Novogotické písmo

Novogotické písmo (neogotické, latinsky neogotica) označuje skupinu novověkých latinských písem, které vznikají po úpadku gotiky a nástupu renesance paralelně s humanistickým písmem, ale na rozdíl od tohoto písma navazují na gotické lámané písmo. Nejprve se tento typ objevuje po celé Evropě, ale největší oblibu si získává v německy mluvících zemích (odtud také někdy označení německé písmo), naopak ze zbytku Evropy je postupně vytlačován humanistickou verzí. V Německu se novogotické písmo udrželo nejdéle (německé obdoby novogotického písma byly kreslená fraktura, polokurzívní kanzlei a kurzivní kurent) a úředně bylo zakázáno až v roce 1941.

Výraz novogotické písmo použil poprvé dánský paleograf Erik Kroman v roce 1943, rozšířil se díky práci Karola Górského z roku 1978.^[1] Česky byl výraz poprvé použit Jindřichem Šebánkem.

Odkazy

Související články

Bibliografie

HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 3. vyd. Jinočany: H&H, 2002. ISBN 80-7319-004-4. S. 65–74 ; 98–105.
KAŠPAR, Jaroslav. Soubor statí o novověkém písmu. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7066-679-X.
KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. Praha: SPN, 1987.

Reference

↑ KAŠPAR, Jaroslav. Soubor statí o novověkém písmu. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7066-679-X. S. 17–18.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] KAŠPAR, Jaroslav. Soubor statí o novověkém písmu. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7066-679-X. S. 17–18.

[1]