Oxid jodičný

chemická sloučenina

Oxid jodičný je anorganická sloučenina se vzorcem I2O5. Je to anhydrid kyseliny jodičné a jediný stabilní oxid jodu. Vyrábí se dehydratací kyseliny jodičné při teplotě 200 °C v proudu suchého vzduchu:

Oxid jodičný
Tyčinkový model molekuly
Tyčinkový model molekuly
Kalotový model molekuly
Kalotový model molekuly
Obecné
Systematický názevOxid jodičný
Ostatní názvyanhydrid kyseliny jodičné
Anglický názevIodine pentoxide
Iodine(V) oxide
Iodic anhydride
Německý názevDiiodpentoxid
Sumární vzorecI2O5
Vzhledbílá hygroskopická krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS12029-98-0
PubChem159402
SMILESO=I(=O)OI(=O)=O
InChIInChI=1S/I2O5/c3-1(4)7-2(5)6
Vlastnosti
Molární hmotnost333,81 g/mol
Teplota rozkladu300 °C (573 K)
Hustota4,980 g/cm3
Rozpustnost ve voděrozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v kyselině dusičné, nerozpustný v ethanolu
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
nerozpustný v diethyletheru a CS2
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.
2 HIO3 → I2O5 + H2O

Struktura

editovat

I2O5 má vazebný úhel I-O-I o velikosti 139,2°, ale molekula není zrcadlově symetrická. Koncové vazby I-O mají délku kolem 180 pm a vazby vycházející z prostředního atomu kyslíku jsou přibližně 195 pm dlouhé.

Oxid jodičný snadno již za pokojové teploty oxiduje oxid uhelnatý na oxid uhličitý:

5 CO + I2O5I2 + 5 CO2

Tuto reakci lze použít ke stanovení obsahu CO v plynném vzorku.

I2O5 tvoří s oxidem sírovým a S2O6F2 jodylové soli, ovšem s koncentrovanou kyselinou sírovou tvoří jodosylové soli.

Při zahřátí nad 300 °C se oxid jodičný rozkládá za vzniku plynného jodu a kyslíku.[2]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iodine pentoxide na anglické Wikipedii.


  1. a b Iodine pentoxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. G. Baxter and G. Tilley, "A Revision of the Atomic Weights of Iodine and Silver," The Chemical News and Journal of Industrial Science; Volumes 99-100, Royal Society Anniversary Meeting, December 3, 1909, p. 276. (Google Books)

Externí odkazy

editovat