Ordinatio sacerdotalis
Ordinatio sacerdotalis (česky Kněžské svěcení) je apoštolský list, který vydal papež Jan Pavel II. 22. května 1994. Jan Pavel II. v něm hovořil o postoji katolické církve, která požaduje „vyhrazení kněžského svěcení pouze mužům“, a napsal, že „církev nemá žádnou pravomoc udělovat kněžské svěcení ženám“. Ačkoli se v dokumentu uvádí, že byl sepsán proto, „aby byly odstraněny všechny pochybnosti týkající se záležitosti velkého významu“, někteří katolíci jej zpochybňují jak co do obsahu, tak co do autoritativnosti jeho učení.
| Ordinatio sacerdotalis česky Kněžské svěcení Apoštolský list Jana Pavla II. | |
|---|---|
 | |
| Datum | 22. května 1994 viz apoštolské listy na webu Svatého stolce |
| Text | |
| latinsky | |
| anglicky | |
Obsah
editovatS odvoláním na dřívější vatikánský dokument Inter insigniores „o otázce přijímání žen do služebného kněžství“, vydaný Kongregací pro nauku víry v říjnu 1976, papež Jan Pavel vysvětluje oficiální římskokatolické chápání, že kněžství je zvláštní úloha, kterou speciálně určil Ježíš, když ze skupiny svých následovníků – mužů a žen – vybral dvanáct mužů. Papež Jan Pavel poznamenává, že Ježíš vybral Dvanáct[1] po noci strávené na modlitbách – srov. Lk 6, 12 (Kral, ČEP) a že sami apoštolové byli při výběru svých nástupců pečliví. Kněžství je „specificky a úzce spojeno s posláním samotného Vtěleného Slova“.[2]
Dopis končí slovy:
- Proto, aby byly odstraněny všechny pochybnosti o velmi důležité věci, která se týká samotné božské ústavy církve, z titulu své služby potvrzování bratří – srov. Lk 22, 32 (Kral, ČEP) prohlašuji, že církev nemá žádnou pravomoc udělovat kněžské svěcení ženám a že tento rozsudek mají s konečnou platností zastávat všichni věřící církve.[p 1]
Magisteriální závažnost
editovat- Viz též: Učitelský úřad církve
- Další informace: Papežská neomylnost
Výraz „definitivně zastávaný všemi věřícími církve“ se vztahuje k plnému souhlasu víry s dogmaty katolické církve. Nicméně více teologů tvrdí, že Ordinatio sacerdotalis nebylo vydáno v rámci mimořádného papežského magisteria jako prohlášení ex cathedra, a proto samo o sobě není považováno za neomylné.[3]
V responsum ad dubium (odpovědi na pochybnost), výslovně schválené papežem Janem Pavlem II. a datované v říjnu 1995, Kongregace pro nauku víry odpověděla, že učení Ordinatio sacerdotalis bylo „neomylně stanoveno řádným a všeobecným magisteriem“, a proto „je třeba se ho držet s konečnou platností, protože patří do depozita víry“.[4]
Americká katolická teologická společnost (Catholic Theological Society of America) vydala v roce 1997 zprávu, kterou schválilo 216 z 248 hlasujících členů, v níž se uvádí, že „existují vážné pochybnosti o povaze autority tohoto učení a o důvodech v Tradici“.[5]
V roce 1998 vydala Kongregace pro nauku víry další stanovisko, doktrinální komentář Ad tuendam fidem, v němž se říká, že nauka Ordinatio sacerdotalis nebyla vyučována jako výslovně božsky zjevená, ačkoli by tak mohla být někdy v budoucnu vyučována, tj. nebylo určeno, zda má být tato nauka „považována za vnitřní součást zjevení, nebo pouze za logický důsledek“, avšak v obou případech je jistě definitivní a je třeba jí neomylně věřit.[6]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Ut igitur omne dubium auferatur circa rem magni momenti, quae ad ipsam Ecclesiae divinam constitutionem pertinet, virtute ministerii Nostri confirmandi fratres (Luc. 22, 32), declaramus Ecclesiam facultatem nullatenus habere ordinationem sacerdotalem mulieribus conferendi, hancque sententiam ab omnibus Ecclesiae fidelibus esse definitive tenendam.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Ordinatio sacerdotalis na anglické Wikipedii.
- ↑ srov. Mk 3, 13 – 3, 14 (Kral, ČEP); Jan 6, 70 (Kral, ČEP)
- ↑ srov. Mt 10, 1 (Kral, ČEP), Mt 10, 7 – 10, 8 (Kral, ČEP); Mt 28, 16 – 28, 20 (Kral, ČEP); Mk 3, 13 – 3, 16 (Kral, ČEP); Mk 16, 14 – 16, 15 (Kral, ČEP).
- ↑ The weight to be given to recent Vatican documents regarding the ordination of women [Význam, který je třeba přikládat nedávným vatikánským dokumentům týkajícím se svěcení žen]. In: Proceedings of the Annual Conference of the Canon Law Society of Great Britain and Ireland. [s.l.]: [s.n.], 1997. (angličtina)
- ↑ RATZINGER, Joseph. Responsum ad propositum dubium concerning the teaching contained in "Ordinatio Sacerdotalis" [online]. vatican.va, 1995-10-28, rev. 2021-11-05 [cit. 2023-09-08]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Women priests website [online]. womenpriests.org, 2009-06-02, rev. 2022-01-12 [cit. 2023-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-02. (angličtina)
- ↑ DOCTRINAL COMMENTARY ON THE CONCLUDING FORMULA OF THE PROFESSIO FIDEI. L'Osservatore Romano: Weekly Edition in English, Congregation for the Doctrine of the Faith. 15. června 1998, s. 3–4. Dostupné online. (angličtina)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Ordinatio sacerdotalis na webu Svatého stolce (anglicky)