Nick Zinner
Nicholas Joseph „Nick“ Zinner (* 8. prosince 1974) je americký kytarista působící v newyorské kapele Yeah Yeah Yeahs. Je znám svým „nezaměnitelným“[1] divokým stylem účesu, vyhublou postavu a bledým vzezřením. Zinner je také úspěšným fotografem.
| Nick Zinner | |
|---|---|
 Zinner v roce 2007 na Virgin festivalu | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Nicholas Joseph Zinner |
| Narození | 8. prosince 1974 (50 let) |
| Původ |  Sharon, Massachusetts, USA |
| Žánry | Alternativní rock, rock, New Wave, art punk, indie rock, garage rock, hardcore punk, thrashcore |
| Povolání | Kytarista Textař Producent Fotograf |
| Nástroje | Kytara Klávesy Basová kytara Drum machine Klavír Housle |
| Aktivní roky | 1995–současnost |
| Vydavatelé | Interscope, Shifty (dřívější) Three One G |
| Příbuzná témata | Yeah Yeah Yeahs, Head Wound City, The Blood Brothers, Bright Eyes, Scarlett Johansson |
| Web | Yeah Yeah Yeahs |
| Významný nástroj | |
| First Act kytara, Dewey Decibel Flipout kytara | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hudební kariéra
editovatPředtím, než v roce 2000 založil s Karen O a Brianem Chasem skupinu Yeah Yeah Yeahs[2], studoval na Bard College při čemž byl členem skupiny Boba Fett Experience, která si ale kvůli obavám z možných žalob přicházejících od George Lucase změnila svůj název na Challenge of the Future. Skupina se na konci 90. let přemístila do Williamsburgu a v roce 2001 se rozpadla[3].
Od roku 2001 Zinner spolupracoval s mnoha kapelami a zpěváky jako jsou například TV on the Radio, Har Mar Superstar, Ronnie Spectorová[4] The Horrors a Scarlett Johansson. Spolupodílel se na albu americké indie rockové skupiny Bright Eyes z roku 2005 Digital Ash in a Digital Urn a dokonce s nimi vyjel i na turné.
V roce 2005 založil Zinner kapelu Head Wound City, jejíž členy jsou Jordan Blilie, Cody Votolato, Justin Pearson a Gabe Serbian.[5]
V roce 2005 také produkoval remix skladby 'Compliments' z alba Silent Alarm Remixed britské skupiny Bloc Party. Dále zremixoval skladbu 'INRI' skupiny The Plot to Blow Up the Eiffel Tower k jejich albu INRI ep.
V srpnu 2009 se Zinner objevil na 16. místě v seznamu „Budoucích 50“ magazínu NME.[6]
Na začátku roku 2011 nahrál kytarový part ke skladbě Go umělce Santigolda.[7]
V květnu roku 2011 měl tu čest zorganizovat, řídit a nahrát vystoupení 41 Strings v americkém New Yorku u příležitosti 41. Dne Země. Vystoupení, na kterém spolupracoval s muzikanty Hisham Bharoocha a Ben Vida, zahrnovalo 41 hráčů na různé strunné hudební nástroje s přidáním perkusí a syntezátorů.[7][8]
Fotografie
editovatZinner studoval fotografii na školách v Paříži a v New Yorku. Dosud zveřejnil 4 samostatné výstavy svých prací: No Seats on the Party Car (2001), Slept in Beds (2003), I hope you are all happy now (2004), které obsahovaly úvodní slovo režiséra Jima Jarmusche a Please Take Me Off the Guest List (2010).
Výstava Zinnerových fotografií 1001 Images byla uspořádána v říjnu roku 2010 v New Yorku[9] a v únoru 2011 v San Franciscu.[10]
V lednu roku 2011 byl Zinner osloven firmou Lee Jeans, aby nafotografoval jejich zimní kolekci oblečení.[11]
V květnu 2011 byla v newyorské galerii Anastasia Photo Galley umístěna jeho další expozice, jejíž součástí byly fotografie publika z koncertů jeho kapel.[7][12]
Osobní život
editovatNick Zinner je vegan a bojuje po boku organizace PETA za práva zvířat. Má mnoho tetování po celém těle, včetně hvězdy vytetované na rameni, srdce, které je umístěné na prstu a ruce. V dětství poslouchal heavy metal a mezi své největší vzory řadí kapelu Mötley Crüe a zpěváka-skladatele Glenna Danziga.
Jeho otec, Stephen Zinner MD, je profesor lékařství na Harvardově univerzitě a klasický klavírista. Nick mimo jiných nástrojů hrál na housle přirovnávající sám sebe k „malému géniu“.
Nickova sestra, Meredith Zinner, je herečka (objevila se například ve filmu Erin Brockovich a fotografka působící v New Yorku.
Autorské spolupráce
editovat- The Blood Brothers – Crimes (2004) – „Wolf Party“
- Bright Eyes – Digital Ash in a Digital Urn (2005 · Saddle Creek Records)
- Head Wound City – Head Wound City EP (2005)
- Bloc Party – Silent Alarm Remixed (2005) – „Compliments (Shibuyaka Remix By Nick Zinner)“
- The Plot To Blow Up The Eiffel Tower – INRI (EP) (2006) – „INRI (Nick Zinner Remix)“
- Scarlett Johansson – Anywhere I Lay My Head (2008)
- Nickel Eye – The Time of the Assassins (2009)
- N.A.S.A. – The Spirit of Apollo (2009) – „Whachadoin?“
- James Iha – Look to the Sky (2012) – „Dream Tonight“
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Nick Zinner na anglické Wikipedii.
- ↑ Lazy-i Interview with Nick Zinner, April 2006
- ↑ http://www.allmusic.com/artist/yeah-yeah-yeahs-p522831/biography
- ↑ Bard makes noise
- ↑ Pitchfork Record Review | Ronnie Spector: The Last of the Rock Stars Archivováno 24. 10. 2007 na Wayback Machine., 6 June 2006
- ↑ auralminority Interview with Nick Zinner Archivováno 27. 9. 2007 na Wayback Machine., 7 September 2005
- ↑ The Future 50 – The Innovators Pushing Music Forward [online]. NME, 08/05/09 [cit. 2011-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-14.
- ↑ a b c Nick Zinner co-leading '41 Strings' (RSVP), played guitar on the new Santigold/Karen O song, has his photos in a gallery [online]. Brooklyn Vegan, May 5, 2011 [cit. 2011-05-15]. Dostupné online.
- ↑ Jay Belin. Nick Zinner Curates 41 Strings Earth Day Event. NONSTOP SOUND. NBC New York, May 5, 2011. Dostupné online [cit. 2011-05-15].[nedostupný zdroj]
- ↑ http://www.youtube.com/watch?v=yADwFEc3ZZo
- ↑ Archivovaná kopie. publicsf.com [online]. [cit. 2013-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-13.
- ↑ Nick Zinner On Shooting for Lee [online]. Lee Jeans [cit. 2011-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-29.
- ↑ Faces in the Crowd: Yeah Yeah Yeahs Guitarist Nick Zinner on Secretly Photographing His Fans, for Art's Sake ARTINFO.com
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nick Zinner na Wikimedia Commons - Profil Nicka Zinnera na Discogs
- Free Williamsburg Interview s Alexanderem Laurencem (2003)
