Muralto
Muralto je obec ve švýcarském kantonu Ticino, okresu Locarno. Žije zde přibližně 2 700[1] obyvatel.
| Muralto | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°10′23″ s. š., 8°48′7″ v. d. |
| Nadmořská výška | 207 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Ticino |
| Okres | Locarno |
  Muralto Muralto, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 0,59 km² |
| Počet obyvatel | 2 683 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 4 547,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 6600 |
| Označení vozidel | TI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geografie
editovatObec se rozrostla společně se sousedním Locarnem a leží u jezera Lago Maggiore na východním okraji delty řeky Maggia. Sousedními obcemi jsou Locarno, Minusio a Orselina. Se svou rozlohou necelých 0,6 km² je plošně nejmenší obcí kantonu Ticino.
Historie
editovat
Muralto bylo poprvé zmíněno v dokumentech ve slovním spojení de Muralto v roce 1235.[2] Název pochází z latinského mūrus „zeď“ a altus „vysoký“ a pravděpodobně připomíná pozůstatky z římských dob.[3]
Ve skutečnosti byla oblast osídlena již v rané římské době. Archeologicky byla zaznamenána obytná čtvrť, obchodní čtvrť, nekropole (s dosud známými 300 hroby) a vojenský tábor. Rozloha vicusu naznačuje intenzivní obchodní vztahy mezi alpskými údolími a Pádskou nížinou.[2]
Předchůdcem dnešního kolegiátního kostela San Vittore, postaveného v letech 1190/1300, byla raně křesťanská bazilika z 5. nebo 6. století. San Vittore byl do roku 1816 také farním kostelem Locarna.[4] Hrad, z něhož zbyly jen ruiny, byl rodovým sídlem šlechtického rodu von Muralt.[2]
V první polovině 19. století ztratila Orselina-Muralto svůj význam regionálního centra ve prospěch Locarna, které v letech 1825/26 vybudovalo nový přístav. V roce 1874 bylo Muralto napojeno na železnici. V rámci turistického boomu byl v letech 1874/76 postaven Grand Hôtel Locarno a v roce 1886 hotel Reber, které byly v roce 2006 uzavřeny. V roce 1881 se místní část Muralto oddělila od Orseliny a od té doby tvoří vlastní politickou obec. V roce 1893 zavedla jako první v regionu elektrické osvětlení.[2]
Obyvatelstvo
editovat| Vývoj počtu obyvatel[2] | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1850 (vč. Orseliny) | 1888 | 1900 | 1950 | 1970 | 2000 | 2010 | 2020 | ||||
| Počet obyvatel | 782 | 1019 | 1502 | 2673 | 3090 | 2676 | 2769 | 2604 | ||||
Hospodářství a doprava
editovat
Dnes je Muralto významným turistickým střediskem, víceúčelové kongresové centrum má regionální význam. V roce 2005 bylo v obci přibližně 95 % pracovních míst v sektoru služeb.
V Muraltu se nachází železniční stanice Locarno, kde končí dvě železniční tratě. Jedná se trať SBB s normálním rozchodem otevřenou z Bellinzony, navazující na Gotthardskou dráhu a která se území obce Locarno nedotýká, a úzkorozchodnou trať Centovalli (FART/SSIF) z Domodossoly. Obě tratě končí v koncových stanicích, trať SBB v nadzemním „hlavním nádraží“, trať FART od roku 1990 ve vlastní podzemní stanici v areálu SBB severně od objektů SBB. FART se do podzemní stanice dostává svou tunelovou trasou, která začíná před Locarnem San Antonio a prochází pod Locarnem.
Osobnosti
editovatV obci se usadila řada slavných osobností, mimo jiné malíř Paul Klee a psychoanalytik Erich Fromm.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Muralto na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c d e HUBER, Rodolfo. Muralto [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2010-03-30 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ KRISTOL, Andres. Lexikon der schweizerischen Gemeindenamen. Frauenfeld/Lausanne: [s.n.], 2005. ISBN 2-601-03336-3. S. 631. (německy)
- ↑ Kunstführer durch die Schweiz, Band 2. Bern: Gesellschaft für Schweizerische Kunstgeschichte, 2005. S. 587. (německy)
