Oksana Ivanenková, také Oxana Ivanenko (Oksana Dmytrivna Ivanenko, rusky Оксана Дмитриeвнa Іваненко, ukrajinsky Оксана Дмитрівна Іваненко; 31. března 1906 Poltava17. prosince 1997 Kyjev) byla ukrajinská a sovětská spisovatelka knih pro děti a překladatelka.

Oksana Ivanenková
Оксана Дмитрівна Іваненко
Narození31. března 1906
Poltava
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí17. prosince 1997 (ve věku 91 let)
Kyjev
UkrajinaUkrajina Ukrajina
Místo pohřbeníBaikove Kyjev
Národnostukrajinská
Vzděláníučitelské
Alma materpedagogický institut Charkov
Povoláníspisovatelka, překladatelka
OceněníŘád přátelství mezi národy
Prémie Tarase Ševčenka
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Narodila se jako dcera právníka, novináře a spisovatele Dmitrije Alexejeviče Ivanenka (1859-1943), který patřil k ukrajinským národním obrozencům. Psal pod různými pseudonymy, redigoval časopis Poltavské gubernijní vědomosti a zahynul při válečné evakuaci ve Sverdlovsku. Oksanin bratr Dmitrij Dmitrijevič Ivanenko (1904-1994) se stal teoretickým fyzikem a přednášel na Lomonosovově univerzitě v Moskvě.

Po studiu gymnázia v Poltavě nastoupila k povinné převýchově do jednoroční dělnické školy a odtud v roce 1922 do Poltavského ústavu veřejného vzdělávání. V roce 1926 absolvovala fakultu sociální výchovy pedagogického institutu v Charkově, v roce 1931 ukončila postgraduální studium v Ukrajinském výzkumném ústavu pedagogickém, dále vedla sekci dětské literatury v kyjevské pobočce institutu. Několik let byla učitelkou v dětské kolonii Maxima Gorkého pod vedením A. S. Makarenka. V letech 1932–1939 pracovala v kyjevském nakladatelství literatury pro děti "Molodyj Bilšovik", v letech 1947–1951 v časopise pro nejmenší čtenáře "Barvinok". Dále působila ve svobodném povolání.[1]

Byla pohřbena na Bajkovově hřbitově v Kyjevě.

Její dcera Valerija Volodymyrovna Ivanenková (1926-1968) byla také spisovatelkou knih pro děti a překladatelkou.

Psala a publikovala časopisecky od roku 1925, první knížku vydala roku 1940. Nejoblíbenější zůstávají její pohádky pro děti předškolního a raného školního věku s tematikou zvířat. Ostatní tvorba byla spjata s pracovním prostředím Makarenkovy školy, a tak poněkud zatížena socialistickým realismem. Do češtiny bylo v letech 1954–1974 přeloženo pět knih, populární zůstávají:

  • Pohádky lesa
  • Slaměný býček
  • Tarasovy cesty

Psala ukrajinsky, překládala z němčiny, z dánštiny (např. originály Andersenových pohádek) a z ruštiny.

Reference

editovat

Související články

editovat