Národní dům (Prachatice)
Národní dům čp. 10 je původně renesanční patricijský dům ze 16. století, jehož vlastníkem byl mezi roky 1583 až 1632 Zikmund Turnovský z Turnštejna. Mezi lety 1901 až 1903 byl dům přestavěn pro potřeby Tělocvičné jednoty Sokol. V Národním domě dříve sídlily různé české spolky, kromě Sokola i Česká beseda nebo lidová knihovna. Fasádu zdobí bohatá figurální a ornamentální sgrafita s národními motivy podle návrhu Laďi Nováka. Dům je součástí městské památkové rezervace Prachatice. Od 3. května 1958 chráněná kulturní památka.[1]
| Národní dům | |
|---|---|
.jpg) Velké náměstí čp. 10 | |
| Účel stavby | |
dříve patricijský dům, později spolkový a kulturní dům | |
| Základní informace | |
| Sloh | Novorenesance, Renesance |
| Výstavba | 16. století |
| Přestavba | 1901–1903, 1965 |
| Současný majitel | Město Prachatice |
| Poloha | |
| Adresa | Velké náměstí čp. 10, Prachatice |
| Souřadnice | 49°0′48,55″ s. š., 13°59′51,99″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 23872/3-3406 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis domu
editovatDvoupatrový dům ukončený novorenesanční atikou se nachází na severní straně Velkého náměstí. Fasáda domu směrem do náměstí je hladká, tříosá. V přízemí jsou umístěny dva výkladce, zaklenuté obloukovou stlačenou klenbou. Vstup do domu je společný s vedlejším Knižecím domem. Okna jsou dvojitá, dřevěná, v prvním patře osmitabulková, v druhém patře šestitabulková. Okolo oken jsou plastické šambrány s nadokenními římsami novorenesančního tvarosloví. Přízemí domu je plasticky členěno bosáží. Fasádu prvního a druhého patra pokrývá bohatá novorenesanční sgrafitová výzdoba s národními motivy. Fasádu zakončuje atika s pylony a čučky, inspirovaná atikou Sitrova domu. Střecha za atikou je sedlová, podélně orientovaná. Pamětní deska na fasádě Národního domu připomíná působení českého houslisty a pedagoga Otakara Ševčíka v Prachaticích, který zde v letech 1903–1906 vedl hudební školu zaměřenou na hru na housle.[2]
Historie domu
editovatExistenci domu na této parcele lze předpokládat již na počátku 14. století. Současná stavba je renesančního původu. Prvním doložitelným majitelem domu je Petr Maršálek z Husince, který jej v roce 1583 prodává prachatickému měšťanu Zikmundu Turnovskému z Turnštejna.[3]
Zikmund Turnovský byl výraznou osobností přelomu 16. a 17. století. Vystudoval Pražskou universitu, v roce 1580 se stal rektorem městské školy a městským písařem.[4][5] Od roku 1590 byl Vilémem z Rožmberka jmenován rychtářem a hejtmanem panství Prachatice. V letech 1597–1602 byl prachatickým primátorem.[4] V roce 1608 byl Rudolfem II. jmenován hejtmanem celého panství Krumlov i správcem Krumlovského zámku. Byl rovněž členem literátského bratrstva, psal básně a je autorem rozsáhlého rukopisu vzpomínek a textů k historii města.[5]
V roce 1709 Lukáš Jelínek prodal dům měšťanu a barvíři látek Johannu Mullnerovi.[2] V roce 1766 je dům prodán Jahannu Peteru Mayerovi.[2] V roce 1799 dům kupuje volarský měšťan Franz Pinsker, v roce 1807 pak Johann a Anna Heybergerovi. V roce 1899 Marie Heybergerová prodává dům Johannu Fejtkovi.[2]
V září roku 1900 dům zakoupila Tělocvičná jednota Sokol, která dům přestavěla pro své účely. S přestavbou domu se začalo 17. června 1901 a téhož roku byla dokončena hrubá stavba.[6] Stavební práce pokračovaly i v roce následujícím, v němž požádal prachatický Sokol akademického malíře Ladislava Nováka z Prahy o provedení výzdoby průčelí. Ladislav Novák jejich žádosti vyhověl a vypracoval návrh průčelí s alegorickými postavami Síly a Nadšení. Věnoval rovněž 100 Korun na výstavbu Národního domu. Dokončení stavby se protáhlo až do roku 1903, kdy byl Národní dům dne 15. srpna 1903 slavnostně otevřen.[6] Slavnostní akademie se zúčastnilo mnoho významných hostů: profesor Otakar Ševčík, jeho přítel a ctitel, virtuos houslový M. J. Press, profesor konzervatoře moravské filharmonie, dále Ševčíkův žák A. Wilhelmy, profesor královské konzervatoře v Dublinu, klavírista F. Souček z Prahy a České pěvecké kvarteto. Houslista M. J. Press spolu s Otakarem Ševčíkem přednesli dva houslové koncerty. Pražské pěvecké kvarteto (Mikoláš, Černý, Novák, Svojsík) zahájilo umělecký program „Hymnou Slovanů", F. Souček přednesl své dvě klavírní skladby a zakončil program suitou „Bojem k Vítězství".[6] V září roku 1919 získal prachatický Sokol koncesi na provozování biografu.[6] V roce 1920 byly povedeny potřebné stavební úpravy pro účel provozování biografu. V roce 1923 se začalo hrát v malém sále Národního domu loutkové divadlo.[6] V roce 1924 byla sgrafita z fasády Národního domu otlučena a fasáda opatřena novým monochromním žlutým nátěrem.[6] V roce 1925 byla v Národním domě zřízena turistická noclehárna.[6] V roce 1921 získala Tělocvičná jednota Sokol na 25 let nájemní smlouvu i na sousední Knížecí dům. Následovalo propojení obou domů a vstup z náměstí Národního domu byl nahrazen výkladcem. Po obsazení Prachatic německou armádou dostal Národní dům název Hnědý dům (Braunes Haus).[6] V 60. letech 20. století byl Národní dům rekonstruován na hotel[3] a v roce 1965[3] rozšířen o víceúčelový sál (slavnostní otevření 8. ledna 1966),[6] který vznikl na místě původních zadních hospodářských traktů obou domů.
