Nízké napětí
| Rozsahy napětí dle IEC |
Střídavé napětí RMS (V) |
Stejnosměrné napětí (V) |
Riziko |
|---|---|---|---|
| Velmi nízké napětí | < 50 | < 120 | Nízké riziko |
| Nízké napětí | 50 až 1 000 | 120 až 1 500 | Úraz proudem |
| Vysoké napětí | > 1 000 | > 1 500 | Elektrický oblouk |
Nízké napětí (anglicky Low voltage) je elektrické napětí, které je ve spotřebitelském segmentu označováno jako síťové napětí používané pro komerční elektrické spotřebiče a osvětlení v domácnostech i průmyslu. Nízké napětí představuje podstatné riziko úrazu elektrickým proudem, které je nutné minimalizovat technickými opatřeními (izolace, uzavření, uzemnění...), ale malé riziko vzniku elektrického oblouku ve vzduchu. Termín nízké napětí slouží k odlišení od vysokého napětí, které vyžaduje vyšší stupeň ochrany.
Charakteristika
editovatNízké napětí patří do rozsahu 50 až 1000 V~ (střídavé) nebo 120 až 1500 V= (stejnosměrné). V elektrotechnice je nízké napětí relativní pojem, který je různě definován v oboru přenosových soustav, bezpečnosti i států.
Právní úprava v ČR
editovatPodle přílohy č. 4 Vyhlášky č. 100/1995 Sb.[1] smí jednoduchá elektrická zařízení s malým napětím obsluhovat osoba seznámená (§3), která je bez elektrotechnické kvalifikace a je tak považována za laickou obsluhu.[2] Důsledkem vyhlášky je dodávání návodů k elektrickým zařízením připojovaným v domácnostech do síťového napětí, které obsahují dostatečné informace, jak se zařízením správně pracovat a jak se chránit před úrazem elektrickým proudem. Ve firmách vzniká povinnost zaměstnance prokazatelně seznámit s pravidly obsluhy takových zařízení a vyškolit v BOZP (Bezpečnost a ochrana zdraví při práci).
Jakákoliv montáž (údržba, měření atp.) elektrického zařízení je podle Vyhlášky č. 100/1995 Sb. považováno za práci na zařízení. Na zařízeních s malým napětím může pod napětím sama pracovat osoba znalá s vyšší kvalifikací (§6, pracovník s praxí delší než 1 rok),[3] což je takto faktická podmínka pro OSVČ pracující samostatně jako elektrikář. Kvalifikace pro získání §6 (osoba znalá s vyšší kvalifikací) vyžaduje mít alespoň ukončené střední odborné vzdělání ze skupiny oborů 26 (elektrotechnika, telekomunikační a výpočetní technika) podle Jednotné klasifikace oborů vzdělání[4] s alespoň stupněm E (výuční list) podle Klasifikace kmenových oborů vzdělání (KKOV).[5] Teprve poté je možné po absolvování zkoušky získat „osvědčení o odborné způsobilosti v elektrotechnice“ podle Vyhlášky č. 50/1978[6] pro osobu znalou (§5, lidově Padesátka) a po získání praxe 1 rok je možné získat §6. Ve firmách musí být osoba znalá i přes získané osvědčení řádně proškolena v práci na dotčených elektrických zařízeních včetně BOZP (Bezpečnost a ochrana zdraví při práci).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ 100/1995 Sb. Řád určených technických zařízení. Zákony pro lidi [online]. AION CS, 1995-06-20 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online.
- ↑ SLUKA, jiří. Žádné tajemství kvalifikace osob. elektrika.cz [online]. 2009-03-05 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online.
- ↑ Odborná způsobilost pracovníků v elektrotechnice a některé související předpisy | BOZPinfo.cz. BOZPinfo.cz [online]. 2011-04-11 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online.
- ↑ Kódy studijních programů a oborů, MŠMT ČR. www.msmt.cz [online]. MŠMT, 2018-05-15 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online.
- ↑ Přehled číselníků, klasifikací a převodníků používaných v resortu školství, MŠMT ČR. www.msmt.cz [online]. MŠMT, 2009-01-01 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online.
- ↑ 50/1978 Sb. Vyhláška o odborné způsobilosti v elektrotechnice. Zákony pro lidi [online]. AION CS, 1978-05-22 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu nízké napětí na Wikimedia Commons
