Ondřej z Dubé

český znalec zemského práva, nejvyšší zemský sudí

Ondřej z Dubé (cca 1320 – 1412/1413) byl český znalec zemského práva, nejvyšší zemský sudí a poprávce kouřimského kraje.

Ondřej z Dubé
Nejvyšší zemský sudí
Ve funkci:
1343 – 1394
PanovníkJan Lucemburský, Karel IV., Václav IV.
NástupceHynek Berka z Dubé a Hohenštejna[1]

Narození1320
Zlenice
Úmrtí1412 (ve věku 91–92 let) nebo 1413 (ve věku 92–93 let)
NárodnostČech
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ondřej byl synem Ondřeje staršího z Dubé z rodu pánů z Dubé (Benešoviců), tedy příslušníkem vyšší české šlechty. Zastával úřad nejvyššího sudího Království českého (mezi lety 1361–1394) a popravce kouřimského kraje (od roku 1405). Po většinu svého života sloužil loajálně králům Karlu IV. a Václavovi IV. a hájil zájmy České koruny a královská práva proti zvůli panstva a jeho touze po moci, zneužívané k sobeckým zájmům. Byl přesvědčen, že panovník má být nejvyšším rozhodčím v zemi.[2] Jen na kratší dobu se za Václava připojil k panské jednotě, tedy se přiklonil k stavovské opozici.

Za svého života získal přehled o zemském právu a v tomto ohledu se spekuluje, zda nestudoval právo na nově vzniklé fakultě při pražské univerzitě. Svoje zkušenosti zachytil v právní knize Výklad na právo zemské české (známé také jako Práva zemská česká apod.), jehož první část vznikla v letech 1394–1395. Poté prošla redakcí roku 1402 a ještě jednou pozdější, čímž se obsah původní knihy rozšířil asi o třetinu. Ondřej na tomto spise pracoval až do své smrti. Jeho kniha je oproti starší příručce procesního zvykového práva tzv. Rožmberské knize značně pokroková. Čiší z něj touha po politické stabilitě českého státu.[2]

Zajímavost

editovat

Jméno Ondřeje z Dubé bylo umístěno pod okny historické budovy Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími a osobnost tak figuruje i v dokumentárním seriálu Dvaasedmdesát jmen české historie.

Ondřej z Dubé své dílo sepisoval na hradě Zlenicích, kde v zimě 1412–1413 ve věku 92 let zemřel. Pochován byl v nedalekých Hrusicích na hřbitově u kostela svatého Václava.

Reference

editovat
  1. SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. (1361-1419): K předpokladům husitské revoluce. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. S. 256. 
  2. a b SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. (1361-1419): K předpokladům husitské revoluce. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. S. 495. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat