Nekomata

nadpřirozená kočka japonského folkloru

Nekomata (japonsky 猫又, původně 猫また; neko znamená kočka, mata odkazuje na rozštěpení ocasu[1]) je jedním z několika popsaných kočičích jókaiů. Kočky jsou v Japonsku spolu s psíkem mývalovitým a liškou zdrojem lidové pověrčivosti.[2]

Nekomata v lidském oděvu hrající na šamisen, Súši Sawaki, 1737

Od obyčejné kočky se nekomata vzhledově liší pouze tím, že má ocas rozštěpený na dva.[3] Podle tradice se nekomatou stane kočka, většinou bílá, která se dožije dostatečně vysokého věku (stáří předmětu či zvířete je častým původem jókaie), její ocas se rozdělí a začne tropit neplechu.[4] V legendách jsou nekomaty mnohem větší než je pro kočku obvyklé a žijí v lesích a horách. Příběh z roku 1233 popisuje noc, během které nekomata o velikosti většího psa sežrala několik lidí.[5] Algernon Bertram Mitford ve sbírce sbírce Tales of Old Japan z roku 1871 vydal příběh o krvežíznivé nekomatě The Vampire Cat of Nabéshima.[2] Nekomata je součástí obrázkového svitku Hjakkai zukan z roku 1737, jehož autorem je Súši Sawaki a Torijama Sekien nekomatu vyobrazil ve své čtyřdílné ilustrované encyklopedii jókaiů Gazu hjakki jagjó z let 1776–1784.[5]

Podobnou bytostí je bakeneko, která ale nemá dva ocasy a častěji mění podobu jako bake-danuki.[5]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. OPLER, Morris Edward. Japanese Folk Belief Concerning the Cat. Journal of the Washington Academy of Sciences. 1945, roč. 35, čís. 9, s. 269. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Opler (1945), s. 270.
  3. Foster (2015), s. 88.
  4. Opler (1945), s. 273.
  5. a b c FOSTER, Michael Dylan. The Book of Yokai: Mysterious Creatures of Japanese Folklore. Oakland: University of California Press, 2015. ISBN 978-0-520-27101-2. S. 213–214. (anglicky) 

Související články

editovat