Otto von Frank
Otto von Frank (13. března 1854 Nymburk – 17. prosince 1916 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil původně jako nižší důstojník u dělostřelectva, později působil jako pedagog na Válečné škole a uplatnil se v oboru vojenské kartografie. V letech 1901–1916 byl ředitelem Vojenského zeměpisného ústavu (K.u.k. Militärgeographisches Institut). V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1913) a krátce před smrtí byl povýšen do šlechtického stavu.
| Otto von Frank | |
|---|---|
 | |
| Ředitel Vojenského zeměpisného ústavu (Militärgeographisches Institut) | |
| Ve funkci: 1901 – 1916 | |
| Předchůdce | Christian von Steeb |
| Nástupce | Arthur von Hübl |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní zbrojmistr (1913), polní podmaršál (1907), generálmajor (1903) |
| Narození | 13. března 1854 Nymburk |
| Úmrtí | 17. prosince 1916 (ve věku 62 let) Vídeň |
| Profese | kartograf a důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel z rodiny nymburského lékaře Josefa Franka a jeho manželky Anny, rozené Müllerové. Základní vzdělání získal v rodném Nymburku, poté absolvoval vojenskou průpravu na kadetních školách v Hranicích a ve Vídni (1869–1876). Do armády vstoupil v roce 1876 jako poručík k 9. pluku polního dělostřelectva ve Vídni.[1] V letech 1879–1881 si doplnil vzdělání v kurzu pro důstojníky dělostřelectva a v roce 1881 byl povýšen na nadporučíka. Poté vystřídal službu u dělostřeleckých jednotek ve Štýrském Hradci, Stolaci a znovu ve Vídni. V roce 1885 byl povýšen na kapitána a přidělen ke kartografickému oddělení na generálním štábu,[2] později se podílel na mapovém zpracování Tyrolska nebo Sedmihradska. V roce 1891 získal hodnost majora[3] a pět let působil jako pedagog na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni, kde vyučoval vojenskou geografii (1891–1895).[4] Mezitím byl v roce 1894 povýšen na podplukovníka a v letech 1895–1897 byl zástupcem velitele 8. dělostřeleckého pluku v Radkersburgu.[5] V roce 1897 byl povýšen na plukovníka a následující tři roky strávil jako velitel 18. dělostřeleckého pluku v Prešově.[6][7]
V roce 1901 byl povolán do Vídně, kde byl pověřen provizorním řízením Vojenského zeměpisného ústavu (K.u.k. Militärgeographisches Institut)[8] a v roce 1903 byl oficiálně jmenován jeho ředitelem. Činnost Vojenského zeměpisného ústavu byla v té době na vysoké úrovni a především díky zpracování vojenských map dosáhla uznání i v zahraničí. Ústav byl původně podřízen generálnímu štábu,[9] v roce 1913 byl převeden pod ministerstvo války. Otto Frank zůstal jeho ředitelem až do své smrti a mezitím dále postupoval v hodnostech. Byl povýšen na generálmajora (1903),[10][11] polního podmaršála (1907)[12][13] a nakonec dosáhl hodnosti titulárního polního zbrojmistra (1913).[14][15][16]
Zemřel ve Vídni 17. prosince 1916 a byl pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.[17]
Tituly a ocenění
editovatDne 11. prosince 1916 byl císařem Karlem I. povýšen do šlechtického stavu (titul Edler von Frank).[18] Protože ale zemřel o několik dní později, příslušný majestát byl vyhotoven až v následujícím roce 1917 a obdržel jej vdova Luisa, rozená Steinhausenová.[19] Byl čestným členem C. k. zeměpisné společnosti. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, jako dlouholetý ředitel Vojenského zeměpisného ústavu obdržel několik ocenění i v zahraničí.[20]
Rakousko-Uhersko
editovat
Vojenský záslužný kříž III. třídy (1895)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1901)
Řád železné koruny III. třídy (1902)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1909)- Služební odznak pro důstojníky (1911)
Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915)
Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1916)
Zahraničí
editovat
komandér Řádu sv. Olafa (1902, Norsko)
Řád sv. Stanislava II. třídy (1904, Rusko)
velkokříž Řádu Spasitele (1908, Řecko)
velkokříž Řádu italské koruny (1910, Itálie)
velkokříž Řádu Albrechtova (1911, Sasko)
Řád vycházejícího slunce II. třídy (1913, Japonsko)
velkokříž Řádu meče (1914, Švédsko)
Řád červené orlice I. třídy (1915, Německo)
.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1878; Vídeň, 1877; s. 395, 408 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1887; Vídeň, 1886; s. 161 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 178 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 185; Vídeň, 1895; s. 935 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 169, 735 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 267 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 168, 800 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 199 dostupné online
- ↑ Struktura vedení rakousko-uherské armády v roce 1906 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1904; Víden, 1903; s. 275 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 163 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1908; s. 308 dostupné online
- ↑ Generale und Oberste 1912; Vídeň, 1912; s. 3 dostupné online
- ↑ Služební postup Otto Franka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 49 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 130, 182 dostupné online
- ↑ Hrob Otto Franka na webu viennatouristguide.com dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 45 ISSN 0036-5246
- ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2028; Praha, 2016; s. 194–195 (heslo Frank) ISBN 978-80-906610-0-4
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Otto Franka in: Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1916; Vídeň, 1916; s. 3 dostupné online
Literatura
editovat- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 124–125 (heslo Otto Frank) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)