Oskar Dirlewanger
Oskar Dirlewanger (26. září 1895, Würzburg – 7. června 1945, Altshausen, Württemberg) byl německý důstojník Waffen SS v druhé světové válce. Byl zakladatelem a velitelem SS jednotky „Dirlewanger“. Sloužil zejména v Polsku a Bělorusku a jeho jméno je úzce spjato s některými z nejznámějších válečných zločinů.
| Oskar Dirlewanger | |
|---|---|
 Oskar Dirlewanger jako SS-Oberführer před tím, než mu by udělen Rytířský kříž. | |
| Narození | 26. září 1895 Würzburg, Německé císařství |
| Úmrtí | 7. červen 1945 (49 let) Altshausen, okupované Německo |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | SS-Oberführer der Reserve |
| Doba služby | 1914–1945 |
| Sloužil | .svg){kind=small} Německé císařství (do roku 1918).svg){kind=small} Výmarská republika (do roku 1933).svg){kind=small} Třetí říše |
| Složka | .svg){kind=small} Reichsheer (do roku 1918).svg){kind=small} Reichswehr (do roku 1933) Waffen-SS (do roku 1945) |
| Velel | 36. Waffen-Grenadier Division der SS |
| Války | První světová válka Druhá světová válka |
| Vyznamenání | Rytířský kříž železného kříže Německý kříž ve zlatě |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
Historiky bývá často popisován jako extrémně krutý člověk, „psychopatický vrah a pedofil“ (Steven Zaloga[1]), „násilný sadista“ (Richard Rhodes[2]), „expert ve vyhlazování a oddaný sadista a nekrofil“ (J. Bowyer Bell[3]), (Bryan Mark Rigg[4]).
Život
editovatMládí a první světová válka
editovatDirlewanger se narodil 26. září 1895 ve Würzburgu. Byl synem obchodníka a většinu dětství strávil v Esslingenu na Neckaru, kam se jeho rodina přestěhovala v roce 1906. Navštěvoval místní gymnázium (dnes známé jako Georgii-Gymnasium) a Schelztor-Oberrealschule. Maturitu složil v roce 1913.
Dirlewanger narukoval do württemberské armády dne 1. října 1913 a sloužil jako kulometčík u „König Karl“. V rámci této jednotky měl bojovat na západní frontě, kde se zúčastnil německé invaze do Belgie a později bojoval ve Francii. Obdržel Železný kříž první i druhé třídy, přičemž byl šestkrát zraněn, a válku ukončil v hodnosti poručíka, velícího rotě na východní frontě v jižním Rusku a Rumunsku. Po zastavení bojů měl být Dirlewangerův prapor internován v Rumunsku, ale Dirlewanger se rozhodl vrátit svou jednotku do Německa a odvedl 600 mužů ze své roty a dalších jednotek praporu domů.[5]
Podle německého životopisce Knuta Stanga přispěla válka k tomu, že určila Dirlewangerův pozdější život a jeho metody, neboť „jeho amorální osobnost s alkoholismem a sadistickou sexuální orientací byla navíc rozvrácena frontovými zážitky z první světové války a jejím zběsilým násilím a barbarstvím“.[6]
Po válce vstoupil do oddílů Freikorps a víckrát se neúspěšně pokusil o vstup do Schutzstaffel. V roce 1932 se stal členem Hitlerovy NSDAP. V tomto období se seznámil s významným členem nacistické strany G. Bergerem. V rámci Legie Condor se v letech 1936 až 1939 účastnil španělské občanské války, při níž byl několikrát raněn.
Druhá světová válka
editovatV druhé světové válce dostal za úkol založit jednotku SS z odsouzených zločinců a politických vězňů. Tato jednotka se stala známa pro svoji extrémní brutalitu a nedisciplinovanost. Účinkovala pouze na východní frontě. Účastnila se potlačení Varšavského povstání i akcí proti SNP. Jednotka pod jeho vedením spáchala vícero válečných zločinů, mezi nejznámější patří vypálení běloruské vesnice Chatyň či masakr ve varšavských čtvrtích Wola a Ochota. Byl prvním velitelem 36. divize granátníků SS, která vznikla z brigády Dirlewanger. Jednotce však velel pouze krátce, protože na druhý den po oficiálním vzniku jednotky byl těžce raněn a evakuován z fronty.
K obviněním z Dirlewangerovy nekrofilie se vyjádřil historik Tim Heath, který uvedl, že přestože jeho kariéru charakterizuje „znásilňování dětí, vraždy, perverze, sadismus a alkoholismus,“ nebyl mu prokázán žádný důkaz o nekrofilii a že „lze pouze předpokládat, že takové domněnky jsou výsledkem literární fabulace.“ Navzdory tomu Heath prohlašuje, že Dirlewanger byl „živoucím ztělesněním zla a zvrácenosti a veškerým důkazem, že monstra existují“[7]
Zatčení a smrt
editovatDirlewanger byl zatčen ve Francouzské okupační zóně 1. června 1945 u města Altshausen v Horním Švábsku, když měl na sobě civilní oblečení, používal falešné jméno a skrýval se v odlehlé lovecké chatě. Byl poznán bývalým židovským vězněm koncentračního tábora a převezen do vazební věznice. Zemřel údajně kolem 7. června 1945 v zajateckém táboře v Altshausenu, pravděpodobně v důsledku špatného zacházení. O povaze jeho smrti existuje řada protichůdných zpráv: Francouzi tvrdili, že zemřel na infarkt a byl pohřben v neoznačeném hrobě. Podle jiné verze ho v táboře ubili na smrt polští vojáci (bili ho každý den, dokud neupadl do bezvědomí), kteří se mu tak chtěli pomstít za jeho brutalitu při potlačovaní Varšavského povstání.[8]
Zprávy o tom, že po válce sloužil ve francouzské cizinecké legii, se nepotvrdily. V roce 1960 byly jeho ostatky exhumovány a tvrzení o legii byla vyvrácena.[9][10]
Shrnutí kariéry u SS
editovatData povýšení
editovat- Einjährig-Freiwilliger – 1. říjen, 1913
- Unteroffizier – 27. červenec, 1914
- Vizefeldwebel – 24. prosinec, 1914
- Leutnant der Reserve – 14. duben, 1915
- Oberleutnant der Reserve a. D. – 30. prosinec, 1918
SA-Scharführer – 2. srpen, 1932- SA-Truppführer – 4. srpen, 1933
- SA-Sturmführer – 9. listopad, 1933
SS-Mann – 24. červen, 1939/1940
SS-Obersturmführer der Reserve – 1. červenec, 1940
SS-Hauptsturmführer der Reserve – 19. srpen, 1940
SS-Sturmbannführer der Reserve 1940- SS-Obersturmbannführer der Reserve 1940
SS-Standartenführer der Reserve 1941/1942
SS-Oberführer der Reserve – 12. srpen, 1943/1944
Významná vyznamenání
editovat
Rytířský kříž železného kříže – 30. září, 1944
Německý kříž ve zlatě – 5. prosinec, 1943
Spona za boj zblízka v bronzu – 19. březen, 1943
Pruský železný kříž I. třídy – 13. červenec, 1918
Pruský železný kříž II. třídy – 5. květen, 1915
Spona k pruskému železnému kříži I. třídy – 16. září, 1942
Spona k pruskému železnému kříži II. třídy – 24. květen, 1942
Zlatá württemberská medaile za zásluhy – 4. říjen, 1915
Útočný odznak pěchoty ve stříbře – červen, 1943
Odznak Za boj proti partyzánům ve stříbře – 1944
Španělský kříž ve stříbře s meči- Španělský vojenský záslužný kříž
- Španělská pamětní medaile na občanskou válku
Odznak za zranění v černém – 30. duben, 1918- Odznak za zranění ve zlatě – 9. červenec, 1943
Kříž cti
Služební vyznamenání NSDAP v bronzu
Čestný prýmek starého bojovníka
Medaile východních národů I. třídy ve stříbře – 10. listopad, 1942
Medaile východních národů II. třídy ve stříbře – 9. říjen, 1942
Slovenský vítězný kříž I. třídy s meči
.jpg){kind=small}
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Oskar Dirlewanger na slovenské Wikipedii.
- ↑ ZALOGA, Steven. The Polish Army 1939–45. [s.l.]: Osprey, 1982. 48 s. Dostupné online. ISBN 0-85045-417-4. S. 25. (anglicky)
- ↑ RHODES, Richard. Masters of Death: The SS-Einsatzgruppen and the Invention of the Holocaust. [s.l.]: Vintage, 2003-08-12. 368 s. Dostupné online. ISBN 978-0375708220. (anglicky)
- ↑ BELL, J. Bowyer. Besieged: Seven Cities Under Siege. [s.l.]: Routledge, 2006. 190 s. Dostupné online. ISBN 978-1412805865.
- ↑ RIGG, Bryan Mark. Hitler's Jewish Soldiers: The Untold Story of Nazi Racial Laws and Men of Jewish Descent in the German Military (Modern War Studies). [s.l.]: Univ Pr of Kansas 460 s. ISBN 978-0700613588. S. 334. (anglicky)
- ↑ INGRAO, Christian. The SS Dirlewanger Brigade: the history of the Black Hunters. Překlad Phoebe Greenberg. New York: Skyhorse Publishing 262 s. ISBN 978-1-61608-404-2, ISBN 978-1-62087-631-2.
- ↑ MALLMANN, Klaus-Michael; PAUL, Gerhard. Karrieren der Gewalt: nationalsozialistische Täterbiographien. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft (Veröffentlichungen der Forschungsstelle Ludwigsburg der Universität Stuttgart). ISBN 978-3-534-16654-1. S. 77.
- ↑ HEATH, Tim. Sex Under the Swastika: Erotica, Scandal and the Occult in Hitler's Third Reich. [s.l.]: Pen and Sword History 282 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5267-9145-0. S. 83–84. (anglicky) Google-Books-ID: MwetEAAAQBAJ.
- ↑ WALTER, Baumel Judith Tydor Laqueur; LAQUEUR, Walter; BAUMEL-SCHWARTZ, Judith Tydor. The Holocaust Encyclopedia. [s.l.]: Yale University Press 806 s. Dostupné online. ISBN 978-0-300-13811-5. (anglicky) Google-Books-ID: nPbr0XzlTzcC.
- ↑ KUBERSKI, Hubert J. (1969-); KUBERSKI, Hubert J. (1969-). The finale of a war criminal’s existence: mysteries surrounding Oskar Dirlewanger’s death. http://ih.katalog.pan.pl/ipac20/ipac.jsp?profile=ihpan&index=BOCLC&term=ee96402987. 2019. Dostupné online [cit. 2024-03-21]. ISSN 2353-6403. DOI 10.12775/SDR.2019.EN4.08.
- ↑ SLÁMA, Pavel. Oskar Dirlewanger. Vojsko.net [online]. [cit. 2024-03-21]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oskar Dirlewanger na Wikimedia Commons
