Nová veřejná správa

Nová veřejná správa (New Public Management) je přístup, který se zaměřuje na zvyšování efektivity a transparentnosti veřejných služeb a zavádí metody inspirované soukromým sektorem, jako je měření výsledků, outsourcing nebo konkurence mezi poskytovateli služeb. Využívá se ve vládních institucích, agenturách veřejných služeb a institucích, jejichž cílem je při aplikaci tohoto přístupu zkvalitnění veřejných služeb.

Termín „Nová veřejná správa“ byl zaveden vědci z Velké Británie a Austrálie, kteří se zaměřovali na oblast veřejné správy. Tento nový koncept měl za cíl představit odlišný pohled na organizační podobu ve veřejném sektoru, avšak po deseti letech se jeho význam v diskusích a debatách rozšířil do mnoha různých směrů. Někteří akademici jej začali definovat jako integraci nové institucionální ekonomie do veřejné správy, zatímco jiní ho použili k popisu změn v politickém procesu.

Vývoj

Nová veřejná správa, která se objevila v 80. letech, 20. století, představovala pokus učinit veřejný sektor více podobný firmě a zlepšit efektivitu vlády vypůjčenými nápady a modely řízení ze soukromého sektoru. Zdůraznila ústřední postavení občanů, kteří byli příjemci služeb nebo zákazníky pro veřejný sektor. Nový systém veřejné správy také navrhl decentralizovanější kontrolu zdrojů a zkoumání dalších modelů poskytování služeb k dosažení lepších výsledků, včetně kvazi-tržní struktury, kde si veřejní a soukromí poskytovatelé služeb navzájem konkurují ve snaze poskytovat lepší a rychlejší služby.

Došlo k významným změnám ve správě veřejných služeb v mnoha zemích, s výraznými a radikálními reformami v takových státech jako Spojené království, Nový Zéland a Švédsko. Tyto transformace, jež se souhrnně označují jako Nová veřejná správa, zahrnují řadu dalekosáhlých opatření, včetně privatizace, outsourcingu, marketingu veřejných služeb a důraznějšího řízení výkonnosti.

Charakteristickým rysem režimu nové veřejné správy je kombinace tržních principů a managementu, která vnáší větší konkurenci mezi agenturami veřejných služeb a zároveň posiluje role liniového managementu. V rámci centrální vlády se ministerstva zmenšují a předávají své provozní funkce nově autonomním „výkonným agenturám“, přičemž jejich činnost je nadále řízena prostřednictvím smluv s příslušným ministerstvem, které funguje jako jejich „vlastník“.

Reformy

Reformy nové veřejné správy využívají různé přístupy, jako je desagregace služeb, zaměření na spokojenost zákazníků, zlepšování zákaznického servisu, podpora podnikatelského myšlení ve veřejném sektoru a zavádění inovací. Tento systém dává veřejným manažerům větší míru samostatnosti a rozhodování. V rámci reformy mohou veřejní manažeři nabídnout zákazníkům široké spektrum možností, mezi nimiž mají také právo zcela se odhlásit ze systému poskytování služeb.

Infrastruktura pro implementaci

Pro úspěšnou implementaci Nové veřejné správy je klíčových devět hlavních infrastruktur. Tyto infrastruktury zahrnují silný závazek manažerů, efektivní využívání informačních technologií, změnu organizační kultury, flexibilitu pravidel, vzdělávání a školení, obnovu zastaralé infrastruktury a další.

Úspěšná implementace však závisí také na důvěře mezi manažery a zaměstnanci. Bez této důvěry se efektivita reforem výrazně snižuje. Kvalita poskytovaných služeb je přitom podmíněna nejen samotnými reformami, ale i přístupem, dovednostmi, odhodláním a úsilím všech zúčastněných stran.

Je důležité, aby manažeři veřejného sektoru využívali moderní informační technologie ke zlepšení rozhodovacích procesů a k efektivnímu propojení technických dovedností a finančních zdrojů nezbytných pro realizaci reforem. Flexibilita a možnost přizpůsobit pravidla pak poskytují základ pro motivaci, rozvoj a efektivní řízení lidských zdrojů, což posiluje schopnost organizace dosáhnout stanovených cílů.

Devět hlavních infrastruktur

Devět hlavních infrastruktur nové veřejné správy

• Rozšíření pokrytí služeb (Expand service coverage) – důležité pro zajištění dostupnosti veřejných služeb širší populaci, včetně oblastí, které byly dříve nedostatečně obsloužené.
• Silný závazek (Strong commitment) – nutnost zapojení a odhodlání ze strany vedení i zaměstnanců veřejného sektoru pro úspěšné zavádění reforem.
• Informační technologie (Information technology) – technologie usnadňuje správu dat, zlepšuje komunikaci a umožňuje efektivnější poskytování služeb.
• Systémy pro podporu rozhodování (Decision Support System – DSS) – nástroje, které pomáhají manažerům činit informovaná rozhodnutí na základě analýzy dat.
• Postoj manažerů (Managers attitude) – pozitivní a inovativní přístup manažerů je klíčem k úspěchu při implementaci reforem.
• Změna organizační kultury (Changing organizational culture) – přizpůsobení hodnot, postupů a chování v organizaci, aby podporovaly flexibilitu, inovace a orientaci na výsledky.
• Flexibilita a změna pravidel (Flexibility and Changing the rules) – zajištění pružných pravidel, která umožní organizacím lépe reagovat na změny a potřeby občanů.
• Vzdělávání a školení (Education and training) – zvyšování kvalifikace zaměstnanců tak, aby odpovídala moderním požadavkům.
• Obnova zastaralé infrastruktury (Rehabilitate aging infrastructures) – modernizace fyzických i technologických struktur pro efektivnější fungování veřejného sektoru.

