Wikipedie

Sovětsko-japonská válka

(přesměrováno z Operace Srpnová bouře)
Tento článek je o operaci Srpnová bouře. O dalších střetech pojednává článek Sovětsko-japonské pohraniční konflikty.

Sovětsko-japonská válka (také operace Srpnová bouře nebo bitva o Mandžusko) byla vojenským konfliktem v rámci druhé světové války, který začal krátce po půlnoci 9. srpna 1945 vyhlášením války SSSR Japonsku a sovětskou invazí do japonského loutkového státu Mandžukuo. Sovětské a mongolské síly ukončily japonskou kontrolu nad územím Mandžukuo, Mengkukuo (Vnitřní Mongolsko), severem Koreje, Karafutem a ostrovy Čišima (Kurilské ostrovy). Porážka japonské kuantungské armády pomohla dosáhnout japonské kapitulace a ukončení druhé světové války.[7][8] Vstup Sovětů do války byl významným faktorem v rozhodnutí japonské vlády bezpodmínečně kapitulovat, protože se ukázalo, že Sovětský svaz nebyl ochoten jednat jako třetí strana při vyjednávání o ukončení nepřátelských akcí za podmínek.[9][10] Kapitulace byla podepsána na palubě americké lodi USS Missouri. Střet měl pro SSSR a Rusy samotné i smysl odplaty, jelikož tímto vítězstvím smyli potupu porážky z Rusko-japonské války z let 1904-1905.

Sovětsko-japonská válka
konflikt: Část druhé světové války a sovětsko-japonských pohraničních konfliktů
Američtí a sovětští námořníci během dne vítězství nad Japonskem
Američtí a sovětští námořníci během dne vítězství nad Japonskem
Trvání9. srpna – 3. září 1945
MístoMandžusko, Vnitřní Mongolsko, Sachalin, Kurily a Korea
VýsledekSovětské vítězství
Změny územíSovětská anexe jižního Sachalinu a Kurilských ostrovů
Strany
Sovětský svaz Sovětský svaz
Mongolsko 		Japonské císařství Japonsko
MandžukuoMandžukuo Mandžukuo
MengkukuoMengkukuo Mengkukuo
Velitelé
Sovětský svaz Alexandr Vasilevskij
Sovětský svaz Rodion Malinovskij
Sovětský svaz Kirill Mereckov
Chorlogín Čojbalsan 		Japonské císařství Otozó Jamada
Mandžukuo Pchu I
Mengkukuo Demčigdonrov
Síla
SSSR:
  • 1 577 225 vojáků[1]
  • 26 137 děl
  • 1 852 podpůrné dělostřelectvo
  • 5 556 tanků a samohybných děl
  • 5 368 letedel
Mongolsko:
  • 16 000 vojáků
Japonsko
  • 993 000 vojáků[pozn. 1]
  • 5 360 děl
  • 1 155 tanků
  • 1 800 letadel
  • 1 215 vozidel
Mandžukuo:
  • 200,000 jednotek [2]
Mengkukuo:
  • 44 000 vojáků[1]
Ztráty
  • 9 780 mrtvých
  • 911 pohřešovaných
  • 1 340 úmrtí mimo boj (nehody/nemoc)
  • 24,425 sanitární ztráty, včetně
  • 19 562 zraněných
  • 4 863 nemocných
  • 36 456 ztrát celkem
  • z čehož 30 253 bojových ztrát[3][4]
  • Japonský odhad:
  • 21 389 mrtvých
  • 20,000 zraněných
  • < 41 199 zajatých[5][pozn. 2][6]
Sovětský odhad:
  • 83,737 mrtvých
  • 640 000 zajatých
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Situace před válkou

editovat

Japonsko mělo po drobných pohraničních konfliktech se Sovětským svazem v letech 1938 a 1939, ve kterých bylo poraženo, zájem na stabilizaci situace na hranicích jím okupovaného Mandžuska s Mongolskem a se SSSR. Zájem na klidu zbraní měl, vzhledem k narůstající hrozbě útoku Německa, i SSSR. Proto v dubnu roku 1941 byla uzavřena mezi Japonskem a Sovětským svazem dohoda o neútočení, která byla oběma stranami dodržována. Roku 1944, kdy vojska Sovětského svazu postupovala dále do střední Evropy, se začala vytvářet jiná situace. Stalin měl zájem na tom, aby Sovětský svaz mohl v této válce získat území na Dálném východě, která carské Rusko ztratilo za Rusko-japonské války v letech 1904–1905. Své zájmy však měly i USA, které se snažily o to, aby jim v boji proti Japoncům pomohl Sovětský svaz. Výroba atomové bomby byla v nedohlednu, nikdo neznal její očekávané účinky, ani to, zda by její použití donutilo Japonce ke kapitulaci. Spojeným státům hrozilo, že budou muset dobývat vlastní Japonské ostrovy běžnou vojenskou silou, přičemž hrozily velké ztráty.

