Oxid chloristý

Oxid chloristý
	Model molekuly oxidu chloristého
Obecné
Systematický název	oxid chloristý
Latinský název	Dichlori heptaoxidum
Anglický název	Dichlorine heptoxide
Sumární vzorec	Cl2O7
Vzhled	bezbarvá olejovitá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	12057-92-0
PubChem	123272
SMILES	O=(O=)(O=)MnOMn(=O)(=O)=O
InChI	InChI=S/Cl2O7/c3-1(4,5)9-2(6,7)8
Vlastnosti
Molární hmotnost	182,902 g/mol
Teplota tání	−91,5 °C
Teplota varu	82 °C (rozklad)
Hustota	1,86 g/cm3 (0 °C); 1,805 3 g/cm3 (25 °C)
Rozpustnost ve vodě	reaguje za vzniku kys. chloristé
Rozpustnost v nepolárních; rozpouštědlech	hexan
Tlak páry	0,533 kPa (−29 °C); 0,933 kPa (−21 °C); 3,16 kPa (0 °C); 9,60 kPa (20,3 °C); 14,40 kPa (30 °C)
Struktura
Dipólový moment	2,4×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	265,3 kJ/mol (plyn)
Entalpie varu ΔHv	177 J/g
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	408 kJ/mol (plyn)
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid chloristý (Cl₂O₇) je nejstálejší ze všech pěti oxidů chloru. Oxidační číslo chloru ve sloučenině je sedm. Je to anhydrid kyseliny chloristé. Za normálních podmínek je oxid chloristý relativně stálá, bezbarvá olejovitá kapalina, extrémně nebezpečná při styku s organickými látkami. Při doteku s hořlavými materiály může vzhledem ke svým silným oxidačním vlastnostem způsobit požár.

Připravuje se reakcí chloristanu s kyselinou sírovou.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid chloristý na Wikimedia Commons

Literatura

VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.