Nitrenium
Nitreniový ion (také se používají označení aminyliový ion a imidoniový ion) je dusíkatý reaktivní meziprodukt obsahující jak volný elektronový pár, tak i kladný náboj, na nějž jsou navázány dva substituenty (R2N+).[1]
Nitreniové ionty jsou izoelektronické s karbeny a mohou se vyskytovat v singletových i tripletových stavech. Základní nitreniový ion, NH +
2 je v základním stavu tripletový a rozdíl energie k nejnižšímu singletovému stavu činí 130 kJ/mol. Většina arylnitreniových iontů je ovšem v základním stavu singletových. i když mohou být základní stavy některých substituovaných arylnitreniových iontů tripletové. Nitreniové ionty ve vodě přetrvávají mikrosekundy, někdy i déle.[2]
Arylnitreniové ionty se účastní některých procesů vedoucích k poškození DNA. Vznikají in vivo oxidacemi arylaminů. Regiochemie a energie reakcí fenylnitreniového iontu s guaninem byly prozkoumány s využitím teorie funkcionálu hustoty.[3]
Nitreniové sloučeniny se využívají jako meziprodukty některých organických reakcí.[4]
Připravují se obvykle heterolýzou vazeb N–X (X = N, O, halogen), například zahříváním chloraminů se stříbrnými solemi či aktivováním arylhydroxylaminů nebo arylazidů Brønstedovými či Lewisovými kyselinami.[5]
Jednou z reakcí, které pravděpodobně probíhají přes arylnitreniové meziprodukty, je Bambergerův přesmyk.
Tyto ionty mohou rovněž sloužit jako elektrofily v elektrofilních aromatických substitucích.[6]
Odkazy
editovatSouvisející články
editovat- Nitreny, R–N:
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nitrenium na Wikimedia Commons
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Nitrenium ion na anglické Wikipedii.
- ↑ Reactive Intermediate Chemistry. Příprava vydání Robert A. Moss, Matthew S. Platz, Maitland Jones. [s.l.]: Wiley, 2004. Dostupné online. ISBN 9780471233244.
- ↑ Marcia de Carvalho; Ana E. P. M. Sorrilha; J. Augusto R. Rodrigues. Reaction of aromatic azides with strong acids: Formation of fused nitrogen heterocycles and arylamines. Journal of the Brazilian Chemical Society. 1999. Dostupné online. DOI 10.1590/S0103-50531999000500012.
- ↑ J. M. Parks; G. P. Ford; C. Cramer. Quantum chemical characterization of the reactions of guanine with the phenylnitrenium ion. Journal of Organic Chemistry. 2001, s. 8997–9004. DOI 10.1021/jo016066+. PMID 11749633.
- ↑ G. I. Borodkin; V. G. Shubin. Nitrenium ions: structure and reactivity. Russian Chemical Reviews. 2008-05-31, s. 395–419. Dostupné online. ISSN 0036-021X. DOI 10.1070/RC2008v077n05ABEH003760. Bibcode 2008RuCRv..77..395B.
- ↑ Yasuo Kikugawa. Application of Stable Nitrenium Ions to Preparative Organic Chemistry. Heterocycles. 2009, s. 571. Dostupné online. ISSN 0385-5414. DOI 10.3987/REV-08-644.
- ↑ Dariusz Bogdał. Microwave-assisted generation of carbazolyl nitrenium cation. Arkivoc. 2001, s. 109–115. DOI 10.3998/ark.5550190.0002.611.