Pánev Bodamského jezera

Pánev Bodamského jezera; Bodenseebecken
	Satelitní snímek pánve Bodamského jezera
Nejvyšší bod	838 m n. m. (Höchsten)
Délka	108 km
Šířka	78 km
Rozloha	(pouze německá část) 747,76 km²
Nadřazená jednotka	Südliches Alpenvorland
Sousední; jednotky	Hegau, Oberschwäbisches Hügelland, Westallgäuer Hügelland, Adelegg, Iller-Vorberge, Ammer-Loisach-Hügelland, Inn-Chiemsee-Hügelland, Salzach-Hügelland
Podřazené; jednotky	Bodamské jezero, Überlingensko-Friedrichshafenská pahorkatina, Schussenská pánev, Východní Bodamská pahorkatina, Dornbirnské údolí Rýna, Jižní Bodamská pahorkatina
Světadíl	Evropa
Stát	Německo, Rakousko, Švýcarsko
Horniny	molasa, till
Povodí	Dunaj, Rýn (Alpský Rýn), Schussen, Dornbirner Ach, Bregenzer Ach
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jako pánev Bodamského jezera (německy Bodenseebecken) se označuje krajina Bodamského jezera a jeho okolí zformovaná glaciálním Rýnským ledovcem. Rozkládá se na jihu německých spolkových zemí Bádensko-Württembersko a Bavorsko a podle některých výkladů také v severovýchodním Švýcarsku a v části západorakouského Vorarlberska. Podle geomorfologického členění Německa je vymezena jako hlavní přírodní region č. 031 v rámci Předalpských pahorkatin a mokřadů (Südliches Alpenvorland).

Poloha

Pánev Bodamského jezera leží mezi Hornošvábskou pahorkatinou na severu, regionem Hegau na západě a Západoalgavskou pahorkatinou na východě. Na území Bádenska-Württemberska zabírá (bez Bodamského jezera) plochu 590 km², podle staršího vymezení pak zabírá v celém Německu 747,76 km².^[1] Pánev se rozprostírá přes části zemských okresů Bodamské jezero, Ravensburg a Lindau. Krajina pánve obklopuje jezero v různých šířkách, zvláště patrné je to u Ravensburgu, kde pánev místy dosahuje nadmořské výšky až 500 m n. m. Vodu z ní odvádějí říčky Rotach, Schussen a Argen a jejich přítoky do Bodamského jezera a dále do Rýna.

Podle německého geografa Hansjörga Donguse jsou součástí pánve Bodamského jezera také Hornošvábská a Západoalgavská pahorkatina. Dle jeho definice pánev navíc zabírá velkou část dolního údolí Alpského Rýna, a to až po obce Koblach na rakouské straně a Oberriet na straně švýcarské a k tomu také část severovýchodního Švýcarska hraničící s Bodamským jezerem, tedy oblast mezi městy Sankt Gallen a Schaffhausen.

Historie geografického vymezení pánve

V prvním vydání Příručky přirozeného prostorového členění Německa (Handbuch der naturräumlichen Gliederung Deutschlands)z roku 1953 byl vymezen Hlavní přírodní region č. 031 - pánev Bodamského jezera, jehož západní hranice se sousední jednotkou č. 030 Hegau probíhala podél linie mezi obcemi Radolfzell a Stockach . Tento hraniční směr byl dodržen i dále na jih, takže podle tohoto členění na území pánve patřil i horský hřbet Schiener Berg. Na jihovýchodně končilo vymezení přírodního regionu č. 031 přímo na břehu jezera a z Rakouska obsahovalo pouze oblast města Bregenz. Podle výše uvedené definice, zabírala pánev Bodamského jezera v rámci Německa 747,76 km². Toto vymezení přetrvalo ve druhém vydání z roku 1960.^[1]

