Motorové vozy Škoda

Motorové vozy vyráběla plzeňská firma Škoda mezi lety 1927 a 1943 především pro Československé státní dráhy (ČSD). V roce 1977 byly ve Škodě vyrobeny tři vozy nového typu, které po úpravách začal sériově vyrábět podnik Vagónka Studénka.

Motorový vůz Škoda 5Mo z roku 1932
Motorový vůz Škoda 10Mo z roku 1934

Historický přehled

editovat

Pro snížení nákladů na regionálních tratích se ČSD začaly v polovině 20. let 20. století zajímat o osobní motorové vozy, které by nahradily nehospodárné vlaky tažené parními lokomotivami. První vůz se spalovacím motorem s označením M 210.001 (výrobce Vagónka Studénka, hnací agregát firma DWK z Kielu) nasadily dráhy do pravidelného provozu s cestujícími v roce 1925.[1] V následujících letech probíhala v Československu výroba prototypů nejrůznějších řad motorových vozů u několika výrobců (Studénka, Tatra Kopřivnice, Královopolská, Škoda).

První typ motorového vozu ze Škodovky z roku 1927 byl označen jako Škoda 1Mo (prototyp) a Škoda 2Mo (sériové vozy), jednalo se o jednosměrný kolejový autobus, který měl u ČSD řadu M 120.1. Následující typy již byly klasického charakteru, výroba ale byla většinou kusová. Zajímavostí je řada M 134.0 (typ 8Mo), což byl nákladní motorový vůz vyrobený v jednom kuse. Naopak největších počtů dosáhly typy Škoda 7Mo a 14Mo, které byly u ČSD označeny společnou řadou M 130.1, dohromady jich opustilo brány plzeňské továrny 113 vozů. Pomyslným vrcholem se stal typ 10Mo (řada M 274.0), což byly luxusní rychlíkové motorové vozy známé jako „Modré šípy“. Posledním typem byly za druhé světové války vozy s pohonem na dřevoplyn (typ 15Mo).

Motorové vozy Škoda nebyly exportovány vůbec. Jedinou výjimkou je typ Škoda 11Mo vyvinutý speciálně pro Turecké železnice, kterým bylo v roce 1934 dodáno šest kusů. Z té doby pochází i nerealizovaný typ 13Mo pro Srbské železnice.

Na prvorepublikovou výrobu motorových vozů navázala Škoda v roce 1977 typem 20Mo pro Sovětské železnice (řada AČО). Škoda vyrobila tři prototypy, kvůli nadměrné produkci elektrických lokomotiv ale nebyly kapacity pro jejich další výrobu.[2] Upravené a přeznačené vozy (řada AČ2) následně vyráběla Vagónka Studénka.

V letech 1927–1977 vyrobila Škoda celkem 186 motorových vozů.

Značení typů motorových vozů

editovat

Tovární označení Škody sestává z pořadového čísla typu (v pořadí tak, jak byly vyvíjeny), za kterým následují písmena „Mo“ (motorový vůz). Za nimi následuje ještě jedno číslo uvádějící výrobní sérii; vozy stejného typu ale různých sérií se často v menší míře odlišují (např. Škoda 7Mo1 až 7Mo4).

Prvním typem je tedy vůz Škoda 1Mo (1927), posledním Škoda 20Mo (1977). V této řadě ale existují mezery, první z nich je nerealizovaný typ 13Mo pro Srbské železnice. Neobsazena rovněž zůstala označení 16Mo až 19Mo.

Poznámky k seznamu

editovat

Seznam je seřazen dle továrních typů, začíná tedy vozem Škoda 1Mo a končí posledním typem Škoda 20Mo. Nejsou zde uvedeny nerealizované modely (13Mo, 16Mo až 19Mo).

Za označením typu se nachází sloupec „Série“, kde jsou uvedena (známá) čísla výrobních sérií. V „Dodávkách“ jsou uvedeny státy, kam byl daný typ vyvážen, ve zkratkách podle normy ISO 3166-2. Následují sloupce „Původní řada“, kde je vypsáno označení lokomotiv u provozovatelů již nepoužívanými řadami (v bývalém Československu je to tzv. Kryšpínovo označení), „Současná řada“ (označení řadou dle nyní používaného schématu), „Roky výroby“, „Počet strojů“ vyrobených v rámci daného továrního typu a „Poznámky“.

