Nokturno (opera)

Nokturno
	Ноктюрн
	Mykola Vitalijovyč Lysenko
Základní informace
Žánr	operní miniatura
Skladatel	Mykola Vitalijovyč Lysenko
Libretista	Ljudmyla Mychajlivna Starycka-Černjachivska
Počet dějství	1
Originální jazyk	ukrajinština
Datum vzniku	1912
Premiéra	13. února 1914, Kyjev, Městské divadlo
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nokturno (v ukrajinském originále Ноктюрн) je poslední opera ukrajinského skladatele Mykoly Vitalijovyče Lysenka na libreto Ljudmyly Mychajlivny Starycké-Černjachivské. Jednoaktová opera, kterou skladatel nazval „opera-okamžik“ („opera-chvilinka“) vznikla v roce 1912 a poprvé ji, již po skladatelově smrti, uvedlo Městské divadlo v Kyjevě.

Libreto k této poslední Lysenkově opeře napsala jeho neteř Ljudmyla Mychajlivna Starycka-Černjachivs'ka (1868–1941), dcera skladatelova dlouhodobého přítele, spolupracovníka, libretisty a švagra Mychajla Staryckého (1840–1904). Podobně jako v předchozí Aeneidě se v ní odklonil od vlasteneckých námětů a folklórního zpracování a zvolil si moderní látku, v níž postavil do konfrontace lidovou i umělou romantickou píseň, jak je sám skládal, na jedné straně jako reprezentanty uplynulého století a na straně druhé moderní (i zvukový) svět začínajícího století dvacátého. Jako příznačný motiv pro starý svět zvolil skladatel salónní píseň Время невозвратное (Nenávratný čas), kterou zpívávala jeho matka Olga Jeremijevna Lucenková.^[1] Podle S. Neefové „tato operní miniatura kongeniálně zachycuje situaci intelektuála po prohrané měšťanské revoluci a před revolucí socialistickou“.^[2]

Opera vstoupila na repertoár ukrajinských divadel (např. roku 1927 se hrála poprvé v Oděse^[3]) a ve 30. letech 20. století ji vysílal i rozhlas v tehdy polském Lvově^[4]. Ve stálých divadlech se (stejně jako jednoaktovky celkově) neobjevuje příliš často, pravidelně ji však uvádějí soubory hudebních škol, kterým vyhovuje komorním ražením – v nedávné době např. operní škola v Kyjevě^[5] nebo hudební akademie ve Lvově^[6].

Operu přeinstrumentoval skladatel Jakov Jakymenko-Stepovyj.^[7]

Osoby

Dívka s růží – koloraturně-lyrický soprán
Důstojník – baryton
Bakchantka – alt
Cvrčice – lyrický soprán
Cvrček – mezzosoprán
Stará paní – němá role
Pokojská – mluvená role
Sny růžové a zlaté – tanečníci

Děj opery

Ljudmyla Starycka-Černjachivs'ka, libretistka opery

(Staromódně zařízený pokoj s klavírem, sochou bakchantky a s portréty staré paní, dívky s růží a důstojníka v uniformě z roku 1812. Večer.) Služebná uklízí pokoj: zavírá okna, zatahuje závěsy, zhasíná světla. Stěžuje si na svou nudnou a namáhavou práci a diví se pánům, že si nechávají pokoje tak plné starého haraburdí. Kdyby bylo na ní, zařídila by je mnohem veseleji a podle módy a všechty ty krámy, včetně starých zašlých portrétů, by použila na podpal.

Sešeří se. V tichu místnosti se objeví cvrček a cvrkáním přivolá svou cvrčici. Oba pak zpívají o noci, v níž z nebe slétají sny (cvrček: Diň-diň… diň-diň / Дінь-дінь… дінь- дінь; cvrčice: Serdce stuka, serdce bjeťsja / Сердце стука, сердце б'єтся a duet Nič solodka, nič tajemna / Ніч солодка, ніч таємна). Růžové a zlaté sny se objeví, víří, prolínají se a zase mizí (tanec snů).

Za snu se probudí bakchantka. Připíjí a zpívá slávu životu a své bohyni Astartě (árie Pjo za žitťja, za vtichu našu! / П'ю за життя, за втіху нашу).Poté z portrétu vystupuje dívka s růží- zatímo temperamentní bakchantka pochází z kraje tepla a slunce, strávila dívka mládí v tichu domova, sedíc za oknem a čekajíc na svého milého (dialog Chto ce spiva? Čij čuty holos? / Хто це співа? Чий чути голос? a arieta dívky s růží Nače sonečko z očej / Наче сонечко с очей).