Přirozené prostorové členění Německa

Samostatné mapy Kostnice a Lindau

Když mělo být v roce 1964 zpřesněno členění západní části Mapy 186 Kostnice v měřítku 1:200 000, rozhodl její autor Alfred G. Benzing, že nemá z hlediska přírodního rozvržení tamní krajiny smysl oddělovat Hegau od pánve Bodamského jezera. Proto v novém vydání mapy definoval a upřesnil hlavní přírodní region 030/031 pánev severního Bodamského jezera a pánev Hegau.^[2] Jeho kolega Hansjörg Dongus byl ještě důslednější, když v roce 1991 vytvářel na východě navazující mapu 187/193 Lindau/Oberstdorf. Dongus spojil „staré“ regiony 030 a 031 s původně samostatnými regiony 032 Hornošvábská parkohatina a 033 Západoalgavská pahorkatina a definoval nový hlavní přírodní region 030 Bodamské jezero-Mladá morénová země. Ten se rozprostírá na východ až k pohoří Adelegg a na severu (Plošiny Dunaj-Ablach) a severovýchodě (Plošiny Riß-Aitrach) přiléhá ke starým morénám Dunajsko-illersko-lešské plošiny. Na západě a severozápadě je ohraničen náhorním hřebenem Randen a regionem Hegaualb. Podle Donguse navíc pánev Bodamského jezera zabírá část údolí Alpského Rýna ve Vorarlbersku a Švýcarsku, stejně jako Jižní Bodamskou pahorkatinu v severovýchodním Švýcarsku; Tato pahorkatina se však již z větší části nachází na Mapě Kostnice, která však dále nevymezuje jižní břeh Bodamského jezera.^[3]

LUBW

Bádensko-Württemberský zemský ústav pro životní prostředí, měření a ochranu přírody (Landesanstalt für Umwelt Baden-Württemberg - LUBW) se v následujících letech pokoušel shrnout jednotlivé mapy týkající se Bádenska-Württemberska, které byly často ve styčných bodech protichůdné, do ucelené struktury hlavních regionů. Jedním z jeho cílů tako bylo ponechání známých krajinných názvů jako názvů přírodních regionů, proto jsou hlavní regiony příručky opět struktorovány velice podobně ale v upravených hranicích.

Pánev Bodamského jezera se zmenšila o všechny části západně od jezera, včetně horského hřbetu Schiener Berg a regionu Stockacher Bergland severozápadně od jezera, které byly všechny přiřazeny k regiou Hegau. Na území Bádenska-Württemberska zabírá pánev plochu o rozloze 590 km² (kromě Bodamského jezera). Severozápadně od jezera Überlinger See sahá pánev na až k obci Owingen, na severním břehu jezera Überlinger See až k obci Sipplingen.

Definice podle Hansjörga Donguse

Dolní údolí Alpského Rýna podle Donguse taktéž leží na pánvi Bodamského jezera

„Region 4. řádu zahrnuje hlavní pánev Rýnského ledovce z období würmského glaciálu spolu s Horním jezerem, vedlejší pánve Dolního jezera a Überlinger See a zanesené svahy řeky Schussen a také postpleistocénovou, Rýnem zaplavenou plochu Rýnského údolí mezi formacemi Schrattenského vápence od obcí Koblach a Oberriet a dnešní oblastí delty Rýna mezi Bregenzem a Rorschachem.

Přidruženy jsou nízké molasové a drumlinové hřbety v blízkosti jezera, oddělené obtékacími brázdami od vnitřních mladých morén navazujících směrem ven, ve výškách 400–500 m n. m., pouze v západní části (pohoří Schiener Berg) také ve výškách 700–600 m n. m.“

Citát ukazuje, že podle Dongusovy definice by nejen významné části regionu Hegau, ale také velká část severovýchodního Švýcarska a menší část rakouského Vorarlberska byly součástí pánve Bodamského jezera. Protože se však region Hegau v Bádensku-Württembersku víceméně etabloval ve své současné podobě, s Dongusovou definicí se obvykle nepracuje. Vzhledem k tomu, že Mapa 186 Kostnice nezobrazuje žádné další regiony ve Švýcarsku a Rakousku (a formálně jí to ani nepřísluší), k popisu a strukturování severovýchodních oblastí Švýcarka a západních oblastí Rakouska se obvykle používají jiné práce.

