Wikipedie

Monique Jacotová

švýcarská fotografka

Monique Jacotová (nepřechýleně Monique Jacot ; 19. srpna 1934 Neuchâtel – 6. srpna 2024) byla švýcarská fotografka, fotožurnlistka a umělkyně.[1] V roce 2005 jí byla udělena cena Grand prix de la photographie od Kulturní nadace kantonu Vaud, kterou před ní obdrželi pouze Marcel Imsand a Luc Chessex, a v roce 2020 získala cenu Schweizer Grand Prix Design a byla jednou z nejvýznamnějších fotografek ve Švýcarsku. [2]

Monique Jacotová
Narození19. srpna 1934
Neuchâtel
Úmrtí6. srpna 2024 (ve věku 89 let)
Alma materÉcole de photographie
Povolánífotografka
OceněníŠvýcarská velká cena designu (2020)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Monique Jacotová, foto: Erling Mandelmann, v 80. letech 20. století

Životopis

editovat

Jacotová byla dcerou obchodního manažera. V letech 1953 až 1956 absolvovala fotografickou třídu Gertrudy Fehr na École de photography ve Vevey.[3][4] Poté, co pracovala tři roky jako reportážní fotografka v Curychu pro Die Woche, Annabelle, Du, La Semaine de la Femme a další publikace, se Jacotová stala v roce 1959 fotožurnalistkou na volné noze, jednou z prvních mezi ženami.[4] V letech 1967 až 1970 jezdila na fotografické expedice pro Světovou zdravotnickou organizaci (WHO).[5] Její zprávy se objevily v časopisech jako Du, Camera, Geo, Stern, Elle, Vogue, Réalités, L'illustré nebo Schweizer Illustrierte.[6] V letech 1989 až 2005 se účastnila projektu L'Enquête photographique en Valais. V roce 2000 žila Jacotová v Káhiře - Shabramantu a realizovala svůj projekt Passages.

Jacotová se zaměřovala na sociální a kulturní témata a je považována za představitelku humanistické fotografie.[7] Tři svazky fotografií vzešly z velkého projektu z let 1984 až 1999 o životních podmínkách žen v zemědělství a průmyslu. Výstava a ilustrovaná kniha Printemps de femmes – Jsme tak svobodní oslovila švýcarské ženské protestní hnutí od ženské stávky v roce 1991 po demonstrace v roce 1993. [8] Od roku 2000 se její snímky staly abstraktnějšími. Experimentovala s barevnými polaroidovými transfery a vytvořila série fotogramů, na kterých jsou snímky exponovány bez fotoaparátu. Nadaci Fotostiftung Schweiz ve Winterthuru věnovala Jacotová v roce 2005 retrospektivu a nadace uchovává celoživotní dílo autorky.

Jacotová byla vdaná za fotografa a režiséra Yvana Dalaina (1927–2007). [9]

Dílo autorky je součástí sbírek Museum of Fine Arts Houston.[10]

Monique Jacotová zemřela 6. srpna 2024. Bylo jí 89 let.[11]

Ocenění a stipendia

editovat
  • 2020: Švýcarský Grand Prix Design, Švýcarská konfederace, Federální úřad kultury, Bern[12][13]
  • 2005: Grand prix de la Fondation vaudoise pour la culture[14]
  • 1988: Contributions à la creation d'œuvres, kanton Vaud
  • 1987: Contributions à la creation d'œuvres, kanton Vaud
  • 1974: Federální cena za design / Federální stipendium[15]

Výstavy (výběr)

