Mylana
Mylana (v ukrajinském originále Милана, též zmiňováno jako Milana) je opera o čtyřech dějstvích ukrajinského skladatele Heorhije Majborody. Libreto napsala ukrajinská spisovatelka a básnířka Agata Fedorivna Turčynska (1903–1972) podle vlastní stejnojmenné dramatické básně.[1]
| Mylana | |
|---|---|
| Милана | |
| Žánr | opera |
| Skladatel | Heorhij Ilarionovyč Majboroda |
| Libretista | Agata Fedorivna Turčynska |
| Počet dějství | 4 |
| Originální jazyk | ukrajinština |
| Premiéra | 1. listopadu 1957, Kyjev, Státní akademické divadlo opery a baletu USSR T. H. Ševčenka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charakteristika a historie díla
editovatDěj opery se odehrává na Zakarpatské Ukrajině v době maďarského záboru v letech 1939–1945; ukazuje komunisty vedený odboj zakarpatských Ukrajinců, ve středu děje je partyzánka Mylana. Východiskem je tedy opera hrdinsko-historického stylu charakteristická pro sovětskou tvorbu 30.–50. let 20. století, skladatel však zdůrazňuje individuální rysy a osudy postav, a tím Mylanu posouvá k typu opery lyricko-psychologické.[2][3] Hudební styl opery se pohybuje v mezích socialistického realismu. Majboroda zde vychází ze stylu tzv. písňové opery stalinské doby, kladoucí důraz na srozumitelné melodie, zpěvní složka v opeře jasně dominuje a je to právě melodické bohatství „jiskřivé vokální partie“[3], které opeře zajistily popularitu.[2] Jádrem většiny scén jsou sólové pěvecké výstupy, rámované početnými ansámbly a sbory. Orchestr však začíná mít větší úlohu a v některých případech se stává nositelem hlavní hudební myšlenky. Hudba opery je provázána a psychologie postav prohloubena využitím systému příznačných motivů.[2]
Majboroda v Mylaně cituje některé autentické lidové písně, především však folklór soustavně zapojuje v áriích, ansámblech, a zejména v početných sborech. Využívá přitom intonace podkarpatské lidové hudby i lidové hudby širšího okruhu: kolomyjky a písně haličské, východoukrajinské a uherské.[1][2]
Celkovému účinku opery vadí značné nedostatky libreta: dramaturgie je ukvapená a povrchní a řada akcí hrdinů je slabě motivována. Některé nedostatky lze však zčásti přičíst i skladateli, zejména značnou fragmentárnost díla. V kontrastu s psychologickým vystižením ostatních postav trpí právě postava titulní hrdinky Mylany tím, že její rysy nejsou ani v textu, ani v hudbě dostatečně rozvinuty, a hlavní milostný pár Mylany a Vasyla je celkově hudebně upozaděn oproti vedlejším hrdinům Jolan a Martynovi.[3] Přesto ji ukrajinská hudební věda označuje za „jednu z nejkrásnějších oper“ 40.–50. let 20. století.[2]
Opera Mylana měla premiéru 1. listopadu 1957 v kyjevském operním divadle a ještě v témže roce byla představena v Moskvě na „dekádě ukrajinského umění“.[1] Titulní úlohu zpívala L. Lobaneva, Vasyla V. Kozerackyj, vynikli však především představitelé Martyna Dmytro Hnatjuk, Jolan Jevhenija Mirošnyčenko a Ruščaka Borys Hmyrja, starého Hucula Kozoluha zpíval P. Bilynnyk a starostu Šybaka M. Hryško. Dirigoval Veniamin Tolba, režii měl Volodymyr Skljarenko a scénu vytvořil Fedir Nirod.[3] Kritika (spisovatel Maksym Rylskyj v recenzi v Pravdě z 2. prosince 1957) ji označila za „vážný krok v rozvoji ukrajinského a celého sovětského umění“.[3]
V roce 1967 skladatel operu přepracoval pro účely obnovené kyjevské inscenace.[4] Roku 1970 ji kyjevské divadlo prezentovalo v Bulharsku a hrálo až do 80. let 20. století.[5] Roku 1972 byla pořízena rozhlasová nahrávka opery, kterou roku 2005 vydalo na CD nakladatelství Vektor-Vega.[6]
Námětově se opera Mylana řadí mezi díla oslavující západní expanzi Ukrajinské sovětské socialistické republiky v letech 1944–1945: kritika (Maksym Rylskyj) na ní z ideologického hlediska oceňovala, že jejími hrdiny jsou „mužní bojovníci za štěstí pracujícího lidu, za sjednocení Zakarpatské se Sovětskou Ukrajinou“.[3] Ještě v roce 1957 byla vedle kyjevské Mylany týkající se území získaného od Československa (respektive Maďarska) uvedeny ve Lvově opera Úsvit Anatolije Kosa-Anatolského o východní Haliči získané od Polska a v Charkově opera Bukovinci Marka Karminského o severní Bukovině získané od Rumunska.[3]
Děj opery
editovat1. dějství
editovatZakarpatská Ukrajina. Jarní večer roku 1939. Mylana vyhlíží svého milého, partyzána Vasyla. Chlapci si dělají legraci z vesnického starosty Šybaka, spolupracujícího s fašisty, který pro to, aby se zalíbil okupantům, přijal i maďarské jméno Símperly. Největším Šybakovým zastáncem a pochlebníkem je místní boháč Klympuš. Notář Flejs kárá Šybaka za špatný výkon úřadu a za nedostatečné potírání komunistů. Dává Šybakovi lstivou úlohu: nechat do sebe zamilovat některou z místních děvčat a skrze ni vyzvědět záměry komunistů.
