Operace Medacká kapsa

Operace Medacká kapsa (chorvatsky Operacija Medački džep, anglicky Operation Medak Pocket), oficiálně nazývaná Chorvaty Operace Kapsa-93 (Operacija Džep-93) byla vojenská operace provedená chorvatskou armádou mezi 9. a 17. zářím 1993, v níž byl chorvatskými silami napaden výběžek dosahující jižního předměstí Gospiće v jiho-centrální oblasti Lika v Chorvatsku, tehdy pod kontrolou samozvané Republiky Srbská Krajina. Kapsa dostala jméno po vesnici Medak.

Operace Medacká kapsa
konflikt: Chorvatská válka za nezávislost
Chorvatský postup během operace medacká kapsa
Trvání	9.–17. září 1993
Místo	Jižně od Gospiće, Chorvatsko
Souřadnice	44°27′22″ s. š., 15°30′26″ v. d.
Výsledek	Chorvatské síly dobyly Divoselo a Čitluk (celkem 48 km²) stažení Chorvatů OSN zajištila medackou kapsu
Strany
Chorvatsko Chorvatsko UNPROFOR Kanada Kanada Francie Srbská Krajina
Síla
přes 2 500 875 příslušníků 2. praporu bojové skupiny PPCLI 800 70 tanků
Ztráty
10 mrtvých 84 zraněných (bojující se Srby) 27 mrtvých nebo zraněných Chorvatů (bojující s UNPROFORem) (kandské & UN zdroje) desítky chorvatských civilistů zabitých po odvetném ostřelování RSK Gospiće, Karlovace a předměstí Záhřebu 4 zranění (Kanada) 7 zraněných 3 obrněná vozidla (Francie) 52 mrtvých 36 zabitých civilistů (odhad stíhání ICTY)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chorvatská ofenzíva dočasně uspěla ve vyhnání rebelských srbských sil z kapsy po několika dnech bojů. Operace však skončila kontroverzí kvůli konfrontaci mezi chorvatskou armádou a mírovými silami Organizace spojených národů, stejně jako obvinění z vážných chorvatských válečných zločinů proti místním srbským civilistům (proto je tato operace známá také jako Medacký masakr). Přestože výsledek bitvy proti Srbům byl pro Chorvaty taktickým vítězstvím, stal se pro chorvatskou vládu vážnou politickou odpovědností a mezinárodní politický tlak si vynutil ústup na předchozí linie příměří. Oblast byla nakonec zabezpečena jednotkami OSN.

Podle zdrojů OSN a Kanady si personál UNPROFOR a chorvatští vojáci vyměnili silnou palbu, což nakonec vyústilo v to, že kanadští vojáci chorvatský útok zahnali. V Kanadě byla bitva považována za jednu z nejtěžších bitev vybojovaných kanadskými silami od korejské války.

Průběh

U Medaku stejně jako v jiných národnostně smíšených územích docházelo k bojům mezi znepřátelenými stranami. Na jejich rozdělení a zejména na ochranu civilistů byly vytvořeny mezinárodní jednotky UNPROFOR. Tyto vojenské jednotky OSN vytvářely tzv. "bezpečné zóny. " Jedna z nich se nacházela i v Medaku, kde žilo okolo pěti stovek obyvatel srbské národnosti. Počátkem měsíce září se k "medacké kapse" přiblížily chorvatské jednotky, kterým velel pozdější kosovsko-albánský premiér Agim Çeku, který působil v řadách chorvatské armády jako plukovník. 9. září začaly chorvatské útoky na srbské síly, operující v tomto prostoru. Vzhledem k jejich převaze byla srbská vojska během následujících dvou dní vytlačena a do 14. září probíhaly dělostřelecké přestřelky a útoky letectva. Dne 15. září bylo podepsáno příměří, přičemž se znepřátelené jednotky měly stáhnout a vyklizenou zónu měly obsadit kanadské vojenské jednotky UNPROFOR, sídlící v Medaku. Chorvatská vojska však ignorovala status bezpečné zóny a zahájila plenění medacké oblasti. Byli stříleni srbští civilisté, znásilňovány ženy, docházelo k systematickému žhářství. Se zemí byly srovnány vesnice Divoselo, Čitluk a Počitělj, ve kterých žili etničtí Srbové.

