Wikipedie

Olaf Scholz

německý politik

Olaf Scholz (* 14. června 1958 Osnabrück) je německý sociálnědemokratický politik, od prosince 2021 kancléř Spolkové republiky Německo. Od března 2011 do března 2018 byl starostou (Erster Bürgermeister) Hamburku. Poté až do prosince 2021 zastával úřad ministra financí ve čtvrté vládě Angely Merkelové, v níž byl také jako lídr menšího koaličního subjektu vicekancléřem.

Olaf Scholz
Olaf Scholz (2024)
Olaf Scholz (2024)
9. spolkový kancléř Německa
Úřadující
Ve funkci od:
8. prosince 2021
PrezidentFrank-Walter Steinmeier
PředchůdkyněAngela Merkelová
Spolkový vicekancléř Německa
Ve funkci:
14. března 2018 – 8. prosince 2021
KancléřkaAngela Merkelová
PředchůdceSigmar Gabriel
NástupceRobert Habeck
Spolkový ministr financí Německa
Ve funkci:
14. března 2018 – 8. prosince 2021
KancléřkaAngela Merkelová
PředchůdceWolfgang Schäuble
NástupceChristian Lindner
Úřadující předseda SPD
Ve funkci:
13. února 2018 – 22. dubna 2018
PředchůdceMartin Schulz
NástupceAndrea Nahles
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociálnědemokratická strana Německa (od 1975)
Narození14. června 1958 (66 let)
Osnabrück
ChoťBritta Ernst (od 1998)
RodičeGerhard Scholz a Christel Scholz
PříbuzníJens Scholz a Ingo Scholz (sourozenci)
SídloRahlstedt a Postupim
Alma materHamburská univerzita (1978–1985)
Profesepolitik a advokát
Náboženstvíbez vyznání
OceněníTime 100 (2022)
Time 100 (2023)
Global Citizen Awards (2023)
PodpisOlaf Scholz, podpis
Webová stránkaolaf-scholz.spd.de
CommonsOlaf Scholz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Mezi roky 1987 a 1989 byl místopředsedou Mezinárodní unie socialistické mládeže, v jejímž vedení působil také současný generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Scholz tehdy podporoval marxistickou studentskou organizaci Freudenberger Kreis. Ve svých článcích v Zeitschrift für sozialistische Politik und Wirtschaft psal o „překonání kapitalistické ekonomiky“ a brojil proti „agresivně-imperialistickému NATO“.[1][2] V mládí chtěl znárodňovat velké obchodní společnosti, ale později jako primátor Hamburku naopak velké korporace podporoval.[3]

V roce 2019 kandidoval Scholz spolu s Klarou Geywitzovou na post spolupředsedy celoněmecké SPD. Oba byli ve volbách, které se poprvé konaly formou hlasování celé členské základny, favorizováni. Ve druhém kole v prosinci toho roku však těsně podlehli Norbertu Walter-Borjansovi a Saskii Eskenové, představitelům levého křídla SPD.

Podle rozhodnutí předsednictva SPD vyhlásili její dva spolupředsedové Walter-Borjans a Eskenová Olafa Scholze již dne 10. srpna 2020 (dříve než ostatní politické strany) za kandidáta na spolkového kancléře pro volby do Bundestagu na podzim 2021.[4]

Na rozdíl od tvrzení ruské propagandy nebyl Generalleutnant der Waffen-SS Fritz von Scholz dědečkem Olafa Scholze, ani s ním nebyl příbuzný.[5]

