Příčná mezipodvozková vazba
Příčná mezipodvozková vazba je zařízení, které se používá k příčnému, částečně poddajnému, spojení podvozků u kolejových vozidel, zpravidla lokomotiv. Účelem je rozdělení příčně působících sil při průjezdu obloukem na vnější kola dvojkolí podvozků.
na řadě E 499.0,1.
1 - rámy podvozků
2 - oje tlumiče
3 - vodorovné otočné čepy
4 - kulové čepy oje
5 - vnější pouzdro tlumiče
6 - vnitřní talíře
7 - pružiny
8 - vnitřní tyč
9 - stavěcí kroužky
a - vůle mezi stavěcími kroužky
b - vůle mezi talíři
Popis mezipodvozkové vazby čtyřnápravových lokomotiv ŠKODA I. generace
editovatMezipodvozková vazba je zde tvořena mechanickými díly, kde je důležitým členem příčná podvozková spojka[zdroj?]. Pro zajištění potřebné volnosti je vazba opatřena klouby a ojemi, přes které je spojena s podvozky.[1] Hlavním prvkem vazby je pružný člen uložený mezi ojemi.[1]
Funkce
editovatPojíždějí-li podvozky po přímé trati, případně v oblouku dostatečně velkého poloměru, mezipodvozková vazba příčné síly mezi podvozky nepřenáší, protože v tomto případě nedolehnou vymezovací kroužky (9) na talíře (6) ani v případě působení síly shora nebo zdola. Velikost (rozsah polohy) vzájemného postavení podvozků, kdy tyto nejsou vzájemně ovlivňovány, je dána vzdáleností (a).[1] Funkce vazby je oboustranná, symetrická. To znamená, že nezáleží na tom, který podvozek najíždí nebo projíždí obloukem jako první.[1]
Při průjezdu obloukem dojde k dolehnutí vymezovacích kroužků (9) shora nebo zdola na talíře (6), mezi kterými jsou umístěny dvě, protisměrně vinuté pružiny.[1] Příčná síla, která je přenášena z jednoho podvozku na druhý je dána stlačením pružin až do té doby, kdy dojde k vzájemnému dosednutí talířů.[1] Tato vzdálenost (b) určuje rozsah vzájemného postavení podvozků, kdy jsou síly přenášeny pružně.[1]
Při průjezdu oblouků menších poloměrů dolehnou talíře na sebe a síly mezi podvozky jsou přenášeny přímo (bez odpružení).[1]
Tuto mezipodvozkovou vazbu využívá např. lokomotiva E 499.0, u dalších lokomotiv jsou pružiny nahrazeny třemi pryžovými kroužky.[1] Každý z nich je stlačitelný o 10 mm, tedy celkově o 30 mm. Na rozdíl od pružinové vazby, řešení s pružinovými kroužky přenáší mírnou sílu i při průjezdu mírnými oblouky.[1]
-
Mezipodvozková vazba na 141.014 -
Podobně je provedena vazba na řadě EU 07 PKP
U těchto řad blízkost rámů podvozků umožnila velmi úsporné provedení mezipodvozkové vazby. Na jednom podvozku je namontován pružný člen s kulovým pouzdrem, do kterého se zasune čep druhého podvozku.
-
Kompletní vazba na lokomotivě -
Rám podvozku s pružným členem -
Vyvázané podvozky s částečně demontovanou vazbou
Další konstrukce
editovatMezipodvozková vazba na jiných lokomotivách je provedena odlišně. V prostoru mezi podvozky pod hlavním rámem mohou být umístěny další konstrukční skupiny lokomotivy, které brání použití původního řešení. V takovýchto případech jsou podvozky mechanicky propojeny hřídelem, který je uložen na podélníku rámu. Pružný člen je namontován přímo na rámu jednoho z podvozků.
Lokomotivy ŠKODA II. generace
editovatMezipodvozková vazba na lokomotivách ŠKODA II. generace (ř. 363, 163 a odvozené typy) je provedena odlišně. V prostoru mezi podvozky pod hlavním rámem je umístěn transformátor, resp. tlumivka. Proto jsou podvozky mechanicky propojeny hřídelem, který je uložen na podélníku rámu[2]. Pružný člen je namontován přímo na rámu jednoho z podvozků.
-
Mezipodvozková vazba na ř. 163 -
Spojovací hřídel mezipodvozkové vazby na vyvázané 163.022 -
Mezipodvozková vazba na ř. 163 - druhý podvozek
Reference
editovatLiteratura
editovat- Elektrické lokomotivy, Ing. Jindřich Bek a kolektiv, 21-010-76 05-94