Hlavní témata

Hlavní témata pro novou veřejnou správu zahrnují různé aspekty reformy veřejného sektoru, které se zaměřují na zvýšení efektivity, kvality služeb a lepší odpovědnost vůči občanům. Tato témata zahrnují decentralizaci řízení, rozdělení odpovědnosti mezi veřejné a soukromé sektory, měření výkonnosti a orientaci na výsledky.

1. Silné zaměření na finanční kontrolu

Veřejné prostředky jsou omezené, a proto je nezbytné zajistit, aby byly využívány co nejefektivněji, s maximálním dopadem na kvalitu služeb. Tím se zvyšuje důvěra veřejnosti a legitimita veřejného sektoru.

2. Příkazový a kontrolní režim fungování, identifikace a stanovování cílů

Jasné cíle a systematické sledování výkonu zajišťují odpovědnost a soulad činností s prioritami organizace. Centralizace pravomocí umožňuje rychlejší rozhodování a efektivní řízení.

3. Zavádění auditů na finanční i profesionální úrovni

Audity a standardizace přispívají k transparentnosti a odpovědnosti. Jasné měřitelné cíle podporují zlepšování kvality služeb a minimalizují riziko zneužití prostředků nebo nekvalitních výkonů.

4. Větší orientace na zákazníka

Soustředění na potřeby občanů („zákazníků“) zajišťuje, že služby jsou relevantní a přístupné. Zapojení neveřejných poskytovatelů může přinést inovace, konkurenci a vyšší kvalitu.

5. Deregulace trhu práce

Deregulace a flexibilní odměňování motivují zaměstnance k vyšší výkonnosti a zajišťují větší adaptabilitu organizací na měnící se podmínky a potřeby.

6. Odrazování od samoregulační moci profesionálů

Snižuje se riziko, že jednotlivci nebo profesní skupiny budou upřednostňovat své zájmy nad zájmy organizace nebo veřejnosti. Posílení manažerské kontroly zvyšuje koordinaci a odpovědnost.

7. Podpora podnikavějšího řízení

Podnikavé řízení podporuje inovace, kreativitu a schopnost přizpůsobit se novým výzvám.

8. Představení nových forem správy a řízení společnosti

Strategické řízení umožňuje organizaci zaměřit se na dlouhodobé cíle a klíčové priority. Správní rada poskytuje dohled, podporu a zajišťuje větší efektivitu a transparentnost rozhodovacích procesů.

Nástroje

Nástroje nové veřejné správy představují moderní přístupy k řízení a organizaci veřejného sektoru, které se snaží aplikovat principy běžně používané v soukromých podnicích. Tyto nástroje jsou zaměřeny na zlepšení efektivity, zvyšování hodnoty pro občany a přizpůsobení veřejných služeb jejich potřebám.

Využití manažerských konceptů je zásadní pro modernizaci a zefektivnění řízení ve veřejném sektoru. Klíčové je zavedení přístupů, jako je Management by Influence, který klade důraz na motivaci a ovlivňování zaměstnanců prostřednictvím sdílených vizí a strategických cílů namísto autoritativního řízení. Důležitou roli hraje také vytváření sítí a strategických aliancí mezi organizacemi, které umožňují sdílení zdrojů, znalostí a osvědčených postupů, čímž podporují inovace a spolupráci. Další významnou součástí je management výkonnosti, který prostřednictvím analýzy metrik hodnotí efektivitu organizací a optimalizuje provoz pomocí statistických ukazatelů. Tyto přístupy společně přispívají ke zlepšení organizační adaptability, zvýšení efektivity a lepší orientaci na dosažení výsledků.

Vytvoření více fragmentovaných nebo volně nasmlouvaných organizací veřejného sektoru na místní úrovni spočívá v zajištění decentralizace veřejných služeb a nahrazení tradiční hierarchické struktury flexibilnějšími modely. To umožňuje outsourcování činností prostřednictvím smluv s externími poskytovateli, čímž se zvyšuje efektivita a lépe reaguje na místní potřeby.

Rozlišování mezi malým strategickým jádrem a velkou organizační periferií znamená oddělení klíčových strategických funkcí organizace od méně důležitých činností, které jsou outsourcovány prostřednictvím kontraktů. Tento přístup vede k efektivnějšímu využívání veřejných prostředků a posiluje konkurenci mezi poskytovateli služeb.

Odkládání a zmenšování zahrnuje redukci administrativních a byrokratických procesů, což snižuje náklady a zjednodušuje strukturu organizace. Tento přístup umožňuje zaměřit se na klíčové úkoly, zlepšit výkonnost a odstranit nepotřebné funkce.

Přechod od standardizovaných forem služeb k flexibilnějším a rozmanitějším formám služeb se zaměřuje na nahrazení rigidních standardizovaných modelů flexibilnějšími a personalizovanými službami. Tyto přístupy lépe reagují na specifické potřeby jednotlivých skupin a regionů, zvyšují adaptabilitu a zlepšují spokojenost uživatelů veřejných služeb.