Wikipedie

Národní koalice sil revoluce a syrské opozice

Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

Národní koalice sil revoluce a syrské opozice (nebo také Syrská opoziční koalice, arabsky الائتلاف الوطني لقوى الثورة والمعارضة السورية) je politická organizace Syrské opozice, která je zastřešující koalicí opozičních sil ze Sýrie i z exilu, založená v listopadu 2012 v Dauhá v Kataru za účelem svržení režimu ba'athistického prezidenta Bašára al-Asada.[2][3] Organizaci následně za zástupce syrského lidu uznala stovka států, které dostaly označení „přátelé Sýrie“.[4] Koalice vytvořila v roce 2013 Syrskou prozatímní vládu, která nejprve fungovala jako exilová vláda se sídlem v Istanbulu,[5] v roce 2017 po turecké okupaci severní Sýrie vláda přesídlila do Azázu.[6]

Národní koalice sil revoluce a syrské opozice
ZkratkaNCSROF
Vzniklistopad 2012, Dauhá
Účelsvržení ba'athistického režimu prezidenta Bašára al-Asada
SídloKáhira, Egypt
PůsobnostSýrie
Členové70 (vedení)[1]
PředsedaHadí al-Bahra
Mateřská organizaceSyrská opozice
Oficiální webwww.etilaf.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po ofenzívě opozičních sil v prosinci 2024, došlo ke svržení režimu Bašára al-Asada a vzniku Syrské přechodné vlády.[7] Přestože v této vládě nemá koalice své zastoupení (vznikla transformací Syrské vlády spásy, alternativní povstalecké vlády), vyjádřila jí podporu a přislíbila spolupráci na mezinárodním uznání.[8]

Principy koalice

editovat

Základní principy syrské koalice, deklarované v říjnu 2012, jsou:[9]

  • Zachování národní suverenity Sýrie a nezávislosti syrského národního rozhodování.
  • Zachování územní celistvosti Sýrie.
  • Zachování jednoty syrského lidu.
  • Svržení Asadova režimu se všemi jeho symboly a pilíři, demontáž jeho bezpečnostního aparátu a orgánů a přivedení pachatelů zločinů proti syrskému lidu k odpovědnosti.
  • Nastolení demokratické pluralitní Sýrie.

Struktura a uznání

editovat
 
Zástupci členů koalice, 11. listopadu 2012

Koalice měla při založení v roce 2012 radu přibližně 63 členů,[10] včetně 22 členů Syrské národní rady.

Členové fronty al-Nusra a dalších 13 ozbrojených skupin uvedli v listopadu 2012, že jednomyslně odmítají projekt Národní koalice. Ovšem o den později velitelé jedné z těchto skupin, brigáda al-Tawhid (sunnité a spojenci al-Nusry), řekli že podporují Národní koalici a že včerejší prohlášení patřilo revoluční síle v bojišti, která není dostatečně zastoupena v Národní koalici.[11]

Kurdská Sjednocená demokratická strana (PYD), která kontroluje území na severu Sýrie, odmítla tuto koalici v listopadu 2012 a kritizovala ji jako „poslušnost Turecku a Kataru“.[12] Kurdská národní rada se ovšem dohodla na vstupu do Národní koalice a PYD za to radu kritizovala.[13]

Jedenáct islamistických povstaleckých skupin v Sýrii v září 2013 oznámilo, že neuznávají autoritu Národní koalice, a uvádí, že „všechny skupiny zformované v zahraničí, aniž by se vrátily do země, nás nereprezentují.“[14]

Týdeník The Economist koncem září 2013 napsal, že v měsíci, kdy Amerika odvrátila raketové útoky, se Syrská opoziční koalice stává čím dál irelevantnější.[15]

Syrská národní rada (hlavní blok v rámci koalice) 20. ledna 2014 odstoupila od koalice na protest proti rozhodnutí koalice zúčastnit se ženevských rozhovorů. Nechtějí vyjednávat s Íránem a vyjednávat budou až poté, co bude syrský prezident Bašár al-Asad zbaven moci.[16]

K roku 2024 jsou na webu koalice uvedeny následující členské subjekty a organizace:[17]

  • Asociace nezávislých syrských Kurdů,
  • Asyrská demokratická organizace,
  • Kurdská národní rada,
  • Zástupci místních správních rad
  • Muslimské bratrstvo,
  • Národní proud budoucnosti,
  • Syrský národní proud,
  • Syrská kmenová rada,
  • Turkomanská rada,
  • vojenští zástupci,
  • nezávislé osobnosti.

Orgány a instituce

editovat

Předsednictvo

editovat

Předsednictvo je hlavním řídícím orgánem koalice. Tvoří jej předseda, místopředsedové a generální tajemník.[18][19]

První předseda Ahmad Muáz Chatíb se dne 25. března 2013 rozhodl rezignovat kvůli pocitu nesvobody pro svoji práci včetně neochoty Západu opozici vyzbrojit. Prozatímním předsedou byl zvolen Ghasán Híttú[20] a 22. dubna křesťan George Sabra.[21] Na Chatíbovo místo byl dne 6. července 2013 zvolen Ahmad Džarba podporovaný Saúdskou Arábií.[22] V červenci 2014 ho vystřídal Hadi al-Bahra, v lednu 2015 převzal vedení Chálid Chodža.