Přirozené prostorové členění

Následující přírodní oblasti z Mapy 186 Kostnice a Mapy 187 Lindau/Oberstdorf lze (dle LUBW) přiřadit k Hlavnímu přírodnímu regionu č. 031 - pánev Bodamského jezera (Region 030 Bodamské jezero-Mladá morénová země dle Mapy Lindau od Hanjörga Donguse):^[2]

- 031 (LUBW) = 030/031.0 + 030/031.20 + 030/031.4 (Benzing) = 030.0 (Dongus) Pánev Bodamského jezera
  - 030/031.0 + 030/031.20 (Benzing) = 0.30.00 (Dongus) Bodamské jezero
    - 030/031.0 (Benzing) = 0.30.000 (Dongus) Bodamské jezero-Horní jezero
    - 030/031.20 (Benzing) Bodamské jezero-Dolní jezero
  - 030/031.4 Überlingensko-Friedrichshafenská pahorkatina (Niederlinzgauská pahorkatina) (Benzing)
    = 030.03 Severní Bodamská pahorkatina (Dongus)
    - 030/031.40 Überlingenská pahorkatina (Benzing)
    - 030/031.41 Markdorfsko-Salemské úbočí a Grasbeurensko-Seefeldensko-Aachská nížina (Benzing)
      = 030.032 Obtékací brázdy Markdorf - Frickingen (Dongus)
    - 030/031.42 Meersburgská pahorkatina (Benzing)
      = 030.030 Drumlinové hřbety Meersburgu (Dongus)
    - 030.031 Drumlinové hřbety Oberteuringenu (Dongus)
  - 030.04 Schussenská pánev (dongus)
    - 030.040 Severozápadní Schussenská pánev-okrajová terasa (Dongus) – vpravo od řeky Schussen z Weingartenu do Meckenbeurenu
    - 030.041 Föhrenried (Dongus) – řeka Schussen z Mochenwangenu až pod Ravensburg
    - 030.042 Severní Schussenská pánev-okrajová terasa (Dongus) – vlevo od řeky Schussen, z Mochenwangenu do Ravensburgu
    - 030.043 Severovýchodní Schussenská pánev-okrajová terasa (Dongus) – zcela vlevo od řeky Schussen, z Weingartenu do Meckenbeurenu
    - 030.044 Jihozápadní Schussenská pánev-terasa (Dongus) – vpravo od řeky Schussen (od Meckenbeurenu)
    - 030.045 Jihovýchodní Schussenská pánev-terasa (Dongus) - zleva vlevo od řeky Schussen, jižně od Ravensburgu až po jih od Tettnangu
    - 030.046 Jižní Schussenská pánev-terasa (Dongus) – vlevo od řeky Schussenu, západně od Tettnangu
    - 030.047 Drumlinové pole Tettnangu (Dongus) – východně od Tettnangu
    - 030.048 Obtékací brázda Obereisenbachu (Dongus) – Bollenbach
    - 030.049 Terasy, nivy a delty Rotachu, Schussenu a Argenu (Dongus) - Ústí a břehy Bodamského jezera mezi Friedrichshafenem a Kressbronnem
  - 030.05 Východní Bodamská pahorkatina (Dongus) (Lindauská pahorkatina)
    - 030:50 Drumlinové pole Reitnau (Dongus)
    - 030.51 Jižní pánev Leiblachu (Dongus)
  - 030.06 Dornbirnské údolí Rýna (Jižní pánev Bodamského jezera) (Dongus) – Vorarlbersko a Švýcarsko
    - 030.60 Dno údolí Rýna od Dornbirnu po Götzis (Dongus)
    - 030.61 Delta Rýna (Dongus)
    - 030.62 Delta Bregenzer Ach a Bregenzské terasy (Dongus)
    - 030.63 Náplavový kužel Dornbirner Ach (Dongus)
  - 030.02 Jižní Bodamská pahorkatina (Dongus) – Švýcarsko

Boční morény v severovýchodním Švýcarsku

Hřeben Seerücken

Důležitá (würmská) boční moréna v severním Švýcarsku probíhala od Goldachu přes Roggwil do Kradolf-Schoenenberg ve směru západ-severozápad. Nedaleko na severozápad od Kradolfu probíhá severovýchodním směrem mezi Sulgenem a Kümmertshausenem boční moréna, která je dodnes patrná v reliéfu krajiny, a o kus dál severovýchodě pak začíná ještě lépe rozeznatelná, na severozápad směřující boční moréna, která vede od Herrenhofu přes Kurzrickenbach do Kreuzlingenu.