Na jaltské konferenci v únoru 1945 se Stalin zavázal, že nejpozději do tří měsíců po ukončení bojů v Evropě vypoví Japonsku válku. Dne 5. dubna 1945 Sovětský svaz vypověděl Japonsku dohodu o neútočení, dne 26. července 1945 bylo uveřejněno Postupimské prohlášení, ve kterém spojenci požadovali bezpodmínečnou kapitulaci Japonska, což Japonsko odmítlo. Již od května proudily z Německa a z osvobozené střední Evropy jednotky Rudé armády směrem na Dálný východ. Jednotky byly reorganizovány a vznikly tak tři fronty: Zabajkalský front v čele s maršálem Malinovským o síle 650 tisíc vojáků, 1. dálnovýchodní front pod vedením maršála K. A. Měreckova o síle 590 tisíc osob a 2. dálnovýchodní front v čele s generálem M. A. Purkajevem o síle 335 tisíc vojáků. Součástí útočných jednotek byly i jednotky Mongolské armády a sovětská Amurská flotila. Další silou k boji s Japonci bylo Tichomořské loďstvo SSSR o síle zhruba 165 000 mužů. V Mandžusku a v Koreji se nacházela japonská Kuantungská armáda pod velením generála Otozó Jamady, která čítala přes jeden milion mužů. Ta se mohla částečně spoléhat na opevněné prostory a obranné linie, které však nepokrývaly celou oblast hranice.

Průběh války

editovat
 
Hlavní směry útoku Sovětů v Mandžusku a Koreji
 
Sovětský postup na Jižním Sachalinu a Kurilech

Dne 8. srpna 1945 vypověděl Sovětský svaz v souladu se slibem, který dal spojencům, ke dni 9. srpna 1945 Japonsku válku. Útočná operace nazvaná Srpnová bouře byla zahájena skutečně 9. srpna 1945, přičemž mohutné sovětské údery prolomily na mnoha místech japonskou obranu. Rudá armáda těžila jednak ze své početní převahy, jednak i z převahy technické. Nasadila ostřílené jednotky, které prošly východní frontou a měly bojové zkušenosti. Rychlost sovětského postupu i taktika bleskové války byla ohromující - sovětské tankové oddíly postupovaly až 150 km denně. Kde měli Japonci silnou obranu, provedla Rudá armáda obkličovací manévry a její útočné jednotky postupovaly dále. Tichomořské loďstvo provádělo výsadky na Sachalinu a na Kurilských ostrovech, které postupně obsadilo. Japonští vojáci se pokoušeli situaci stabilizovat, ale jejich odpor byl překonán. Dne 15. srpna se ocitly hlavní sily Kuantungské armády v obklíčení, ale kladly stále odpor. To už věděly, že císař Hirohito vyhlásil kapitulaci, kterou ovšem vedení japonské armády zpočátku ignorovalo.

Kuantungská armáda kapitulovala až 20. srpna, přičemž došlo i ke kapitulaci všech dalších jednotek, které byly obklíčeny v sovětském týlu. Rudá armáda pokračovala v obsazení Mandžuska, její jednotky pronikly až na Korejský poloostrov, který obsadily až po 38. rovnoběžku. Na Sachalinu pokračovaly boje až do 25. srpna, kdy se japonská posádka vzdala. Poslední kurilský ostrov byl obsazen až 1. září 1945, den před podpisem bezpodmínečné kapitulace Japonska.

Výsledky války

editovat

Sovětsko-japonská válka skončila pro Sovětský svaz vítězstvím a úspěchem. Ten za poměrně malých ztrát ovládl veškerá území, která před rokem 1904 patřila carskému Rusku a některé z nich si trvale přivlastnil. Ovládnutím Mandžuska a severu Korejského poloostrova také zásadně změnil politickou geografii tohoto prostoru. Napomohl tím vítězství čínských komunistů v občanské válce a vytvořil potenciálně konfliktní situaci v Koreji, která později eskalovala v Korejskou válku.

Za éry komunismu byl význam sovětského útoku na japonskou armádu přeceňován a vykládán jako rozhodující v porážce Japonska. Bagatelizoval tak celé vojenské snažení USA a jeho spojenců (především nacionalistická Čína a Britské impérium) v předchozích letech (včetně svržení atomových bomb), které bylo hlavním důvodem porážky Japonska ve druhé světové válce.