Ministr financí

editovat

V roce 2020 připravili Scholz a úředníci jeho ministerstva dva dodatečné rozpočty Spolkové republiky Německo na již běžící roční období v celkové výši 212,5 miliardy eur, které nelze z velké části jinak financovat než zvýšením státního dluhu. Tím byla prozatím opuštěna politika tzv. černé nuly (schwarze Null), kterou Scholz i jeho předchůdce Wolfgang Schäuble až do vypuknutí pandemie nemoci covid-19 v Německu poměrně důsledně prosazovali. V důsledku opatření k utlumení epidemie bylo na několik měsíců, především od března do června 2020, ochromeno mnoho odvětví německého hospodářství včetně zahraničního obchodu. Uvolněné prostředky byly určeny na záchranu některých hospodářských odvětví, na podporu malých a středně velkých podniků a také rodin a jednotlivců, jejichž příjmy se v důsledku koronavirové krize podstatně zmenšily. Finanční prostředky začaly být přidělovány převážně prostřednictvím nevratných subvencí a také snížením všeobecné výše daně z přidané hodnoty (Mehrwertsteuer) pro druhé pololetí 2020 z 19 % na 16 %, pro potraviny, pokrmy v restauracích a některé další druhy zboží a služeb ze 7 % na 5 %. Kromě uvedeného objemu navýšení celostátního rozpočtu se rozhodly také vlády všech německých spolkových zemí k obdobným krokům podle svých potřeb a možností. Nadto připravilo ministerstvo financí další tzv. balík různých finančních transakcí jako je poskytování záruk a úvěrů v Německu v celkové výši zhruba 900 miliard eur. Německo a jeho ministerstvo financí bylo také ochotno se významně podílet na plánech pro záchranu hospodářství v Evropské unii (zvláště v silně postižených členských státech typu Itálie a Španělska), ohlášených kancléřkou Angelou Merkelovou, francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.

Kandidát na kancléře

editovat

Scholz byl představenstvem strany v srpnu 2020 určen za kandidáta SPD pro volby do Německého spolkového sněmu v září 2021. Protože SPD velmi těsně volby vyhrála před CDU/CSU, měl Scholz naději stát se německým kancléřem jako nástupce Angely Merkelové. Záviselo to na vyjednávání o společném programu a struktuře připravované vlády (včetně přidělení resortů stranám a jejich obsazení političkami a politiky) se Zelenými a Svobodnou demokratickou stranou (FDP), které získaly dohromady 210 poslaneckých mandátů, tedy více než SPD (206 mandátů). FDP do 14. října 2021 neupustila od alternativního vyjednávání s CDU/CSU.

Spolkový kancléř

editovat

Dne 8. prosince 2021 byl Olaf Scholz zvolen spolkovým kancléřem a v úřadu nahradil Angelu Merkelovou. V Německém spolkovém sněmu získal většinu 395 ze 707 přítomných poslanců a proti němu se vyslovilo 303 poslanců. Devět hlasů připadlo na nehlasující poslance nebo neplatné lístky.[6][7]

V prosinci 2021 odmítl požadavek polské vlády na válečné reparace za lidské a materiální ztráty způsobené nacistickým Německem v Polsku během druhé světové války.[8]

V září 2022 Scholzova vláda schválila dohody o vývozu zbraní do Saúdské Arábie, a to navzdory zákazu, který uvalila předchozí vláda v roce 2018 kvůli zapojení Saúdské Arábie do vojenské intervence v Jemenu a zavraždění kritika saúdského režimu Džamála Chášukdžího.[9]

Začátkem května 2023 se Scholz setkal s etiopským premiérem Abiy Ahmedem v Addis Abebě, aby normalizoval vztahy mezi Německem a Etiopií, které se zhoršily kvůli válce v Tigraji.[10]

Vyjádřil podporu Izraeli ve válce Izraele s Hamásem v Gaze a kritizoval protiizraelský postoj šéfa diplomacie EU Josepa Borrella.[11] V listopadu 2023 odmítl výzvy k příměří ve válce v Gaze.[12]

Ukrajina

editovat
 
Scholz, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, americký prezident Joe Biden, britský premiér Rishi Sunak, kanadský premiér Justin Trudeau a další vůdci na summitu NATO ve Vilniusu v roce 2023

V červnu 2022 během své cesty do Kyjeva podpořil společně s Emmanuelem Macronen, Mariem Draghim a Klausem Iohannisem pro Ukrajinu okamžitý status kandidátské země pro vstup do Evropské unie. Scholz uvedl, že „Ukrajina patří do evropské rodiny,“, ale pro členství v EU musí splnit jasná kritéria.[13][14]

