Onikání
Onikání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 3. osoby množného čísla, čímž si lidé používající tento jazykový prostředek prokazují úctu. Onikání je obdobou vykání.
Onikání v evropských jazycích
editovatOnikání se používá např. v němčině, dánštině či norštině (v norštině lze používat onikání, ale již se v nynější mluvě nepoužívá, jelikož onikání nahradilo tykání).
Příklad z němčiny: Herr Schwarz, Sie sind sehr nett. = Pane Schwarzi, jsou velice laskavi (= jste velice laskav).
Onikání v češtině
editovatOd 18. do 19. století se onikání pod vlivem němčiny používalo i v češtině, přežívalo až do 1. poloviny 20. století.[1]
| „ | „Tak kde pak chodili, pane Bezoušek, kde?“ spustil a dlouhými prsty počal klepati na stůl.
Pane Bezoušek? A oniká? proletělo pantátovi hlavou. A podívejme se! |
“ |
| — K. V. Rais: Pantáta Bezoušek[2] | ||
Dnes je onikání v češtině pokládáno za archaismus, respektive historismus, zpravidla mající charakter parodie. Užívá se též často v židovských anekdotách.[3][4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ptejte se knihovny: Tykání, vykání, onikání [online]. Národní knihovna ČR, 2012 [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
- ↑ RAIS, Karel Václav. Pantáta Bezoušek, s. 98 [online]. Česká grafická akciová společnost Unie, 1909 [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.epocha.cz [online]. [cit. 2009-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-15.
- ↑ Archivovaná kopie. silent-land.sweb.cz [online]. [cit. 2009-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-11-24.
