Musa Manarov
Musa Chiramanovič Manarov, rusky Муса Хираманович Манаров, (* 22. března 1951 Baku, Ázerbájdžánská SSR) je bývalý sovětský letecký inženýr a kosmonaut. V letech 1987 a 1990 se zúčastnil na lodích Sojuz letů do vesmíru jako palubní inženýr, pracoval ve dvou základních posádkách orbitální stanice Mir. Na oběžné dráze strávil 541 dní.
| Musa Chiramanovič Manarov | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut RKK Eněrgija | |
| Státní příslušnost |  SSSR/ Rusko |
| Datum narození | 22. března 1951 (73 let) |
| Místo narození | Baku, Ázerbájdžánská SSR, Sovětský svaz |
| Předchozí zaměstnání | Letecký inženýr |
| Hodnost | Plukovník (1999)[1] |
| Čas ve vesmíru | 541 dní 0 hodin a 28 minut[2] |
| Kosmonaut od | 1978 |
| Mise | EO-3 (Sojuz TM-4, Mir, Sojuz TM-6) EO-8 (Sojuz TM-11, Mir) |
| Znaky misí |   |
| Kosmonaut do | 1992 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v Baku v Ázerbájdžánské SSR v rodině důstojníka. Střední školu dokončil v roce 1968 ve městě Alatyr v Čuvašské ASSR. Na Fakultě radioelektroniky leteckých systémů Moskevského leteckého institutu vystudoval v roce 1974 specializaci radioinženýr.[1]
8. prosince 1978 byl vybrán do oddílu kosmonautů Eněrgija, prodělal základní kosmonautický výcvik a pak byl začleněn do skupiny, kde se připravovali palubní inženýři pro lety raketoplánu Buran. Od roku 1982 byl zařazen do skupiny připravující se na lety k orbitální stanici Saljut 7, kde byl členem několika záložních posádek. Poté byl přeřazen do programu letů na orbitální stanici Mir. V letech 1984–1985 se připravoval se na funkci palubního inženýra.[1]
Žije v Moskvě. V letech 2007-2011 byl poslancem Státní dumy za Jednotné Rusko.
Musa Manarov je ženatý s lékařkou Nailyou Manarovou a má dceru Naidu (1980) a syna Zaura (1981).
Lety do vesmíru
editovat
První start do vesmíru absolvoval 21. prosince 1987 v kosmické lodi Sojuz TM-4. Z kosmodromu Bajkonur s ním do vesmíru letěl velitel letu Vladimir Titov a kosmonaut-výzkumník Anatolij Levčenko. Po dvoudenním samostatném letu se kosmická loď úspěšně spojila s orbitálním komplexem Mir. Kosmonauti Titov a Manarov tvořili 3. základní posádku stanice (EO-3), Levčenko se po týdnu vrátil na Zem s předchozí posádkou. Na palubě Miru pracovali celý rok, věnovali se fyzikálním i biologickým experimentům, astronomickým pozorováním a údržbě stanice. Musa Manarov se během letu třikrát účastnil výstupu do vesmíru, mimo prostory stanice pracoval 13 hodin a 47 minut. Na Zemi se kosmonauti vrátili kosmickou lodí Sojuz TM-7 spolu s Francouzem Jean-Loupem Chrétienem. Přistáli 21. prosince 1988 v kazašské stepi.[3]
Podruhé se do vesmíru dostal o dva roky později. Kosmická loď Sojuz TM-11 k orbitální stanici Mir odstartovala 2. prosince 1990. Musa Manarov spolu s Viktorem Afanasjevem pracovali na Miru jako 8. základní posádka stanice až do května 1991. Během tohoto letu Musa Manarov při čtyřech výstupech do vesmíru strávil mimo stanici 20 hodin a 45 minut. Spolu se svým velitelem Afanasjevem a s Helen Sharmanovou ze Spojeného království přistáli v Kazachstánu 26. května 1991.[1][4] Během tohoto letu Manarov navazoval a udržoval spojení s radioamatéry z celého světa. Používal volací značku U2MIR.
Ocenění, vyznamenání
editovat- Hrdina Sovětského svazu a Leninův řád – 21. prosince 1988
- Řád čestné legie – 1989
Reference
editovat- ↑ a b c d IVANOV, Ivan; a kol. Муса Хираманович Манаров [online]. Kosmická encyklopedie ASTROnote, rev. 2008-8-23 [cit. 2010-11-28]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ HOLUB, Aleš. Manarov, M.Ch. [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2010-6-16 [cit. 2010-11-28]. Dostupné online.
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Sojuz TM-4 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-11-4 [cit. 2010-11-21]. Dostupné online.
- ↑ GRÜN, Marcel. Sojuz TM-11 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-11-4 [cit. 2010-12-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Musa Manarov na Wikimedia Commons
