Wikipedie

Osip Senkovskij

ruský orientalista a novinář

Osip Senkovskij (rusky Осип Иванович Сенковский, polsky Józef Julian Sękowski, 31. března 1800, statek Antagonka u Vilniusu, dnes Litva — 16. března 1858, Petrohrad)[1] byl ruský univerzitní profesor, orientalista, novinář, literární kritik, překladatel a romantický spisovatel polského původu.[2]

Osip Ivanovič Senkovskij
Portrét Senkovského od Petra Fjodoroviče Sokolova, asi 1830¨
Portrét Senkovského od Petra Fjodoroviče Sokolova, asi 1830¨
Narození31. března 1800
Vilensky Uyezd
Úmrtí16. března 1858 (ve věku 57 let)
Petrohrad
Místo pohřbeníVolkovský hřbitov
Pseudonymbaron Brambueus
Povoláníuniverzitní profesor, orientalista, novinář, spisovatel, literární kritik, překladatel
Národnostpolská
StátRuské impériumRuské impérium Ruské impérium
Alma materVilniuská univerzita
Literární hnutíromantismus
Významná dílaFantastická putování barona Brambeuse
Manžel(ka)Adelaida Alexandrovna Senkovská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Fantastická putování barona Brambeuse z roku 1833

Pocházel z významného rodu polsko-litevské šlechty, po studiích na Vilniuské univerzitě odešel roku 1819 do Cařihradu, kde krátkou dobu působil jako tlumočník na ruském velvyslanectví. Poté procestoval Turecko, Sýrii a Egypt a seznámil se podrobně s východními jazyky a literaturami (kromě několika evropských jazyků ovládal slovem i písmem arabštinu, čínštinu, řečtinu, hebrejštinu, perštinu a turečtinu). Po návratu do Ruska přednášel v letech 1822–1847 na univerzitě v Petrohradu východní jazyky. Roku 1828 se stal členem-korespondentem Ruské akademie věd. Kromě orientalistiky se zabýval akustikou, teorií a historií hudby, studoval skandinávské ságy a ruské dějiny.[3]

Literárně činný byl již při studiích na univerzitě. Od počátku dvacátých let přispíval svými fejetony a kritikami do různých časopisů, například do Severní včely (Северная пчела), Syn vlasti (Сын отечества), také do almanachu Severní hvězda (Полярная звезда), který vydávali pozdější děkabristé Rylejev a Bestužev-Matlinskij, a v letech 1830–1831 do petrohradského polského týdeníku Bałamu. V letech 1834–1847 by redaktorem a vydavatelem magazínového časopisu Knihovna pro čtení (Библиотека для чтения), ze kterého vytvořil prosperující žurnalistický podnik. Publikoval v něm své fejetony, glosy, literární kritiky, zábavné jazykové hříčky, šprýmovné recenze i beletristická díla pod pseudonymem baron Brambeus.[4]

Patří mezi zakladatele ruské orientalistiky. Je autorem mnoha studií o historii, filologii a etnografii muslimského východu a vydal řadu překladů z arabské klasické literatury a také Háfizovu poezii. Do ruštiny rovněž přeložil oba díly románu Jamese Moriera Dobrodružství Hadži Baby z Isfahánu (druhý díl roku 1830 a první roku 1831).[5] Jako spisovatel napsal řadu žánrově různých prozaických děl, dobrodružných, satirických, psychologických, z exotických prostředí i z ruské společnosti. Řadou z nich se stal jedním z iniciátorů ruské fantastické a vědeckofantastické literatury. Známým se také stal svou odmítavou kritikou děl Nikolaje Vasiljeviče Gogola[4]

Výběrová bibliografie

editovat
  • Beduín (1823, Бедуин), orientální povídka.
  • Dřevěná krasavice (1825, Деревянная красавица), orientální pohádka.
  • Zloděj (1828, Вор), orientální povídka.
  • Fantastická putování barona Brambeuse (1833, Фантастические путешествия Барона Брамбеуса), cyklus čtyř humorně fantastických novel, které lze zařadit do i vědeckofantastické literatury. Autor v nich čtenáře ohromuje nepravděpodobnými a neuvěřitelnými příběhy, za kterými se skrývá ostrá satira na poměry v carském Rusku. Jde o novely Podzimní nuda (Осенняя скука), Poetické putování po světě (Поэтическое путешествие по белу-свету), Vědecká výprava na Medvědí ostrov (Учёное путешествие на Медвежий остров) a Sentimentální cesta na horu Etnu (Сентиментальное путешествие на гору Этну). Hrdina se v nich dostane do Cařihradu, kde zaviní požár desetitisíců domů, na Medvědím ostrově v Arktickém oceánu najde hieroglyfy z doby před potopou světa a kráterem Etny se propadne do vnitřní Země, kde žijí lidé tak jako v Rusku, ale všechno je zde obráceně.
  • Antar (1833, Антар), orientální fantastická povídka.
  • Petrohradská slečna (1833, Петербургская барышня), povídka.
  • Život ženský (1834, Вся женская жизнь в нескольких часах), příběh o lásce a zradě.
  • Láska a smrt (1834, Любовь и смерть), milostný příběh.
  • Předsudek (1834, Предубеждение), novela o tajemné princezně.
  • Zápisky domácího skřítka (1835, Записки домового), fantastická povídka.
  • Dokonalá krása aneb Nádherná panna (1844, Идеальная красавица, или Дева чудная), román.
  • Lístky barona Brambuse (1858, Листки барона Брамбеуса), dvoudílný soubor autorových fejetonů.

Česká vydání

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-07-12]. Heslo СЕНКО́ВСКИЙ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-24. (rusky) 
  2. ↑ Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, Libri, Praha 2001, str. 515-516.
  3. ↑ Сенковский Осип Иванович - Энциклопедия Кругосвет
  4. ↑ a b Slovník spisovatelů Sovětského svazu II. Odeon, Praha 1978, str. 328.
  5. ↑ Osip Lenkovskij:Fantastická putování barona Brambeuse, Odeon, Praha 1985, doslov Růženy Grebeníčkové, S. 445

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Osip_Senkovskij&oldid=24021612“