Německé volby do říšského sněmu 1920

Německé federální volby 1920
Německé federální volby 1920
	Výsledky voleb v jednotlivých obvodech
Stát	Výmarská republika
Druh voleb	parlamentní
Volební termín	6. června 1920
Předchozí volby	Volby 1919
Následující volby	Volby 1924 (květen)
Volební účast	79,2 %
Výsledky

Německé federální volby konané 6. června 1920 byly v pořadí druhé volby do říšského sněmu Výmarské republiky. Sociálnědemokratická strana se stala opět nejsilnější stranou, ačkoliv ztratila třetinu mandátů. Po volbách vznikla koalice, kterou tvořilo Centrum, Německá lidová strana a Německá demokratická strana (více: Vláda Konstantina Fehrenbacha).

Předcházející události

Původní termín voleb byl plánován až na podzim 1920, kdy mělo být rozhodnuto na základě plebiscitů o konečné podobě německých hranic. Ve Východního Pruska probíhal plebiscit o připojení některých jeho jižních částí k Polsku (více: Plebiscit ve Varmii a Mazursku), v Šlesvicku o připojení severních částí k Dánsku (více: Šlesvické plebiscity) a v Horní Slezsku o jeho rozdělení mezi Německo a Polsko (více: Hornoslezská povstání). Volání po volbách ale byl jedním z požadavků vzbouřenců v tzv. Kappově puči a vláda výměnou za jejich složení zbraní s dřívějším termínem voleb souhlasila. Ve výše zmíněných oblastech se nakonec hlasovalo se zpožděním (v únoru 1921 Východním Prusku a Šlesvicku a v listopadu 1922 v Opolí).

Nejen Kappův puč, ale i povstání dělníků v Porúří v březnu 1920, daňová reforma a výsledky Versailleské smlouvy měly na volby výrazný vliv. V levém politickém spektru došlo k výrazné radikalizaci a následně ke kritice sociálních demokratů od koaličních partnerů, že nedělají dostatek proti růstu vlivu reakčních sil. Měšťanstvo se na druhou stranu přimklo ve stínu neustálých nepokojů k touze po vládě silné ruky, a tudíž k volbě pravicových stran.

Výsledky

Vládní koalice

Vláda (tzv. Výmarská koalice, tvořená sociálními demokraty, katolickým Centrem a německými demokraty) ztratila ve volbách většinu. Sociální demokraté (SPD) volby opět vyhráli, ale museli se obejít bez 62 křesel. Ztráty byly způsobeny lepší připraveností a organizovaností jejího největšího konkurenta z nezávislé sociální demokracie (USPD) než tomu bylo ve volbách předešlých. Koaliční partneři SPD levicově liberální němečtí demokraté (DDP) ztratili polovinu svých křesel a Centrum dalších 27 křesel.

Opozice

Ze ztrát vládní koalice těžily nevládní strany na obou křídlech politického spektra. Vlevo si nejvíce polepšili nezávislí sociální demokraté (USPD), kteří získali v porovnání s předchozími volbami dalších 10 %. USDP přebrala radikálnější voliče sociálním demokratům a její zisky pocházely hlavně z velkých měst. Komunisté (KPD) se voleb účastnili vůbec poprvé a získali 2,1 %. Z pravicových stran Německá lidová strana (DVP) získala taktéž dalších 10 % v porovnání s předchozími výsledky a Národní lidová strana (DNVP) se udržela své pozice. Strany, které se stavěly k nové Výmarské republice kriticky nebo přímo nepřátelsky (USDP, KPD, DVP a DNVP), získali po volbách 49 % všech hlasů.

Volby podle volebních obvodů

Sociální demokraté získali 11 obvodů a jejich pozice byly nejsilnější v severním Německu a Dolním Slezsku. Nezávislí sociální demokraté získali 7 obvodů s nejlepšími výsledky ve středním Německu. Centrum bylo úspěšné v převážně katolických obvodech v jižním Německu, Porýní a Horním Slezsku. Nacionalisté získali tři obvody na východě země, které po konci války přišly o část svého území ve prospěch Polska.

Komunistický volební plakát s karikaturou vládních politiků (Stinnes, Noske, von Seeckt)

Politická strana		Hlasy v % (změna)		Mandáty (změna)
	Sociálnědemokratická strana Německa (SPD)	21,7%	▼ -16,2	102	▼ -62
	Nezávislá sociálně demokratická strana Německa (USPD)	17,9%	▲ +10,3%	84	▲ +61
	Německá národně lidová strana (DNVP)	15,1%	▲ +4,8%	71	▲ +27
	Německá lidová strana (DVP)	13,9%	▲ +9,5%	65	▲ +46
	Centrum (Z)	13,6%	▼ -6,1%	64	▼ -27
	Německá demokratická strana (DDP)	8,3%	▼ -10,3%	39	▼ -36
	Bavorská lidová strana (BVP)	4,2%	▲ +4,2%	20	▲ +20
	Komunistická strana Německa (KPD)	2,1%	▲ +2,1%	4	▲ +4
	Německo-hannoverská strana (DHP)	1,1%	▲ +0,9%	5	▲ +4
	Bavorský rolnický svaz (BBB)	0,8%	▼ -0,1%	4	▬ ±0
	Křesťanská lidová strana (CVP)	0,3%	▲ +0,3%	1	▲ +1
	Ostatní	1,0%	▲ +1,0%	0	▼ -2
Celkem		100,0%		459	+36

Sestavování vlády

Říšský sněm se po volbách poprvé sešel 24. června 1920. Volební jednání byla kvůli výsledkům voleb velice dlouhá. Nakonec byla vytvořena menšinová vláda Centra, německých demokratů (DDP) a německých lidovců (DVP) (více: Vláda Konstantina Fehrenbacha). Lidovci před vstupem do koalice museli slíbit, že budou jednat podle ústavy. Sociální demokraté se koalice přímo neúčastnili, jednak kvůli lidovcům a jejich pravicové politice a jednak nechtěli dál dělat nepopulární vládní rozhodnutí. Na druhou stranu celá nová vláda závisela na toleranci sociálních demokratů. Říšským kancléřem byl jmenován Konstantin Fehrenbach z Centra.

Přehled vlád

Kabinet K. Fehrenbacha (Z) - koalice Z, DVP, DDP (25. červen 1920 – 4. květen 1921)
Kabinet J. Wirtha I. (Z) - koalice SPD, Z, DDP (10. květen 1921 — 25. říjen 1921)
Kabinet J. Wirtha II. (Z) - koalice SPD, Z později i BBB (26. říjen 1921 — 22. listopad 1922)
Kabinet W. Cuna (-) - koalice DDP, DVP, BVP a nestraníci (22. listopad 1922 — 12. srpen 1923)
Kabinet G. Stresemanna I. (DVP) - koalice SPD, Z, DVP, DDP (13. srpen 1923 — 6. říjen 1923)
Kabinet G. Stresemanna II. (DVP) - koalice SPD, Z, DVP, DDP (6. říjen 1923 — 30. listopad 1923)
Kabinet W. Marxe (Z) - koalice Z, DVP, DDP, BVP (30. listopad 1923 — 26. květen 1924)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reichstagswahl 1920 na německé Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Německé federální volby 1920 na Wikimedia Commons
Volby 1920 (německy)
Výsledky voleb (německy)