. 196–199.
↑ TOBOLKA, Zdeněk Václav. Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného. Praha : Kompas, 1921. Příloha II: Přepis azbuky, s. 50-52.
↑ Borecký, Jaromír. Pravidla katalogu základního. Praha 1925. Písmo cyrilské, 116-120.
↑ Návrh na transliteraci cyrilského písma do latinky. Slavia, 1939-1940, s. 317-320.
↑ Edita Lichtenbergová (ed). Doporučení pro přepis nelatinkových písem do latinky. Praha 2004, 2. vydání 2006.
↑ Ivanov, L. Streamlined Romanization of Russian Cyrillic. Contrastive Linguistics. XLII (2017) No. 2. pp. 66-73. ISSN 0204-8701
↑ Tamější kapitola Doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny (ve vydání z roku 2005, ISBN 80-200-1327-X, s. 76–89) byla převzata do Standardu ISVS pro transkripci neběžných latinských znaků do znaků podle ISO Latin 2 a část týkající se cyrilici do 2. přílohy předpisu č. 594/2006 Sb., nařízení vlády o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy.

Literatura

Nařízení vlády č. 100/2007 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 594/2006 Sb., o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy. Částka 29. [s.l.]: [s.n.] (Sbírka zákonů. 2007). Dostupné online. S. 1305–1312.

[8] Na příslušném místě systému podle PČP je uvedeno: „Po retnicích v některých jménech, která ve svém povědomí spojujeme s domácími slovy, v nichž se píše ě, je přípustné tradiční psaní s ě: Белинский - Bělinskij vedle Belinskij, Бедный - Bědnyj vedle Bednyj.“

[1] Dušek, V. J. Jak psáti jména a terminy původně azbukou psané, ČČH X (1904), s. 439–444. a Bidlo, J. Ještě o transskripci azbuky, ČČH XI (1905), s. 196–199.

[2] TOBOLKA, Zdeněk Václav. Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného. Praha : Kompas, 1921. Příloha II: Přepis azbuky, s. 50-52.

[3] Borecký, Jaromír. Pravidla katalogu základního. Praha 1925. Písmo cyrilské, 116-120.

[4] Návrh na transliteraci cyrilského písma do latinky. Slavia, 1939-1940, s. 317-320.

[5] Edita Lichtenbergová (ed). Doporučení pro přepis nelatinkových písem do latinky. Praha 2004, 2. vydání 2006.

[6] Ivanov, L. Streamlined Romanization of Russian Cyrillic. Contrastive Linguistics. XLII (2017) No. 2. pp. 66-73. ISSN 0204-8701

[7] Tamější kapitola Doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny (ve vydání z roku 2005, ISBN 80-200-1327-X, s. 76–89) byla převzata do Standardu ISVS pro transkripci neběžných latinských znaků do znaků podle ISO Latin 2 a část týkající se cyrilici do 2. přílohy předpisu č. 594/2006 Sb., nařízení vlády o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[p 1]