Během ruské invaze na Ukrajinu se Německo stalo jedním z největších dodavatelů zbraní na Ukrajinu a ke konci roku 2022 byl objem dodávek německých zbraní na Ukrajinu překročen pouze objemem dodávek ze Spojených států a Spojeného království.[15] V květnu 2024 dal Scholz Ukrajině svolení útočit zbraněmi dodanými Německem na cíle v Rusku.[16] V září 2024 Scholz podpořil mírový summit o válce na Ukrajině i za účasti Ruska.[17]

Imigrační politika

editovat

V prosinci 2021 Scholz řekl, že Německo je imigrační zemí, a zavázal se snížit překážky bránící imigraci do Německa a usnadnit imigrantům získání německého občanství.[18] V roce 2023 požádalo o azyl v Německu 352 000 lidí, což je nejvíce od roku 2016, kdy bylo žadatelů o azyl 722 370. Mezi žadateli o azyl nejsou zahrnuti lidé z Ukrajiny. Nejvíce žadatelů o azyl v roce 2023 bylo ze Sýrie, Afghánistánu a Turecka.[19] V roce 2023 se do Německa přistěhovalo 1 933 000 lidí, včetně 276 000 z Ukrajiny a 126 000 z Turecka, a 1 270 000 lidí z Německa emigrovalo. V roce 2023 byla čistá imigrace do Německa 663 000 osob, což je pokles z rekordní čisté migrace 1 462 000 lidí v roce 2022,[20] která zahrnovala více než 750,000 válečných uprchlíků z Ukrajiny.[21]

Dne 11. září 2024 Scholz řekl, že Německo musí zůstat otevřené imigraci, aby si udrželo svůj hospodářský růst, a bude nabízet ochranu těm, kteří jsou politicky pronásledováni. Opozičním politickým stranám vzkázal, že o této politice se nebude vyjednávat.[22]

Dne 14. září 2024 podepsal Scholz dohodu s Keňou, která otevřela německý pracovní trh 250 000 migrantům z Keni.[23] Podobnou migrační dohodu Scholzova vláda uzavřela s Indií, Marokem, Nigérií, Kyrgyzstánem a několika dalšími státy.[24]

Energetická politika

editovat

V červnu 2022 Scholz potvrdil, že jeho vláda odpojí zbývající jaderné elektrárny v Německu a odstoupí od jaderné energie.[25]

V listopadu 2022 vyjádřil podporu Evropské zelené dohodě.[26] Ve svém projevu na konferenci o změně klimatu v Dubaji v prosinci 2023 vyzval k ukončování využívání fosilních paliv, včetně uhlí, ropy a zemního plynu, a zopakoval závazek Německa být do roku 2045 klimaticky neutrální. Prohlásil, že technologie, které nahradí fosilní paliva, jsou fotovoltaika, elektromobilita, větrná energie a zelený vodík.[27]

V květnu 2024 kritizoval plánovaná cla EU na dovoz elektromobilů z Číny.[28] V červnu 2024 Scholz ocenil krok Volkswagen Group zaměřit se na vývoj levnějších elektromobilů pro evropský trh.[29]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olaf Scholz na německé Wikipedii.