editovat
Samostatné výstavy
  • 1975: FNAC Montparnasse, Paříž
  • 1976: Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky, Ženeva
  • 1980/1991: Reportage a Paysages intérieurs, Fotostiftung Schweiz v Kunsthaus, Curych, vedení výstavy: Rosellina Burri-Bischof
  • 1982: Galerie práce, Lausanne
  • 1987: Gallery Photo Art, Basilej
  • 1989: Femmes de la terre, Musée de l'Elysée
  • 1994: Printemps de femmes, MJC Saint-Gervais, Ženeva
  • 1994: Bienále Internationale de l'Image, Nancy
  • 1995: Transfers Polaroid, Galerie de la Poste, Riex
  • 1996: Centre Culturel Neuchâtelois, Neuchâtel 1996
  • 1999: Cadences – L'usine au féminin, Musée de l'Elysée, Lausanne
  • 2000: Centre Valaisan de l'Image et du Son, Martigny
  • 2000: Les années cinquante, CHUV, Lausanne
  • 2001: Muzeum umění, Olten
  • 2002: Musée Suisse de l'Appareil Photographique, Vevey 2002: Mise à jour
  • 2002: Mise à jour” Photoforum PasquArt, Biel
  • 2003: Musée d'Ethnography, Ženeva
  • 2005: Monique Jacot – Retrospective, Photo Foundation Switzerland, Winterthur
  • 2012: Pas de caméra, Galerie Arts et Lettres, Vevey
  • 2014/2015: The Hidden Museum, Berlín 2014/2015.
  • 2022: Monique Jacot. Postava a její dvojníci, Photo Elysée, Plateforme 10, Lausanne
  • 2024: Monique Jacot. La figure et ses doubles, Palazzetto Bru Zane, Benátky
Skupinové výstavy
  • 1974: Galerie fotografů, Londýn
  • 1976: Musée des Arts Décoratifs, Lausanne
  • 1978: Museum Bellerive, Curych
  • 1984: Regards sur l'art, Palais de Tokyo, Paříž
  • 1985: Evropské fotografky dnes, La Fotografia, Turín
  • 1986: Photokina, Kolín nad Rýnem
  • 1987: Sanaa, Jemen Institut du monde Arabe, Paříž
  • 1988: Musée des Arts Décoratifs, Lausanne 1988
  • 1991: Musée d'Art et d'Histoire, Fribourg
  • 1992: City Bank, Long Island City USA
  • 1995: PasquArt en Chine, Orientální galerie, Peking
  • 1998: Pohledy ze strany. Švýcarsko 1848 až 1998 - fotokronika", Fórum švýcarské historie, Schwyz
  • Museum Tinguely, Basilej 1999: Fotografové vidí Jeana Tinguelyho
  • 2002: Vyrobeno v Egyptě. 4 ženy 4 pohledy, Townhouse, Cairo
  • 2012/2013: The Hidden Museum, Berlín 2012/2013
  • 2013: Výběr historických a současných fotografií, Artef Galerie für Kunstfotografie, Curych

Publikace (výběr)

editovat
  • Femmes de la terre. – Frauen auf dem Land (Ženy země. – Ženy na venkově). Předmluva: Charles-Henri Favrod, RG Editions-Diffusion, Le Mont-sur-Lausanne 1989, ISBN 2-88100-011-8.[5]
  • Printemps de femmes. – Wir sind so frei 1991–1993. Ženeva 1994, ISBN 2-88100-008-8.
  • Cadences. L’usine au féminin. – Fabrikarbeiterinnen. Leben im Akkord 1999.[3][4]
  • À jour. RG Editions-Diffusion, Le Mont-sur-Lausanne 2002, ISBN 2-88100-014-2.

Filmografie

editovat
  • Repérages/Rollenspiele Michela Souttera. 1977 (fotografka)
  • Photosuisse. Monique Jacot. 2004 (televizní dokument)
  • Monique Jacot. Grande Dame švýcarské fotografie. (CD-ROM) Švýcarské rádio DRS 2, 2005
  • Monique Jacot. Fotografie a poezie. (DVD) Kanál 9, 2006.

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monique Jacot na německé Wikipedii.

  1. ↑ Monique Jacot Is The Pioneering Female Photographer You Don't Know, But Should [online]. 6 January 2015 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Monique Jacot. Die Gestalt und ihre Vervielfachung. In: Photo Elysée, abgerufen am 8. August 2024.
  3. ↑ a b Jacot, Monique [online]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ a b c JAUNIN, Françoise. Militante et poète [online]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b FRIEDMAN, Julia. A Woman Who Wielded a Camera Like a Brush [online]. 22 December 2014. Dostupné online. 
  6. ↑ Monique Jacot [online]. 3 February 1975. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ Daniel Girardin in Sikart und Historisches Lexikon der Schweiz.
  8. ↑ Keystone-SDA: Westschweizer Fotografin Monique Jacot mit fast 90 gestorben. In: Swissinfo, 8. August 2024, abgerufen am 8. August 2024.
  9. ↑ Das Historische Lexikon der Schweiz nennt Yvan Delain als Ehemann.
  10. ↑ Monique Jacot: Maternité de Norques [online]. Dostupné online. 
  11. ↑ Addio a Monique Jacot. www.rsi.ch. RSI, 8 August 2024. Dostupné online [cit. 8 August 2024]. 
  12. ↑ Grand Prix Design 2020 pour Ida Gut, Monique Jacot et Kueng Caputo [online]. 3 July 2020. Dostupné online. (francouzsky) 
  13. ↑ Monique Jacot, de l'expérimentation et des plumes [online]. 14 August 2020. Dostupné online. (francouzsky) 
  14. ↑ Fondation vaudoise pour la culture [online]. Dostupné online. 
  15. ↑ De l'Arabie heureuse, trésors de voyages [online]. 4 December 2019. Dostupné online. (francouzsky) 

Literatura

editovat
  • Daniel Girardin: Jacot, Monique. In: Historisches Lexikon der Schweiz.
  • Peter Pfrunder (vyd.): Monique Jacot. Benteli, Wabern/Bern 2005. ISBN 978-3-7165-1377-4.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat

Lexikon a repertoár

  • Monique Jacot na webu fotoCH, online práce o fotografii ve Švýcarsku a Lichtenštejnském knížectví, poslední aktualizace 5. srpna 2024
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Monique_Jacotová&oldid=24269368“