Seznam předsedů

Pořadí Portrét Jméno Ve funkci Poznámka
Od Do
1   Ahmad Muáz Chatíb 11. listopadu 2012 22. dubna 2013
—   George Sabra 22. dubna 2013 6. července 2013 úřadující
2   Ahmed Džarba 6. července 2013 9. července 2014
3   Hádí al-Bahra 9. července 2014 4. ledna 2015
4   Chálid Chodža 4. ledna 2015 5. března 2016
5   Anás al-Abdáh 5. března 2016 6. května 2017
6   Riád Seíf 6. května 2017 6. května 2018
7   Abdurrahman Mustafa 6. května 2018 29. června 2019
8   Anás al-Abdáh 29. června 2019 12. července 2020
9   Násir al-Harírí 12. července 2020 12. července 2021
10   Salem al-Meslet 12. července 2021 12. září 2023
11   Hádí al-Bahra 12. září 2023 dosud

Všeobecné shromáždění

editovat

Všeobecné shromáždění je prozatímním parlamentem tvořeným zástupci členských organizací koalice, který volí předsednictvo. Počet jeho členů je proměnlivý; po vzniku koalice v září 2013 mělo shromáždění 114 členů,[23] v roce 2024 je uváděno 77 členů.[24]

Prozatímní vláda

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Syrská prozatímní vláda.

Syrská prozatímní vláda byla vytvořena koalicí v roce 2013. Nejprve fungovala jako exilová vláda se sídlem v Istanbulu,[5] v roce 2017 po turecké okupaci severní Sýrie vláda přesídlila do Azázu.[6]

Svobodná syrská armáda

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Svobodná syrská armáda.

Na základě setkání Nejvyšší vojenské rady Svobodné syrské armády, vedená Sálímem Idrísem, s předsedou koalice Ahmadem Džarbou v říjnu 2013. byla koalice Nejvyšší vojenskou radou uznána za civilní autoritu syrské opozice.[25] V roce 2016 byla vojenská síla koalice odhadována na 40 000 až 60 000 bojovníků.[2]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Syrská opozice se nedohodla na přechodné vládě [online]. Istanbul: ceskenoviny.cz, 21. 01. 2013. Dostupné online.  – neplatný odkaz !
  2. ↑ a b PŘEHLEDNĚ: Kdo utápí životy či peníze v syrském konfliktu?. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ ŠLAJCHRTOVÁ, Leona. USA uznaly syrskou opozici, desítky zemí včetně Česka se přidaly [online]. zpravy.idnes.cz, 12. 12. 2012 [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ Syrskou opoziční koalici uznala už stovka států. K vojenské pomoci se nikdo nezavázal [online]. zpravy.ihned.cz, 12 .12. 2012 [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b ABUSHAKRA, Rima. Main Syria Opposition Group in Exile Chooses Government. Wall Street Journal. 2013-11-12. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 0099-9660. (anglicky) 
  6. ↑ a b ROUNDTABLE: Can relocating into Syria build confidence in the opposition’s interim government? [online]. Syria Direct, 2016-05-25 [cit. 2024-12-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ ČTK. Syrští povstalci hlásí postup, Asadovi opět pomáhají Rusové. České noviny [online]. 2024-11-30 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ ADMIN, S. C. Al-Bahra: Supporting Bashir’s Government and Coordinating with Military Operations Command in Damascus [online]. 2024-12-17 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Coalition Principles [online]. 2012-10-06 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Composition de la « Coalition nationale des Forces de la Révolution et de l’Opposition syrienne ». Un oeil sur la Syrie [online]. Dostupné online. 
  11. ↑ Aleppo rebels retract rejection of coalition. Aljazeera.com [online]. Dostupné online. 
  12. ↑ Syria Kurdish leader rejects new coalition. GulfNews [online]. 2012-11-21. Dostupné online. 
  13. ↑ PYD Leader Skeptical of Kurdish Agreement With Syrian Opposition. Rudaw.net [online]. Dostupné online. 
  14. ↑ Islamists reject Syria coalition. BBC News [online]. 2013-09-25. Dostupné online. 
  15. ↑ Syria’s war. Their own men. The Economist [online]. Dostupné online. 
  16. ↑ Main bloc quits Syrian National Coalition over Geneva. The Times of Israel [online]. Dostupné online. 
  17. ↑ Association of Independent Syrian Kurds. Syrian National Coalition Of Syrian Revolution and Opposition Forces [online]. [cit. 2024-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-12-21. (anglicky) 
  18. ↑ Presidential Committee [online]. 2019-10-03 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Jan Fingerland: Proč odstoupil předseda Syrské národní koalice. Plus [online]. 2013-03-25 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. 
  20. ↑ Syrská opozice přišla o vůdce, odešel, když Západ nedal zbraně rebelům. Novinky.cz [online]. Borgis, 14. 3. 2013 [cit. 15.3.2013]. Dostupné online. 
  21. ↑ Syrskou opoziční koalici povede dočasně křesťan Sabra [online]. ceskenoviny.cz, 22. 4. 2013 [cit. 2013-04-22]. Dostupné online.  – neplatný odkaz !
  22. ↑ Syrská opozice má nového předsedu – Ahmada Džarbu [online]. České noviny.cz, 6. 7. 2013 [cit. 2013-07-06]. Dostupné online.  – neplatný odkaz !
  23. ↑ SPARE. Fact Sheet [online]. 2013-09-11 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Mutaz Ramadan. Syrian National Coalition Of Syrian Revolution and Opposition Forces [online]. [cit. 2024-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-12-21. (anglicky) 
  25. ↑ DAABOUL, Azzam. Military Political Complex [online]. 2013-10-06 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Národní_koalice_sil_revoluce_a_syrské_opozice&oldid=24505048“