Kanadský velitel jednotek UNPROFOR plukovník Jim Calvin byl jednáním chorvatské armády otřesen. Požádal tedy svého nadřízeného francouzského velitele Jeana Cota o zásah, ovšem to bylo odmítnuto. Proto se Jim Calvin rozhodl k samostatné akci a zaútočil na řádící chorvatské jednotky. Během celodenních bojů Kanaďané vytlačili chorvatskou přesilu za cenu čtyř zraněných vojáků. Chorvati přišli minimálně o třicet útočníků, ovšem jejich ztráty byly zřejmě vyšší, protože všechny zraněné a menší počet mrtvých si odnesli při ústupu. Vzhledem k tomu, že svět se díval v jugoslávské válce nevraživě jen na Srby, nesklidil zásah Kanaďanů proti chorvatským jednotkám ohlas. Ti byli za svůj úspěšný zákrok dodatečně vyznamenáni až roku 2002. Zatímco Kanaďané považují tuto bitvu za nejvýznamnější kanadské vojenské střetnutí od doby Korejské války, Chorvaté ji dlouho zapírali nebo prezentovali jako nepodstatné a bezvýznamné vojenské střetnutí či dokonce se snažili tvrdit, že Kanaďané válčili proti Srbům.

Údaje o počtu zabitých Srbů se liší a pohybují se kolem jednoho sta. Uvádí se, že počet mrtvých a zmizelých etnických Srbů po útoku byl 88, z toho 26 obětí bylo starších 60 let a 17 obětí ženského pohlaví. Organizacemi pro uprchlíky je uváděno 103 mrtvých a 5 nezvěstných.

Mezinárodním trestním tribunálem pro zločiny v bývalé Jugoslávii byl za tento masakr obviněn bývalý hlavní chorvatský vojenský velitel generál Janko Bobetko a generálové Rahim Ademi (kosovský Albánec) a Mirko Norac. Další viníci Agim Çeku a generál Stepan Stipešic zůstali mimo, i když kanadští vojáci 2. praporu učinili o řádění Chorvatů obsáhlá prohlášení a byli ochotni proti Agimu Çekovi u soudu svědčit.

Vyšetřování válečných zločinů

OSN okamžitě zahájila vyšetřování událostí v Medaku. Úkol byl ztížen systematickým ničením, které provedli ustupující Chorvati. Síly OSN zjistily, že (slovy oficiální kanadské studie o incidentu) „každá budova v medacké kapse byla srovnána se zemí“, celkem v jedenácti vesnicích a osadách. Jednotky UNPROFOR nalezly 18 těl v kapse bezprostředně po operaci. Chorvatské úřady předaly dalších 64 těl, o kterých tvrdily, že je našly v medacké kapse a které byly předány srbským úřadům. Vyšetřování tvrdilo, že jedním z faktorů, které komplikovaly určení vojenského stavu, bylo to, že mnoho civilistů nosilo vojenské oblečení a mnoho místních vojáků oblečení civilní. Chorvaté tvrdili, že při útoku byly zabity dvě starší ženy. Řekli, že jedna byla zabita při provozu protiletadlové baterie a další se odpálila pomocí granátu, aby se vyhnula dopadení. OSN tato tvrzení ve své zprávě v roce 1994 odmítla. nicméně několik očitých svědků během soudu Norac-Ademi v roce 2006 podrobně popsalo, jak k incidentu s granátem došlo.

Vyšetřovatelé Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) zjistili, že nejméně 100 Srbů bylo nezákonně zabito a mnoho dalších utrpělo vážná zranění; mnoho z obětí byly ženy a starší lidé. Bylo identifikováno 29 popravených srbských civilistů a také pět srbských vojáků, kteří byli zajati nebo zraněni. Předpokládá se, že bylo zabito více lidí, ale těla byla Chorvaty údajně odstraněna nebo zničena. Kromě toho byl majetek ve vlastnictví Srbů systematicky drancován a ničen, aby se oblast stala neobyvatelnou. Osobní věci, domácí potřeby, nábytek, bytové předměty, hospodářská zvířata, zemědělské stroje a další vybavení byly vydrancovány nebo zničeny a studny byly znečištěny tak, že byly nepoužitelné. Podle odhadů bylo vypáleno nebo vyhozeno do povětří 164 domů a 148 stodol a hospodářských budov. Podle několika očitých svědků v procesu Norac-Ademi byla jedna žena nabodnuta na kůl. K velké části ničení mělo dojít během 48 hodin mezi podepsáním příměří a dokončením stažení.

Americké ministerstvo zahraničí tvrdilo, že chorvatské síly zničily 11 srbských vesnic a zabily nejméně 67 jednotlivců, včetně civilistů.

