Mozkomíšní mok

tělní tekutina

Mozkomíšní mok (latinsky liquor cerebrospinalis, CSF) či také likvor je čirá, bezbarvá tělní tekutina, která obklopuje, chrání proti infekci a vyživuje a zabezpečuje mozek a míchu všech obratlovců. Je přibližně izotonický, obsahuje na rozdíl od krve jen málo proteinů a téměř žádné buňky (téměř žádné červené krvinky). Lidské tělo obsahuje v průměru asi 150 ml mozkomíšního moku.

Mozkomíšní mok
Mozkomíšní mok cirkuluje v subarachnoidálním prostoru kolem mozku a míchy a v mozkových komorách.
Mozkomíšní mok cirkuluje v subarachnoidálním prostoru kolem mozku a míchy a v mozkových komorách.
Mozkomíšní mok cirkuluje v subarachnoidálním prostoru kolem mozku a míchy a v mozkových komorách.
Obrázek znázorňující umístění mozkomíšního moku zvýrazňující mozkové komory.
Obrázek znázorňující umístění mozkomíšního moku zvýrazňující mozkové komory.
Obrázek znázorňující umístění mozkomíšního moku zvýrazňující mozkové komory.
Latinsky liquor cerebrospinalis

Tvorba a vstřebávání mozkomíšního moku

editovat

Mozkomíšní mok je vytvářen zvláštní výstelkou (plexus choroideus) v postranních komorách. Za 24 hodin se vytvoří 600–700 ml, neustále cirkuluje. Vstřebává se do venósní krve v sinus durae matris. Tyto procesy musí být v rovnováze. Odběr mozkomíšního moku se nazývá lumbální punkce.

Asi z jedné poloviny se mok produkuje v plexus choroideus mozkových komor, z druhé poloviny v okolí mozkových kapilár a podél komorových stěn, zejména v postranních komorách (až 95 % z této části). Z místa vzniku pak mok odtéká skrze intraventrikulární otvor (foramen monroi) do III. komory a pak dále Sylviovým kanálkem (aquaeductus mesencephali cerebri) do IV. komory. Odtud se dostává přes apertura mediana (Magendiho otvor) a aperturae laterales (Luschkovy otvory) do subarachnoidálních prostorů a volně komunikuje s extracelulární mozkovou tekutinou.

V arachnoidálních klcích (granulationes arachnoidales) se mozkomíšní mok vstřebává do žilních splavů (sinů, tak se označují mozkové žíly) v denním množství asi 0,5 litru. Toto vstřebávání přímo závisí – na rozdíl od jeho produkce – na intrakraniálním tlaku v komorách. Při nízkém tlaku kolem 0,67 kPa (cca 68 mm sloupce H2O) se resorpce moku zastaví, kdežto při tlaku nad 1 kPa (cca 112 mm H2O) se nachází tvorba a vstřebávání moku v rovnováze.

Fyziologické hodnoty

editovat
Fyziologické hodnoty v likvoru [1]
Soluty Rozmezí
počet buněk (leukocyty) max. 5/mm3
pH 7,33
bílkoviny 400 mg/l
glukóza 2,5–4,5 mmol/l
lipidy 10–30 mg/l
Cl 123–128 mmol/l
Na+ 144–150 mmol/l
K+ 2,0–3,0 mmol/l
Ca 2+ 1,1–1,25 mmol/l
Mg 2+ 2,25–2,5 mmol/l
osmolalita 285 mosm/l
specifická hmotnost 1003–1008
tlak v leže 0,7–1,4 kPa
(ve stoje cca 2x větší)

Reference

editovat
  1. Masopust, J.:Požadování a hodnocení biochemických vyšetření - II, Avicenum, Praha 1990.

Externí odkazy

editovat