Zajímavé je, že údolí řeky Thur vede od Kradolfu k jejímu ústí v Ellikon am Rhein ve staré brázdě koncového ledovcového jezera, která svou polohou odpovídá zmíněné boční moréně a je výrazně širší než údolí Rýna jižně od Schaffhausenu. To napovídá, že Dongusova regionální jednotka 030.02 Jižní Bodamská pahorkatina zahrnuje alespoň výše definovanou pánev.

Region 030.5 Bodamské jezero-Mladá morénová země, který Dongus zmiňuje jako sousední krajinu mimo plochu jeho mapy ^[3] patrně zahrnuje zejména okrajová návrší pánve vymezená boční morénou. Mezi Sankt Gallenem na jihovýchodě a Schaffhausenem na severozápadě tak řada kopců opakovaně přerušuje mírně zvlněnou krajinu:

skupina kolem Ätschbergu (906 m) západně od Sankt Gallen
skupina kolem Höchi (775 m) mezi Wuppenau a Braunau
skupina kolem Imebärgu (706 m) východně od Frauenfeldu
západní prodloužení hřebenu Seerücken s horami Hörnli (670 m) a Stammerberg (639 m)

Hora Ottenberg (681 m) severně od Weinfeldenu, která na jihovýchodě navazuje na hřeben Seerrücken (721 m), je od něj již poněkud oddělena mírně zvlněnou krajinou.

Části pánve Bodamského jezera v rámci Hegau

Ostrov Reichenau

Podle přísně fyzických a krajinně genetických aspektů lze obě úbočí v hlavním přírodním regionu Hegau také přiřadit k pánvi Bodamského jezera, viz rozdělení níže:

030 Hegau (podle LUBW) a 030/031 Severní Bodamské jezero a Pánev Hegau (podle Mapy Kostnice)
- 030/031.2 Střední Hegau-Úbočí Dolního jezera
  - 030/031:20 Bodamské jezero-Dolní jezero– podle LUBW není součástí Hegau
  - 030/031.21 Ostrov Reichenau
  - 030/031.22 Kostnická nížina
  - 030/031.23 Bodanrücká pahorkatina
  - 030/031.24 Velká Hegauská nížina (Singenská nížina)
- 030/031.32 Orsingensko - Espasingenská nížina

Geologie

Ve würmské době ledové, přibližně před 20 000 lety, utvářel krajinu Rýnský ledovec. Pánev Bodamského jezera v podstatě zahrnuje oblast severní hlavní kotliny a nejdůležitější postranní kotlinu ledovce, která je vyplněna štěrkem z řeky Schussen. Typický terén zde dnes představují drumliny, mladé morénové oblasti a glaciální molasové hřbety s roklemi . V oblasti spodních morén převládají hlíny a písčité hlíny, v korytech tající vody pak štěrky a písky.

Města a obce

Město Lindau na stejnojmenném ostrově

Podle nejužší definice Bádensko-Württemberského zemského ústavu pro životní prostředí, měření a ochranu přírody (Landesanstalt für Umwelt Baden-Württemberg - LUBW) a Spolkového úřadu pro ochranu přírody (Bundesamt für Naturschutz - BfN) se následující německá města a obce nachází na pánvi Bodamského jezera:

Zemský okres Bodamské jezero

Zemský okres Ravensburg

Zemský okres Lindau

V případě širší definice dle Hansjörga Donguse se na pánvi Bodamského jezera nachází také nemalé množství švýcarských a rakouských měst a obcí v dolní části údolí Alpského Rýna. Jedná se o Altenrhein, Rheineck, Sankt Margrethen, Au, Heerbrugg, Widnau, Balgach, Diepoldsau, Rebstein, Marbach, Lüchingen, Altstätten, Hinterforst, Eichberg, Kriessern a Oberriet (Švýcarsko) a Bregenz, Hard, Fußach, Höchst, Gaißau, Lauterach, Wolfurt, Schwarzach, Lustenau, Dornbirn, Hohenems, Altach, Mäder, Kommingen, Götzis a Koblach (Rakousko)

V případě Dongusovy nejširší definice se na pánvi nachází i množství měst a obcí na severovýchodě Švýcarska (jižní strana Bodamského jezera, tedy oblast mezi městy Sankt Gallen a Schaffenhausen). Mezi největší obce v této oblasti se řadí Rorschach, Sankt Gallen, Arbon, Amriswil, Weinfelden, Frauenfeld a Schaffhausen.

Chráněná území

Eriskircher Ried

Na pánvi Bodamského jezera byly vyhlášeny četné přírodní a krajinné chráněné oblasti. Jedná se zejména o území bažin a slatin a vodní plochy (rybníky, tůně, prameniště). Některé z těchto oblastí, jako je např. Eriskircher Ried, jsou umístěny pod zvláštní ochranu jako Evropsky významná lokalita či ptačí oblast.

Typy chráněných území na pánvi Bodamského jezera (dle nejužší definice)	Procentuální podíl na celkové ploše pánve
Evropsky významná lokalita	5,24 %
Evropská ptačí oblast	1,94 %
Přírodní rezervace	1,91 %
Celkem	6,31 %

Stav k roku 2010

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bodenseebecken na německé Wikipedii.

↑ ^a ^b Emil Meynen, Josef Schmithüsen (Herausgeber): Handbuch der naturräumlichen Gliederung Deutschlands. Bundesanstalt für Landeskunde, Remagen/Bad Godesberg 1953–1962 (9 Lieferungen in 8 Büchern, aktualisierte Karte 1:1.000.000 mit Haupteinheiten 1960).
↑ ^a ^b Alfred G. Benzing: Geographische Landesaufnahme: Die naturräumlichen Einheiten auf Blatt 186 Konstanz. Bundesanstalt für Landeskunde, Bad Godesberg 1964. → Online-Karte (PDF; 4,1 MB)
↑ ^a ^b Hansjörg Dongus: Geographische Landesaufnahme: Die naturräumlichen Einheiten auf Blatt 187/193 Lindau/Oberstdorf. Bundesanstalt für Landeskunde, Bad Godesberg 1991. → Online-Karte (PDF; 6,1 MB)

Externí odkazy

Hlavní přírodní regiony Bádenska-Württemberska^{[nedostupný zdroj]} - LUBW
Krajinářská charakteristika Spolkového úřadu pro ochranu přírody (BfN)
Podrobná mapa přírodní oblasti založená na google.maps Archivováno 13. 4. 2008 na Wayback Machine. - LUBW

[HNGD-1] Emil Meynen, Josef Schmithüsen (Herausgeber): Handbuch der naturräumlichen Gliederung Deutschlands. Bundesanstalt für Landeskunde, Remagen/Bad Godesberg 1953–1962 (9 Lieferungen in 8 Büchern, aktualisierte Karte 1:1.000.000 mit Haupteinheiten 1960).

[BfL-186-2] Alfred G. Benzing: Geographische Landesaufnahme: Die naturräumlichen Einheiten auf Blatt 186 Konstanz. Bundesanstalt für Landeskunde, Bad Godesberg 1964. → Online-Karte (PDF; 4,1 MB)

[BfL-187-3] Hansjörg Dongus: Geographische Landesaufnahme: Die naturräumlichen Einheiten auf Blatt 187/193 Lindau/Oberstdorf. Bundesanstalt für Landeskunde, Bad Godesberg 1991. → Online-Karte (PDF; 6,1 MB)

[1]

[2]

[3]