Moritz Sachs von Hellenau
Moritz Sachs von Hellenau (německy Moritz Johann Sachs Edler von Hellenau) (13. října 1844 Štítina – 11. ledna 1933 Lovran) byl rakousko-uherský admirál. V c. k. námořnictvu sloužil od roku 1861. Jako nižší důstojník doprovázel korunního prince Rudolfa na jeho cestách po Středomoří, později byl v hodnosti kapitána několik let pobočníkem císaře Františka Josefa (1888–1892). V letech 1892–1894 podnikl cestu kolem světa a v roce 1895 byl povýšen do šlechtického stavu. Svou kariéru završil jako velitel námořní akademie v Rijece (1900–1905), v roce 1905 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.
| Moritz Sachs von Hellenau | |
|---|---|
 Viceadmirál Moritz Sachs von Hellenau (1905) | |
| Velitel námořní akademie v Rijece | |
| Ve funkci: 1900 – 1905 | |
| Předchůdce | Alois von Becker |
| Nástupce | Hermann Pleskott |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | viceadmirál (1904), kontradmirál (1900), fregatní kapitán (1890), korvetní kapitán (1887) |
| Narození | 13. října 1844 Štítina |
| Úmrtí | 11. ledna 1933 (ve věku 88 let) Lovran |
| Ocenění | Leopoldův řád (1905), Řád železné koruny (1894) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Narodil se ve Štítině, kde byl jeho otec Josef Sachs správcem velkostatku. Otec byl později okresním hejtmanem a starostou v Jeseníku. Moritz vstoupil v roce 1861 k c. k. námořnictvu jako kadet a v roce 1863 byl povýšen do hodnosti praporčíka (Linien-Schiffs-Fändrich). Sloužil na různých lodích a v roce 1873 získal hodnost poručíka, působil také pedagog v technických oborech.[1] V roce 1881 na lodi SMS Miramar doprovázel korunního prince Rudolfa na cestě do Orientu, v roce 1885 se zúčastnil cesty prince Rudolfa s jeho manželkou Štěpánkou do Sýrie.
V roce 1887 byl povýšen do hodnosti korvetního kapitána[2] a v roce 1888 se stal jedním z pobočníků císaře Františka Josefa (historicky byl prvním námořním důstojníkem ve funkci císařského pobočníka).[3] V roce 1890 dosáhl hodnosti fregatního kapitána a ve služebním zařazení podplukovníka byl nadále císařským pobočníkem.[4] V letech 1892–1894 podnikl na lodi SMS Saida dvouletou misijní plavbu na Dálný východ a k břehům Austrálie. Jedním z řadových důstojníků Sachsovy posádky byl mimo jiné Miklós Horthy, který této cestě věnoval prostor ve svých pamětech. Všichni účastníci expedice obdrželi po návratu zvláštní pamětní medaili vydanou pro tuto příležitost.
K datu 25. dubna 1900 byl povýšen do hodnosti kontradmirála[5] a byl jmenován velitelem námořní akademie v Rijece.[6] Dne 1. listopadu 1904 dosáhl hodnosti viceadmirála,[7] o necelý rok později odešel na vlastní žádost do penze.[8]
Rodina
editovatV roce 1894 se ve Graz oženil s Helenou Pelikánovou z Plauenweldu (1860–1947), dcerou c. k. polního podmaršála Josefa Pelikána (1818–1896),[9] manželství zůstalo bezdětné.
Moritzův mladší bratr Gustav (1852–1937) působil jako architekt, další bratr Wilhelm byl lékařem a štábním chirurgem u armády.
Tituly a ocenění
editovatBěhem své kariéry u námořnictva obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[10][11] V roce 1895 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Hellenau odvozeném od křestního jména manželky Heleny.[12][13]
Rakousko-Uhersko
editovat
Válečná medaile (1879)
Řád železné koruny III. třídy (1894)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1905)
Zahraničí
editovat
Řád knížete Danila I. IV. třídy (1881, Černá Hora)
Řád Osmanie IV. třídy (1882, Osmanská říše)
Řád lva a slunce III. třídy (1889, Persie)
Řád sv. Michaela II. třídy (1890, Bavorsko)
komandér Řádu rumunské hvězdy (1890, Rumunsko)
Řád pruské koruny II. třídy (1891, Německo)
Řád Takova III. třídy (1892, Srbsko)
rytíř Řádu Albrechtova (1892, Sasko)
velkokříž Řádu Spasitele (1902, Řecko)
komandér Řádu sv. Olafa (1904, Norsko)
Řád sv. Stanislava II. třídy (1904, Rusko)
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 9, 52 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1888; Vídeň, 1888; s. 9 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; s. 71, 114 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die Kaiserliche und Königliche Kriegs-Marine 1891; Vídeň, 1891; s. 71, 130 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 1205, 1229 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1901; Vídeň, 1901; s. 140 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1904; Vídeň, 1904; s. 9, 150 dostupné online
- ↑ Služební postup Moritze Sachse in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 157 dostupné online
- ↑ Josef Pelikán z Plauenwaldu na webu geni.com dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Moritze Sachse in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 299 dostupné online
- ↑ Moritz Sachs von Hellenau, slezský admirál rakousko-uherského námořnictva in: Signum. Zpravodaj klubu faleristů v Brně, Brno, 2022
- ↑ KREJČÍK, Tomáš, PSÍK, Richard: Nová šlechta v rakouském Slezsku po roce 1848; Filozofická fakulta Ostravské univerzity Ostrava, 2017; s. 57, 87, 143 ISBN 978-80-7464-501-3
- ↑ MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, II. díl; Praha, 2008; s. 193 ISBN 978-80-257-0294-9
Literatura
editovat- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2024; Praha, 2015; s. 378–379 (heslo Sachs z Hellenau) ISBN 978-80-905324-6-5