Seznam typů motorových vozů

editovat
Typ Obrázek Série Označení
zákazníka
Zákazník Dodáno Rozchod
(mm)
Uspořádání
pojezdu
Hmotnost
(t)
Výkon
(kW)
Přenos
výkonu
Max. rychl.
(km/h)
Palivo Druh Poznámka
Roky Kusů
1Mo 1 M 120.101 ČSD 1927 1 1435 1A 8 37 mechanický 60 dynalkol kolejový autobus
2Mo 1 M 120.102–11 ČSD 1928 10 1435 1A 8 43 mechanický 60 dynalkol kolejový autobus
3Mo 1 M 230.101 ČSD 1930 1 1435 Bo 13 59 elektrický 60 benzín kolejový autobus
4Mo   1 M 222.001–02 ČSD 1932 2 1435 Bo 20 74 elektrický 50 nafta osobní vůz vozová skříň Ringhoffer
5Mo   1 M 234.001 ČSD 1932 1 1435 2´Bo´ 49 221 elektrický 80 nafta osobní vůz vozová skříň Ringhoffer
6Mo 1 M 222.003–08 ČSD 1932 6 1435 Bo 20 74 elektrický 50 nafta osobní vůz vozová skříň Ringhoffer
7Mo   1 M 130.101–24 ČSD 1932–1933 24 1435 A1 13 74 mechanický 60 benzín kolejový autobus vozová skříň Ringhoffer
2 M 130.125 ČSD 1933 1 1435 A1 13 74 mechanický 60 benzín vozová skříň Vozovka Tatra Kolín
3 M 130.126–52 ČSD 1933–1934 27 1435 A1 14 88 mechanický 60 benzín
4 M 130.153–60 ČSD 1935 8 1435 A1 14 88 mechanický 65 benzín
8Mo 1 M 134.001 ČSD 1933 1 1435 1A 19 80 elektrický 60 nafta nákladní vůz
9Mo 1 M 232.001–19 ČSD 1933–1934 19 1435 Bo 18 88 elektrický 65 nafta osobní vůz vozová skříň Ringhoffer
2 M 232.020–21 ČSD 1934–1935 2 1435 Bo 18 118 elektrický 65 nafta
10Mo   1 M 274.001–19 ČSD 1934–1935 5 1435 2'Bo' 49 294 elektrický 100 nafta rychlíkový vůz
2 M 274.006–08 ČSD 1935 3 1435 2'Bo' 50 294 elektrický 110 nafta
3 M 274.009–14 ČSD 1936 6 1435 2'Bo' 46 313 elektrický 110 nafta
11Mo   1 1–6 Turecko 1934 6 1435 1A 10 63 mechanický 60 benzín kolejový autobus
12Mo 1 M 232.901 OZVD 1935 1 1435 Bo'Bo' 40 177 elektrický 60 benzín rychlíkový vůz vozová skříň Baťa Rousínov
14Mo 1 M 130.161–69 ČSD 1937 9 1435 A1 13 88 mechanický 65 benzín kolejový autobus vozová skříň Vozovka Tatra Kolín
2 M 130.170–81 ČSD 1937 12 1435 A1 13 88 mechanický 65 benzín
3 M 130.182–91 ČSD 1938 10 1435 A1 13 88 mechanický 65 benzín
4 M 130.192–101 ČSD 1938 10 1435 A1 13 88 mechanický 65 benzín
5 M 130.1102–1113 ČMD 1941–1942 10 1435 A1 14 88 mechanický 65 benzín
15Mo 1 M 133.001–03 ČMD 1941 3 1435 A1 18 99 mechanický 65 dřevoplyn osobní vůz
2 M 133.004–06 ČMD 1943 3 1435 A1 20 99 mechanický 65 dřevoplyn
20Mo   0 AČО SSSR 1977–1978 3 1520 B'2' 59 552 elektrický 120 nafta osobní vůz

Reference

editovat
  1. BITTNER, Jaromír, a kol. Malý atlas lokomotiv 2007. Praha: Gradis Bohemia, 2006. ISBN 80-86925-02-1. S. 19. 
  2. CASKA, Jiří. Motorové vozy ze Škodovky. Rokycany: Lokálka Group, 1998. S. 86. 

Literatura

editovat
  • CASKA, Jiří. Motorové vozy ze Škodovky. Rokycany: Lokálka Group, 1998. 

Externí odkazy

editovat