Vystupuje i důstojník, dívčin milenec: padl kdysi ve válce, ale teď žije a je konečně se svou milou (árie O, ni! O ni!... Ležav ja sam na poli sičy / О, ні! О ні!... Лежав я сам на полі січи a duet Sonce v tvoich liš očach / Сонце в твоїх лиш очах). Připojí se k nim i stará paní, mlčky zasedá za klavír a hraje milencům k tanci. Bakchantka, cvrček a crvrčice komentují, jak před nimi ožívá ve snech a vzpomínkách minulost (tercet Zhuky dalekii, zhuky zabutyi / Згуки далекії, згуки забутиі). Všichni se zastavují: v nočním tichu zaznívá daleká píseň, zapomenuté sny, dávno minulé chvíle života (kvintet Znykly zijšly my / Зникли зійшли ми).

Bijí čtyři hodiny. Socha i portréty se vracejí na svá místa. Rozespalá pokojská vchází, rozhrnuje závěsy a otevírá okna. Do pokoje začnou proudit zvuky čilého ruchu ulice.

Nahrávky

Ukrajinský rozhlas pořídil dvě nahrávky opery (viz externí odkazy):

1958, zpívají studenti Lvovské konzervatoře, symfonický orchestr Lvovské filharmonie diriguje Mykola Kolessa
1991, zpívají (dívka s růží) Viktoria Lukjanec, (důstojník) Mykola Kovaľ, (bakchantka) Svitlana Kysla, (cvrčice) Ljudmyla Semenenko, (cvrček) Tetjana Kuzminova. Symfonický orchestr Ukrajinského rozhlasu diriguje Ivan Gamkalo

Reference

↑ СІНЬКОВА, С. Подвижник людського духу [online]. Chmeľnickyj: Хмельницька міська рада, 2012 [cit. 2014-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)
↑ NEEF, Sigrid. Handbuch der russischen und sowjetischen Oper. Berlin: Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, 1985. 760 s. S. 239. (německy)
↑ ОСТРОУХОВА, Н. В. Опери Миколи Лисенка на одеській сцені. S. 95, Kyjev. Часопис Національної музичної академії України [online]. 2012 [cit. 2014-03-22]. Roč. 4, čís. 2(15), s. 95. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07. (ukrajinsky)
↑ ДМИТРОВСЬКИЙ, Євген. УКРАЇНСЬКІ МУЗИКАНТИ В ПЕРЕДАЧАХ ЛЬВІВСЬКОГО РАДІО (1930 – 1939- ті рр .). еле - та радіожурналістика. Roč. 2012, čís. 11, s. 205. Dostupné online [cit. 2014-03-30]. ISSN 2078-1911. (ukrajinsky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Народна оперна студія [online]. Kyjev: Міжнародноий центр культури та мистецтв ФПУ [cit. 2014-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-28. (ukrajinsky)
↑ ЦАРЕНКО, Юлія. Сьогодні 170 років з дня народження Миколи Лисенка – Відзначення у Львові [online]. Lvov: Рідна країна, 2012-03-22 [cit. 2014-03-30]. [Сьогодні 170 років з дня народження Миколи Лисенка Dostupné online]. (ukrajinsky)
↑ ЗАЙКО, Мирослава. «Станьмо до праці плече до плеча!» До 130-річчя композитора Якова Якименка-Степового [online]. Слово Просвіти, 2013-09-07 [cit. 2014-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-01. (ukrajinsky)

Externí odkazy

[1] СІНЬКОВА, С. Подвижник людського духу [online]. Chmeľnickyj: Хмельницька міська рада, 2012 [cit. 2014-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)

[2] NEEF, Sigrid. Handbuch der russischen und sowjetischen Oper. Berlin: Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, 1985. 760 s. S. 239. (německy)

[3] ОСТРОУХОВА, Н. В. Опери Миколи Лисенка на одеській сцені. S. 95, Kyjev. Часопис Національної музичної академії України [online]. 2012 [cit. 2014-03-22]. Roč. 4, čís. 2(15), s. 95. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07. (ukrajinsky)

[4] ДМИТРОВСЬКИЙ, Євген. УКРАЇНСЬКІ МУЗИКАНТИ В ПЕРЕДАЧАХ ЛЬВІВСЬКОГО РАДІО (1930 – 1939- ті рр .). еле - та радіожурналістика. Roč. 2012, čís. 11, s. 205. Dostupné online [cit. 2014-03-30]. ISSN 2078-1911. (ukrajinsky) ^{[nedostupný zdroj]}

[5] Народна оперна студія [online]. Kyjev: Міжнародноий центр культури та мистецтв ФПУ [cit. 2014-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-28. (ukrajinsky)

[6] ЦАРЕНКО, Юлія. Сьогодні 170 років з дня народження Миколи Лисенка – Відзначення у Львові [online]. Lvov: Рідна країна, 2012-03-22 [cit. 2014-03-30]. [Сьогодні 170 років з дня народження Миколи Лисенка Dostupné online]. (ukrajinsky)

[7] ЗАЙКО, Мирослава. «Станьмо до праці плече до плеча!» До 130-річчя композитора Якова Якименка-Степового [online]. Слово Просвіти, 2013-09-07 [cit. 2014-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-01. (ukrajinsky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]