2. dějství
editovatObjevuje se komunistický odbojář Ruščak, převlečený za starce. Vesničané se mu svěřují s těžkými obavami o svůj život. Vasyl radostně vypráví o bratrských stycích s Kyjevem a Lvovem. Stará Hafa a Mylana zvou všechny do chalupy na pohoštění. Ruščak, Mylana, její přítelkyně Jolan, Jolanin milý, chasník Martyn, a Vasyl se zdrží, i když ostatní odejdou. Jolan rozdává svým soudruhům letáky. Ruščak dává členům odboje bojové úkoly. – Suroví četníci zatýkají několik vesničanů, mezi nimi Vasyla, Martyna a Mylanu. Když to vidí Šybak, veřejně četníkům přikazuje, aby Mylanu propustili – není prý „jejich“, ale „naše“. Tím vzbudí u vesničanů vůči Mylaně nedůvěru.
3. dějství
editovatMylana se schovává v horské kolibě; od starostova vyjádření jí někteří odbojáři nevěří. Jolan jí vypráví, že se Vasyl zachránil a nyní se nachází v Sovětském svazu. Přichází Ruščak a dává Mylaně bojový úkol: má přejít frontu a ukázat vojskům Rudé armády, jak bez velkých ztrát obejít Arpádovu linii. Mylana je nadšena: věří jí, nepovažují ji za zrádkyni.
4. dějství
editovatRok 1944. Horthyovské oddíly utíkají před postupujícími sovětskými vojsky a nabízejí Šybakovi, aby uprchl s nimi. Mylaně hrozí smrtelně nebezpečí, ale ona zůstává pevná; předstupuje před Šybaka ne jako poražená, ale jako vítězící. Šybak ji zastřelí ranou do spánku. – Objevují se sovětští vojáci vedení Vasylem. Vojáci opatrně odnášejí smrtelně raněnou Mylanu.
Reference
editovat- ↑ a b c ГОЗЕНПУД, Абрам Акимович. Опера Георгия Майбороды «Милана» [online]. Классическая музыка (www.classic-music.ru), 2011-07-29 [cit. 2014-04-17]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e СЕРДЮК, О.В.; УМАНЕЦЬ, О.В.; СЛЮСАРЕНКО, Т.О. Українська музична культура: Від джерел до сьогодення. Харків: Основа, 2002. 400 s. Dostupné online. ISBN 5-7768-0708-5. Kapitola část ІІ, oddíl 4, 4.6. Музичний театр. (ukrajinsky)
- ↑ a b c d e f g СТАНШЕВСЬКИЙ, Юрій Александрович. Оперний театр Радянської України. Київ: Музична Україна, 1988. 248 s. Dostupné online. ISBN 5-88510-020-9. S. 162–163. (ukrajinsky)
- ↑ Майборода Георгій Іларіонович [online]. Welcome to Poltava [cit. 2014-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-19. (ukrajinsky)
- ↑ ЧЕРНОВ, Анатолій. МАЙБОРОДА ГЕОРГІЙ ІЛАРІОНОВИЧ [online]. Полтавщина – краєзнавчі історичні матеріали про Полтавщину, 2014-01-02 [cit. 2014-04-23]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Katalog CD - Г. Майборода. "Милана", опера на 4 действия. (2CD). [online]. Умка (Украинская музыка) [cit. 2014-04-17]. Dostupné online. (ukrajinsky)
Externí odkazy
editovatRozhlasová nahrávka opery z roku 1972, dostupná na stránkách Ukrajinského rozhlasu. Zpívají (Mylana) Ljudmyla Kravčenko, (Ruščak) Heorhij Krasula, (Jolan) Bela Rudenko, (Vasyľ) Jaroslav Holovčuk, (Martyn) Dmytro Hnatjuk, dále Ja. Holovčuk, S. Kozak, V. Terechov, V. Skubak, Y. Kljakun, E. Ozymkovskaja, V. Myrkotan, V. Herasymčyk, L. Semenenko. Sbor a orchestr Státního akademického divadla opery a baletu USSR T. H. Ševčenka řídí Stepan Turčak.