V roce 2012 došlo k obnově původní sgrafitové výzdoby domu restaurátory Tomášem Skořepou a Jiřím Maškem.[2][7][8]
Sgrafitová výzdoba domu
editovatPlochu fasády v úrovni prvního a druhého patra zdobí částečně kolorovaná sgrafita. Na fasádě jsou vyobrazeny ornamentální motivy, dále postavy alegorií Síly a Nadšení, sokola, znaky TJ Sokol a České besedy. Napravo od třetího okna v druhém patře je nápis "Zbudováno LP 1902 nákladem TJ Sokol." Pod okny prvního patra je pás na celou šířku fasády s nápisem NÁRODNÍ DŮM. Sgrafita však byla ještě za první republiky, v roce 1924, otlučena a pravděpodobně v 60. letech minulého století byly rovněž odstraněny štukové prvky a provedeny další úpravy, jako změna rozvržení oken a zaklenutí výkladců v přízemí. V roce 2012 město původní sgrafitovou výzdobu a plastické členění fasády Národního domu obnovilo.[2][8]
Galerie
editovat-
Národní dům, sgrafitová výzdoba domu -
Národní dům, detail sgrafitové výzdoby domu: nápis -
Národní dům, detail sgrafitové výzdoby domu: sokol -
Národní dům, detail sgrafitové výzdoby domu -
Národní dům, detail sgrafitové výzdoby domu: Síla -
Národní dům, detail sgrafitové výzdoby domu: Nadšení -
Národní dům, detail sgrafitové výzdoby domu -
Národní dům, detail sgrafitové výzdoby domu: znak České besedy -
Národní dům, detail sgrafitové výzdoby domu: znak TJ Sokol -
Národní dům, detail sgrafitové výzdoby domu -
Národní dům, detail sgrafitové výzdoby domu: nápis -
Národní dům, detail sgrafitové výzdoby domu -
Národní dům, detail sgrafitové výzdoby domu: alegorie Síly -
Národní dům, detail sgrafitové výzdoby domu: alegorie Nadšení -
Národní dům, pamětní deska Otakara Ševčíka
.jpg)
_(cropped).jpg)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ dům - Knížecí - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-09-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice. Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachatice: Město Prachatice, 2012. 410 s. ISBN 978-80-260-2975-5. S. 241.
- ↑ a b c Dům čp. 9 Velké náměstí, Knížecí a Národní dům: Prachatice. www.prachatice.eu [online]. [cit. 2024-09-14]. Dostupné online.
- ↑ a b STARÝ, Václav. Zikmund Turnovský z Turnštejna. In: Zlatá stezka: sborník Prachatického muzea. Prachatice: Prachatické muzeum, Roč. 27, (2020). ISBN 978-80-87421-46-8.. S. 217-237.
- ↑ a b PRAXL, Paul. Zikmund Turnovský z Turnštejna. Příspěvky k životopisu jednoho významného Prachatičáka. In: Zlatá stezka: sborník Prachatického muzea. Prachatice: Prachatické muzeum, Roč. 28, (2021). ISBN 978-80-87421-50-5. S. 277-285.
- ↑ a b c d e f g h i STARÝ, Václav; FUCHS, Miroslav. Otevření Národného domu byla velká sláva. Prachatický deník. 2012-06-03. Dostupné online [cit. 2024-09-14].
- ↑ BENEŠ, Martin. Fasádu Národního domu v Prachaticích obnovili podle fotek. iDNES.cz [online]. 2012-07-30 [cit. 2024-09-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Dům čp. 9 Velké náměstí, Knížecí a Národní dům: Prachatice. www.prachatice.eu [online]. [cit. 2024-09-14]. Dostupné online.
Literatura
editovat- FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice. Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachtice: Město Prachatice, 2012. 410. ilustrace (převážně barevné), mapy, portréty, faksimile s. ISBN 978-80-260-2975-5. S. 255, 54.
- MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém; sv. 38. Politický okres Prachatický.. 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 388 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). (2019) Dostupné online. ISBN 80-238-0141-4. Kapitola Prachatice, s. 197–304.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní dům (Prachatice) na Wikimedia Commons