Několik členů chorvatské armády bylo následně obviněno z válečných zločinů. Nejvýše postaveným obžalovaným byl generál Janko Bobetko. V roce 2001 byl ICTY obžalován z válečných zločinů, ale zemřel dříve, než byl případ soudem projednán, a v důsledku toho byl proces zrušen.

Širší oblast byla pod jurisdikcí vojenského okruhu Gospić, kterému v té době velel brigádní generál Rahim Ademi. Byl také obžalován ICTY a předveden k soudu v roce 2001. V roce 2004 byl také obžalován a převezen do Haagu generál Mirko Norac – který si již v Chorvatsku odpykával 12letý trest odnětí svobody za svou roli v masakru v Gospići. Tyto dva případy byly spojeny v červenci 2004 a v listopadu 2005 tribunál souhlasil s žádostí chorvatské vlády o předání případu zpět do Chorvatska k chorvatskému soudu.

Proces s Mirkem Noracem a Rahimem Ademim začal u záhřebského okresního soudu v červnu 2007 a vyústil ve verdikt prvního stupně v květnu 2008, v němž byl Norac shledán vinným a odsouzen na sedm let za to, že nezastavil své vojáky zabíjející Srby (28 civilistů a 5 vězňů), zatímco Ademi byl zproštěn obžaloby s odůvodněním, že paralelní řetězec velení řídil Domazet Lošo. Odvolání se dostalo k Nejvyššímu soudu Chorvatska, který vynesl svůj verdikt v listopadu 2009, potvrdil předchozí verdikt, ale Noracův trest o rok zmírnil. Poslední odvolání byla zamítnuta v březnu 2010. Proces byl pro žalobce ICTY sledován kanceláří OBSE v Záhřebu.

Bývalí příslušníci chorvatské 9. gardové brigády Velibor Šolaja a Josip Krmpotić byli rovněž shledáni vinnými z válečných zločinů v medacké kapse. Šolaja byl odsouzen na pět let vězení za vraždu civilistů, zatímco Krmpotić byl shledán vinným ze žhářství a ničení srbských domů v okolí Gospiće, za což dostal tříletý trest vězení. Soud s Josipem Mršićem stále probíhá, i když již v roce 2014 připouští zabití staré civilistky.

Následky

Po ofenzivě byla většina vesnic v oblasti zničena a vylidněna. I dnes je oblast stále z velké části opuštěná, ačkoli někteří Srbové se do ní od té doby vrátili. Oblast zůstala ve skutečnosti neutrální zemí mezi válčícími stranami až do konce války a byla dobyta zpět chorvatskou armádou 4. srpna 1995 během operace Bouře, která skončila porážkou samozvané Republiky srbská Krajina.

Ofenzíva také odhalila vážné slabiny ve velení, kontrole a komunikaci chorvatské armády, což byl také problém během operace Maslenica na začátku roku.

Operace způsobila vážné politické potíže chorvatské vládě, která byla za své akce v Medaku těžce kritizována v zahraničí. Dobře propagovaná obvinění z válečných zločinů spolu s muslimsko-chorvatským krveprolitím v Bosně vedly k vážnému poškození obrazu Chorvatska; v mnoha zemích v zahraničí se na zemi pohlíželo jako na to, že se z oběti stal agresor.

Válečné zločiny spáchané během operace také poškodily důvěryhodnost sil UNPROFOR, protože jejich síly jim nedokázaly zabránit, přestože byly v té době v blízkosti. Připustil to generální tajemník OSN Butrus Butrus-Ghálí:

"Zničení tří vesnic v medacké kapse dne 9. září 1993 Chorvaty, navzdory rázným akcím, které podnikl UNPROFOR k zajištění stažení chorvatských sil, dále zvýšilo nedůvěru Srbů vůči UNPROFORu a vedlo k opětovnému potvrzení jejich odmítnutí. Toto odmítnutí odzbrojit, jak to vyžaduje mírový plán Organizace spojených národů, brání UNPROFORu v realizaci dalších základních prvků plánu, zejména usnadnění návratu uprchlíků a vysídlených osob do míst jejich původu v bezpečných podmínkách."

Bojová skupina 2. praporu PPCLI (Princess Patricia's Canadian Light Infantry) byla později oceněna vyznamenáním vrchního velitele jednotky za své akce v medacké kapse, první kanadská jednotka, která kdy to vyznamenání získala.

Reference

Autoritní data	LCCN: sh2004005316 NLI: 987007551967905171