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Glantz připisuje Japoncům 713 000 vojků v severní Koreji a Mandžusku a 280 000 v jižní Koreji, Jižním Sachalinu a Kurilech.
  2. ↑ 41 199 je celkový počet japonských vojáků v sovětském zajetí 19. srpna, dva dny po kapitulaci kuantungské armády na příkaz Hirohita a čtyři dny poté, co Hirohito oznámil kapitulaci Japonska. Po válce skončilo v sovětském zajetí 594 000 až 609 000 japonských vojáků.

Reference

editovat
  1. ↑ a b Glantz, David M. & House, Jonathan (1995), When Titans Clashed: How the Red Army Stopped Hitler, Lawrence, Kansas: University Press of Kansas, ISBN 0-7006-0899-0, p. 378
  2. ↑ Jowett, s. 53.
  3. ↑ Glantz, David M. & House, Jonathan (1995), When Titans Clashed: How the Red Army Stopped Hitler, Lawrence, Kansas: University Press of Kansas, ISBN 0-7006-0899-0, p. 300
  4. ↑ G. F. Krivosheev, ed., "Russia and the USSR in twentieth century wars: A statistical survey". Moscow: Olma-press, 2001, page 309.
  5. ↑ Cherevko, Kirill Evgen'evich (2003). Serp i Molot protiv Samurayskogo Mecha. Moscow: Veche. ISBN 5-94538-328-7. Page 41.
  6. ↑ COOX, Alvin D. Nomonhan: Japan Against Russia, 1939. Stanford, California: Stanford University Press, 1990. Dostupné online. ISBN 9780804718356. S. 1176. 
  7. ↑ The Associated Press. A Soviet Push Helped Force Japan to Surrender. www.themoscowtimes.com. The Moscow Times, 8 August 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 December 2013. 
  8. ↑ LEKIC, Slobodan. How the Soviets helped Allies defeat Japan. www.sfgate.com. San Francisco Chronicle, 22 August 2010. Dostupné online. 
  9. ↑ Richard B. Frank, Downfall: The End of the Imperial Japanese Empire, Penguin, 2001 ISBN 978-0-14-100146-3. (Extracts on-line)
  10. ↑ Robert James Maddox, Hiroshima in History: The Myths of Revisionism, University of Missouri Press, 2007 ISBN 978-0-8262-1732-5.

Literatura

editovat
  • SKŘIVAN, Aleš. Japonská válka 1931-1945. 1. vyd. Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-28-1. 
  • GLANTZ, David M. Srpnová bouře. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2006. ISBN 80-206-0834-6. 
  • Japanese Monographs:
    • Homeland Operations Record, Volume IV Fifth Area Army (Late 1943 - 1945) [Army]. [s.l.]: [s.n.] 50 s. (Japanese Monographs; sv. 21). Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky) 
    • The Kwantung Army in the Manchurian Campaign (1941-1945) [Army]. [s.l.]: [s.n.] 31 s. (Japanese Monographs; sv. 78). Dostupné online. Dostupné také na: [2]. (anglicky) 
    • Naval Operations Against Soviet Russia (1941-1945) [Navy]. [s.l.]: [s.n.] 23 s. (Japanese Monographs; sv. 106). Dostupné online. Dostupné také na: [3]. (anglicky) 
    • Japanese Preparations for Operations in Manchuria (January, 1943-August 1945) [Army]. [s.l.]: [s.n.] 162 s. (Japanese Monographs; sv. 138). Dostupné online. Dostupné také na: [4]. (anglicky) 
    • Air Operations Record Against Soviet Russia (June 1941-September 1945) [Army Air Force]. [s.l.]: [s.n.] 68 s. (Japanese Monographs; sv. 151). Dostupné online. Dostupné také na: [5]. (anglicky) 
    • Homeland Operations Record, Volume IV Operations in Karafuto and China Area (9 August-22 August 1945) [Army]. [s.l.]: [s.n.] 43 s. (Japanese Monographs; sv. 153). Dostupné online. Dostupné také na: [6]. (anglicky) 
    • Record of Operations Against Soviet Russia, Eastern Front (August 1945) [Army]. [s.l.]: [s.n.] 346 s. (Japanese Monographs; sv. 154). Dostupné online. Dostupné také na: [7]. (anglicky) 
    • Record of Operations Against Soviet Russia Northern and Western Fronts (August-September 1945) [Army]. [s.l.]: [s.n.] 296 s. (Japanese Monographs; sv. 155). Dostupné online. Dostupné také na: [8]. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sovětsko-japonská_válka&oldid=24022762“