Mozková hemisféra

Hemisféra (též cerebrum) je párová struktura koncového mozku obratlovců. U některých nižších obratlovců jsou hemisféry tvořeny především jádry šedé hmoty, u jiných obratlovců se objevuje na povrchu mozková kůra.[1]

Hemisféry lidského mozku
Na hemisférých se nachází řada specializovaných laloků (každý s jistou funkcí), zde jsou vyznačeny barevně
Tento článek je o hemisférách koncového mozku. O podobných anatomických strukturách na mozečku pojednává článek mozeček.

Srovnávací anatomie

editovat

kruhoústí, tedy mihule a sliznatky, mají jednoduché hemisféry, ale ještě u paryb a ryb jsou nepatrných rozměrů. U plazů však již dosahují hemisféry takových rozměrů, že se vydouvají všemi směry a překrývají jiné části mozku (jako je mezimozek). V náznacích se u nich někdy objevuje neokortex, šedá kůra mozková. U ptáků (i u příbuzných krokodýlů) také dochází k rozvoji hemisfér koncového mozku, které již obsahují sluchová a zraková centra. U savců se v hemisférách nachází mimo smyslová centra také ústředí vědomých pohybů, emocí, myšlenípaměti. Většina z nich sídlí ve velkém mozku tvořeném neokortexem, která pokrývá koncový mozek a způsobuje výrazné zvětšování hemisfér. Naopak bazální ganglia se zanořují dovnitř hemisfér a vytváří zde např. tzv. corpus striatum. Komunikaci mezi polokoulemi zajišťuje kalózní těleso.[2]

Lidské hemisféry

editovat

U člověka jsou hemisféry relativně dobře patrné již v pátém týdnu embryonálního vývoje jako dvě laterální výchlipky koncového mozku.[3] Člověk patří k živočichům gyrencefalním, což znamená, že povrch koncového mozku (resp. hemisfér) je zprohýbán do mozkových závitů - gyrů.[4] Proto mozková kůra tvoří hlavní součást hemisfér. Dalšími strukturami jsou striatum a amygdala.

Funkce hemisfér

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Lateralizace mozkových funkcí.

Reference

editovat
  1. BUTLER, Ann B.; HODOS, William. Comparative vertebrate neuroanatomy: evolution and adaptation. [s.l.]: John Wiley and Sons, 2005. 
  2. LINZEY, Donald W., et al. Vertebrate Biology. [s.l.]: The McGraw−Hill Companies, 2003. 
  3. T. Sadler. Langman's Medical Embryology. 9th. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2003. 
  4. Neuroanatomie I [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat