Nepřímý důkaz v kriminalistice a soudním dokazování

Nepřímý důkaz, v kriminalistice nazývaný indicie,[1] je v kriminalistice a soudním a správním dokazování důkaz, který sám o sobě nestačí k tomu, aby mohl být učiněn závěr o existenci toho, co se má dokázat, dokazuje však skutečnost jinou, která s objasňovanou skutečností souvisí.[2][3] (například otisky prstů na vražedné zbrani jsou nepřímý důkaz, dokazují jen to, že určitá osoba měla někdy zbraň v ruce, nikoliv to, že s ní spáchala vraždu). Nepřímý důkaz má důkazní význam jen ve spojení s jinými nepřímými nepochybnými důkazy, s nimiž tvoří ucelenou soustavu, jejíž články na sebe logicky navazují a navzájem nejsou v rozporu a která tak vede nepochybně k určitému závěru o dokazované věci a vylučuje možnost jiného závěru.[3]

Použití

editovat

V zásadě jsou však všechny důkazy buď statistické (diskrétní) nebo jednoznačně související (spojité) povahy.[zdroj?] Přičemž i se spojitými důkazy můžeme pracovat dále opět buď statisticky nebo spojitě.[zdroj?] Od těchto základních vlastností a dispozic důkazů se odvíjí možnost řadit je buď do pevných nebo volných důkazních řetězců, logicky je kombinovat nebo zvyšovat statistickou váhu určitého tvrzení.[zdroj?]

Mezi nepřímé důkazy lze řadit i důkazy statistické povahy (diskrétní) nebo takové spojité[zdroj?] (přímo související) důkazy, se kterými je s ohledem na dokazovanou skutečnost možné pracovat jen statisticky, resp. jen zvyšují váhu, pravděpodobnost cílového tvrzení v soudním či policejním dokazování.[zdroj?]

Může tedy existovat spojitý důkaz, který nemusí být přímým důkazem (např. nalezení smrtící zbraně). Rovněž může existovat mnoho indicií nebo markerů pro cílové tvrzení (např. o něčí vině), a přesto toto tvrzení nelze prokázat jednoznačně (spojitě), například pomocí jednoznačných logických operací na základě těchto (statistických, diskrétních) důkazů.[zdroj?]

Nepřímé důkazy kladné umožňují zjištění určité skutečnosti, nepřímé důkazy záporné její existenci vylučují. Nepřímé důkazy mohou být co do hodnověrnosti stejně spolehlivé jako důkazy přímé, pouze dokazování je obtížnější.[2]

Pouze některé nepřímé důkazy (v kriminalistice a soudním dokazování) lze ověřit pomocí logického nebo matematického nepřímého důkazu.[zdroj?]

Většina justičních omylů má původ právě v nesprávné práci s nepřímými důkazy, buď v chybném používání matematické logiky, v záměně důkazů diskrétních a spojitých, ve špatném odhadu/výpočtu váhy (pravděpodobnosti) diskrétného důkazu nebo v jejich chybném řetězení a kombinování.[zdroj?]

Typy nepřímých důkazů

editovat

Nepřímé důkazy se třídí podle například do těchto skupin:[zdroj?]

  • Nepřímý důkaz charakteru stop (daktyloskopické, pachové, krevní)
  • Nepřímý důkaz charakteru předmětů (smrtící zbraň, osobní předměty)
  • Nepřímý důkaz charakteru objektů trestného činu (mrtvola, část těla, poškozený automobil)
  • Nepřímý důkaz statistického charakteru (např.: existuje 50% pravděpodobnost, že se podezřelý v daný čas nacházel na daném místě)
  • Nepřímý důkaz charakteru markerů - náznaků - rysů (psychologické, anamnetické, sociálně-historické - převážně opět statistické povahy). (V určité zemi v určitém desetiletí mafie obvykle pere peníze prostřednictvím filmových společností, heren nebo obchodů s potravinami - takový marker nazýváme sociálně-historickým a nemusí mít potřebnou váhu v jiném desetiletí nebo v jiné zemi.)
  • Nepřímý důkaz charakteru svědectví
  • Nepřímý důkaz charakteru rozporů ve výpovědi (slovní důkaz, časový důkaz)

Nepřímý důkaz jednoznačný a nejednoznačný

editovat

Termín nepřímý důkaz označuje dvě podstatně rozdílné věci. Jednak označuje důkaz, který je sice nezpochybnitelný, ale který nestačí k usvědčení ze spáchání trestného činu, protože nehovoří přímo k tomuto činu, není s ním jednoznačně spojen. (Například mám důkaz, že podezřelá osoba v den zabití určité osoby autem jela autem a její vozidlo ještě navíc třeba nese známky podobné obvyklým známkám střetu vozidla a člověka.)

Jiné nepřímé důkazy mají charakter spíš náznaků, příznaků, vodítek, markerů a statistických zjištění a má smysl je odlišit a nazývat nepřímými důkazy víceznačnými. (Například, že podezřelý pochází ze sociálně závadného prostředí, že byl už za podobnou činnost trestán, že nese typologické a psychologické rysy možného pachatele, že se s obětí dostával do psychologicky vypjaté situace, že nese markery typické v dané lokalitě a v daném čase pro obvyklé pachatele daného trestného činu, že je vysoká statistická pravděpodobnost, že mohl být v daném okamžiku na daném místě apod.)

Zatímco pro získání usvědčujícího řetězu důkazů při kombinaci nepřímých důkazů jednoznačné povahy těchto stačí obvykle jen několik, pro přesvědčivý důkazní obraz v případě hromadění nepřímých důkazů víceznačných jich potřebujeme obvykle větší množství a v pravém smyslu je nelze řetězit a jejich vyhodnocení může být více zatíženo subjektem posuzovatele, resp. má charakter pouhého zvyšování pravděpodobnosti, že je podezřelý viníkem.

Reference

editovat
  1. HENDRYCH, Dušan, a kol. Právnický slovník. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-059-1. Heslo Indicie. 
  2. a b www.cojeco.cz
  3. a b Procesní způsobilost Archivováno 2. 5. 2009 na Wayback Machine., JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc.: Úvod do práva, Univerzita Hradec Králové, Katedra sociální práce a sociální politiky, 2005

Související články

editovat