  1. ↑ FELDENKIRCHEN, Markus; SAUGA, Michael. Rückkehr eines Bauernopfers [online]. 26. listopadu 2007. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ MARTIN GREIVE, JAN HILDEBRAND, CHRISTIAN RICKENS, KLAUS STRATMANN. Kann er Kanzler?: Olaf Scholz – ein kritisches Porträt über den Kanzlerkandidaten der SPD [online]. 21. srpna 2020. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Kdo je muž, který nahradil Merkelovou? V mládí chtěl zestátňovat velké koncerny, později jim ‚šel na ruku‘. Lidovky.cz [online]. 8. prosince 2021. Dostupné online. 
  4. ↑ SPD-Spitze nominiert Olaf Scholz als Kanzlerkandidaten. (Špička SPD nominovala Olafa Scholze jako kandidáta na kancléře.) Die Zeit, [1], 10. srpna 2020 (německy).
  5. ↑ Nein, dieser SS-General ist nicht der Großvater von Bundeskanzler Olaf Scholz [online]. 2022-04-20 [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ Guten Tag, tady nový kancléř. "Robot" Scholz miluje běhání, teď stanul v čele Německa. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-12-08 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  7. ↑ Scholz se stal německým kancléřem, Merkelová skončila po 16 letech. iDNES.cz [online]. 2021-12-08 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ New Chancellor Meets Old Resentments. Polish PM Receives Olaf Scholz in Warsaw, Talks of War Reparations and a "Europe of Sovereign States". Gazeta Wyborcza. 13 December 2021. Dostupné online. 
  9. ↑ German government approves arms exports to Saudi Arabia: reports. Deutsche Welle. 29. září 2022. Dostupné online. 
  10. ↑ Sudan crisis hovers over Olaf Scholz's visit to East Africa. Deutsche Welle. 2 May 2023. Dostupné online. 
  11. ↑ Germany's Scholz lashed out at EU foreign policy chief over Gaza stance. Politico. 16. dubna 2024. Dostupné online. 
  12. ↑ German Chancellor Opposed To 'Immediate' Ceasefire In Gaza. Barron's. 12. listopadu 2023. Dostupné online. 
  13. ↑ KÁBELE, Viktor. Lídři Francie, Německa, Itálie a Rumunska podpořili kandidátský status Ukrajiny na členství v EU. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-03-16 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. 
  14. ↑ ČTK. Evropští lídři v Kyjevě podpořili Ukrajinu ve snaze o členství v unii. Souhlasí se statusem kandidáta. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-06-16 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ MITZER, Stijn; OLIEMANS, Joost. Fact Sheet On German Military Aid To Ukraine [online]. 1. září 2022. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Berlin allows Ukraine to fire German weapons at targets in Russia. Le Monde. 31. května 2024. Dostupné online. 
  17. ↑ Scholz chce Rusko na dalším mírovém summitu. „Musí tam být“. Echo24 [online]. 8. září 2024. Dostupné online. 
  18. ↑ Chancellor Scholz briefs parliament for first time. Deutsche Welle. 15. prosince 2024. Dostupné online. 
  19. ↑ Germany: Asylum applications rose sharply in 2023. Deutsche Welle. 9. ledna 2024. Dostupné online. 
  20. ↑ Germany: Net immigration sinks sharply in 2023. Deutsche Welle. 27. června 2024. Dostupné online. 
  21. ↑ DW, Reuters. Ukrainian refugees push Germany's population to record high. [online]. Dostupné online. 
  22. ↑ Olaf Scholz stresses Germany's need for immigrants. Deutche Welle. 11. září 2024. Dostupné online. 
  23. ↑ Německo přijme čtvrt milionu migrantů z Keni. Novinky.cz [online]. 15. září 2024. Dostupné online. 
  24. ↑ How is Germany handling its migration partnerships?. Deutsche Welle. 2. září 2024. Dostupné online. 
  25. ↑ Scholz and liberal finance minister clash over nuclear phase-out. Euractiv. 9 June 2022. Dostupné online. 
  26. ↑ Scholz: Germany Won't Delay Path to Climate Neutrality by 2045. Bloomberg. 5 November 2022. Dostupné online. 
  27. ↑ COP28: Germany's Scholz calls to phase out coal, oil and gas. Deutsche Welle. 2. prosince 2023. Dostupné online. 
  28. ↑ Germany's Scholz skeptical about EU tariffs on Chinese electric vehicle imports. Anadolu Agency. 14. května 2024. Dostupné online. 
  29. ↑ Germany's Scholz Lauds VW's Move Into Cheap EVs as 'Very Good'. Bloomberg. 2. června 2024. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olaf_Scholz&oldid=24312803“