Wikipedie

Moderní liberalismus

dominantní verze liberalismu ve Spojených státech

Moderní liberalismus (ve Spojených státech často označovaný jen jako liberalismus) je dominantní variantou liberalismu ve Spojených státech. Spojuje myšlenky občanské svobody a rovnosti s podporou sociální spravedlnosti a smíšené ekonomiky. Podle Iana Adamse jsou všechny hlavní americké strany „liberální a vždycky byly. V podstatě se hlásí ke klasickému liberalismu, což je forma demokratizovaného whigovského konstitucionalismu plus volný trh. Rozdíl přichází s vlivem sociálního liberalismu“.[1]

Z ekonomického hlediska se moderní liberalismus staví proti omezování záchranné sociální sítě a podporuje roli státu ve snižování ekonomických a sociálních nerovností, poskytování vzdělání, zajišťování přístupu ke zdravotní péči, regulaci hospodářské činnosti a ochraně životního prostředí.[2] Tato forma liberalismu se zformovala ve 20. století ve Spojených státech, kdy se volební právo a další občanská práva rozšířila na širší vrstvy občanů. Mezi hlavní příklady patří Square Deal a New Nationalism Theodora Roosevelta, New Freedom Woodrowa Wilsona, New Deal Franklina D. Roosevelta, Fair Deal Harryho S. Trumana, New Frontier Johna F. Kennedyho a Great Society Lyndona B. Johnsona.

V první polovině 20. století měly obě hlavní americké strany konzervativní a liberální křídlo. Konzervativní republikáni ze Severu a demokraté z Jihu tvořili konzervativní koalici, která v době před nástupem hnutí za občanská práva dominovala Kongresu. Když demokraté pod vedením prezidenta Johnsona začali podporovat občanská práva, stal se dříve Solid South – pevně demokratický Jih – pevně republikánským (s výjimkou obvodů s velkým počtem afroamerických voličů). Od 60. let 20. století je Demokratická strana považována za liberální a Republikánská strana za konzervativní. Jako skupina jsou liberálové označováni jako levice a konzervativci jako pravice. Od 21. století se také objevuje ostré dělení na liberály, kteří mají tendenci žít v hustších a různorodějších oblastech, a na konzervativce, kteří mají tendenci žít v méně početných a více homogenních oblastech.[3][4]

Přehled

editovat

Moderní liberální filozofie silně podporuje veřejné výdaje na vzdělávání, zdravotnictví a sociální péči. K důležitým sociálním otázkám v první polovině 21. století patří ekonomická nerovnost (v bohatství a příjmech),[5] volební právo menšin,[6] podpůrná akce,[7] práva žen (včetně antikoncepce a práva na potrat),[8] podpora práv LGBT[9][10] a reforma imigrace.[11][12] Moderní liberalismus se formoval v průběhu 20. století a jeho kořeny sahají do Square Deal a New Nationalism Theodora Roosevelta, New Freedom Woodrowa Wilsona, New Deal Franklina D. Roosevelta, Fair Deal Harryho S. Trumana, New Frontier Johna F. Kennedyho a Great Society Lyndona B. Johnsona. Moderní liberálové se staví proti konzervativcům ve většině otázek, ale ne ve všech. Ačkoli historicky souvisí se sociálním liberalismem a progresivismem, o současném vztahu mezi liberálními a progresivními názory se vedou diskuse.[13][14][15][16][17][18] Moderní liberalismus je obvykle spojován s Demokratickou stranou, zatímco moderní konzervatismus je obvykle spojován s Republikánskou stranou.[19]

V roce 1941 definoval Franklin D. Roosevelt liberální stranu takto:

„ Liberální strana věří, že s tím, jak se objevují nové podmínky a problémy, které muži a ženy nemohou řešit jako jednotlivci, je povinností vlády, aby sama našla nové prostředky, jak jim čelit. Liberální strana trvá na tom, že vláda má jednoznačnou povinnost využít všech svých sil a prostředků k tomu, aby novým sociálním problémům čelila novými sociálními prostředky - aby zajistila průměrnému člověku právo na jeho vlastní ekonomický a politický život, svobodu a snahu o štěstí.[20] “

V roce 1960 John F. Kennedy definoval liberála takto:

„ Co mají naši odpůrci na mysli, když nás nálepkují jako "liberály"? Pokud pod pojmem "liberál" rozumějí někoho, kdo je měkký ve své zahraniční politice, kdo je proti místní samosprávě a kdo se nestará o peníze daňových poplatníků, pak výsledky této strany a jejích členů ukazují, že takovými "liberály" nejsme. Pokud však "liberálem" myslí někoho, kdo se dívá dopředu, a ne dozadu, někoho, kdo vítá nové myšlenky bez zkostnatělých reakcí, někoho, komu záleží na blahu lidí - na jejich zdraví, bydlení, školách, pracovních místech, občanských právech a svobodách - někoho, kdo věří, že můžeme prolomit patovou situaci a podezíravost, která nás svírá v naší politice v zahraničí, pak pokud "liberálem" myslí právě toto, pak se hrdě hlásím k tomu, že jsem "liberál".[21][22] “

Keynesiánská ekonomická teorie hrála důležitou roli v ekonomické filozofii moderních liberálů.[23] Moderní liberálové obecně věří, že národní prosperita vyžaduje vládní řízení makroekonomiky, aby se udržela nízká nezaměstnanost, inflace pod kontrolou a vysoký růst.[zdroj?] Oceňují také instituce, které brání ekonomické nerovnosti. Paul Krugman v knize The Conscience of a Liberal (Svědomí liberála) píše: "Věřím v relativně rovnou společnost podporovanou institucemi, které omezují extrémy bohatství a chudoby. Věřím v demokracii, občanské svobody a právní stát. To ze mě dělá liberála a jsem na to hrdý".[24] Moderní liberálové často poukazují na rozsáhlou prosperitu, které se smíšená ekonomika těšila v letech po druhé světové válce.[25][26] Věří, že svoboda existuje, když je všem dostupný přístup k nezbytným potřebám, jako je zdravotní péče a ekonomické příležitosti,[27] a zasazují se o ochranu životního prostředí.[28][29]

Americké a evropské chápání pojmu liberalismus

editovat
Podrobnější informace naleznete v článcích Liberalismus a Liberalismus celosvětově.

Dnes se liberalismus v různých zemích používá různě. Jeden z největších kontrastů je mezi používáním ve Spojených státech a v Evropě. Arthur M. Schlesinger Jr. v roce 1956 napsal, že "liberalismus v americkém významu má jen málo společného s tím, jak se toto slovo používá v politice kterékoli evropské země, snad s výjimkou Velké Británie".[30] V Evropě se liberalismem obvykle rozumí to, co se někdy nazývá klasický liberalismus, tedy závazek k malému státu, laissez-faire ekonomice a nezcizitelným právům jednotlivce. Tento klasický liberalismus někdy více odpovídá americké definici libertarianismu, i když někteří mezi klasickým liberalismem a libertarianismem rozlišují.[31]

Ve Spojených státech se obecným pojmem liberalismus téměř vždy označuje moderní liberalismus, který je sociálnější variantou klasického liberalismu. V Evropě má tento sociální liberalismus blíže k evropské sociální demokracii, ačkoli původní formu zastávají některé liberální strany v Evropě, stejně jako frakce Beveridge Group v rámci Liberálních demokratů, Liberální lidová strana, Radikální liberální strana, Demokratické hnutí a Italská republikánská strana.

Demografie amerických liberálů

editovat

Studie Pew Research Center z roku 2005 zjistila, že liberálové jsou ideologicky nejvzdělanější demografickou skupinou a s konzervativní podskupinou podnikatelů jsou nejbohatší skupinou. Z těch, kteří se označili za liberály, mělo 49 % vysokoškolské vzdělání a 41 % příjem domácnosti vyšší než 75 000 dolarů, zatímco celostátní průměr činil 27 % a 28 %.[32] Liberalismus se stal dominantní politickou ideologií na akademické půdě - v závislosti na přesném znění průzkumu se 44-62 % respondentů označuje za liberály. Pro srovnání, v průzkumech z let 1969-1984 se za liberály označilo 40-46 % respondentů.[33] Společenské a humanitní vědy byly nejliberálnější, zatímco obchodní a technické obory byly nejméně liberální, i když i na obchodních oborech převažovali liberálové nad konzervativci v poměru dva ku jedné.[34] To posiluje častou otázku, zda jsou liberálové v průměru vzdělanější než konzervativci, jejich političtí oponenti. Dva průzkumy společnosti Zogby z let 2008 a 2010 potvrzují, že lidé, kteří se považují za liberály, mají větší tendenci studovat vysokou školu než lidé, kteří se považují za konzervativce. Průzkumy zjistily, že mladí Američané jsou podstatně liberálnější než celková populace.[35] V roce 2009 bylo ve skupině 18-29 let 30 % liberálů.[35] V roce 2011 se tento podíl změnil na 28 %, přičemž umírnění voliči tvoří dvě procenta.[36]

Průzkum agentury Gallup z roku 2015 ukázal, že liberální názory v se společenských otázkách trvale nabývají ve Spojených státech od roku 1999 na popularitě.[37] V roce 2015 je zhruba stejný počet liberálních a konzervativních Američanů (po 31 %), pokud jde o společenské otázky, přičemž liberální proud stále posiluje.[37] Na začátku roku 2016 Gallup zjistil, že více Američanů se sice označuje za ideologicky konzervativní (37 %) nebo umírněné (35 %) než liberální (24 %), avšak od roku 1992 liberalismus postupně posiluje a v roce 2016 byl na svém 24letém maximu.[38]

Otázky 21. století

editovat

V politickém diskurzu Spojených států na počátku 21. století liberalismus zahrnuje podporu reprodukčních práv žen (včetně potratů)[39] afirmativní akce pro historicky diskriminované menšiny,[40] multilateralismus a podporu mezinárodních organizací,[41] podporu práv jednotlivce nad zájmy korporací,[42] podporu všeobecné zdravotní péče pro Američany, podporu práv LGBT a rovnosti manželství a odpor proti snižování daní bohatým.[43]

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Filozofie

editovat

Svoboda projevu

editovat

Američtí liberálové jsou otevření změnám a vnímaví k novým myšlenkám.[44] Často přijímají myšlenky, které někteří jiní odmítají, jako je evoluce a katastrofická změna klimatu způsobená člověkem.[45][46]

Liberálové se často vymezují vůči rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 2010 nazývaným Citizens United. Podle tohoto rozhodnutí je součástí práva korporací na svobodu projevu (které garantuje první dodatek americké ústavy) také svoboda neomezeně vynakládat výdaje na jakoukoli politickou stranu, politika nebo lobbistu, jak uznají za vhodné. Prezident Obama to označil za "velké vítězství velkých ropných společností, bank z Wall Street, soukromých zdravotních pojišťoven a dalších mocných zájmů, které každý den ve Washingtonu mobilizují svou moc, aby přehlušily hlasy obyčejných Američanů".[47]

Odpor vůči státnímu socialismu

editovat

Moderní liberalismus se obecně staví proti socialismu, pokud se jím rozumí alternativa ke kapitalismu založená na státním vlastnictví výrobních prostředků. Američtí liberálové obvykle mají pochybnosti o tom, že základy politické opozice a svobody mohou přežít, pokud je moc svěřena státu, jako tomu bylo v režimech státního socialismu. V souladu s "obecným pragmatickým, empirickým základem" liberalismu přijímá americká liberální filosofie myšlenku, že pokud lze dosáhnout značného blahobytu a rovnosti příležitostí prostřednictvím systému smíšeného vlastnictví, pak není zapotřebí rigidní a represivní byrokracie.[30] Od 50. let 20. století se někteří liberální veřejní intelektuálové přiklonili k tvrzení, že volný trh může při vhodné regulaci poskytovat lepší řešení než ekonomické plánování shora. Ekonom Paul Krugman tvrdil, že v dosud státem ovládaných oblastech, jako je distribuce energie v celostátním měřítku a telekomunikace, může marketizace výrazně zvýšit efektivitu.[48] Obhajoval také měnovou politiku - cílování inflace - s tím, že se "nejvíce blíží obvyklému cíli moderní stabilizační politiky, kterým je zajištění přiměřené poptávky čistým, nenápadným způsobem, který nenarušuje alokaci zdrojů". Tato narušení jsou takového druhu, která váleční a pováleční keynesiánští ekonomové akceptovali jako nevyhnutelný vedlejší produkt fiskální politiky, která selektivně snižovala některé daně pro spotřebitele a směřovala výdaje na vládou řízené stimulační projekty, i když tito ekonomové teoreticky zaujímali sporný odstup od některých Keynesových vlastních postojů, které spíše zdůrazňovaly stimulaci podnikatelských investic.[49] Thomas Friedman je liberální novinář, který obecně obhajuje volný obchod jako prostředek ke zlepšení situace bohatých i chudých zemí.[50][51]

Role státu

editovat

Mezi liberály panuje zásadní neshoda, pokud jde o roli státu. Historik H. W. Brands poznamenává, že "růst státu je (podle snad nejběžnější definice) podstatou moderního amerického liberalismu".[52] Podle Paula Starra "liberální ústavy omezují moc jednotlivých veřejných činitelů nebo složek státní správy i státu jako celku".[53]

Morálka

editovat

Podle kognitivního lingvisty George Lakoffa je liberální filozofie založena na pěti základních kategoriích morálky. První z nich, podpora spravedlnosti, je obecně popisována jako důraz na empatii jako žádoucí vlastnost. S touto společenskou smlouvou založenou na zlatém pravidle souvisí zdůvodnění mnoha liberálních postojů. Druhou kategorií je pomoc těm, kteří si sami pomoci nemohou. Pečovatelský a filantropický duch je v liberální filozofii považován za dobrý. To vede ke třetí kategorii, a sice k touze chránit ty, kteří se nemohou bránit sami. Čtvrtou kategorií je důležitost naplnění vlastního života, která umožňuje člověku prožít vše, co může. Pátou a poslední kategorií je důležitost péče o sebe sama, protože jen tak může člověk jednat a pomáhat druhým.[54]

Historiografie

editovat

Liberalismus stále více formoval americký intelektuální život ve 30. a 40. letech 20. století, a to zejména díky dvěma velkým dvousvazkovým studiím, které byly hojně čteny akademiky, pokročilými studenty, intelektuály i širokou veřejností. Byly jimi kniha Charlese A. Bearda a Mary Beardové The Rise of American Civilization (2 svazky; 1927)[55] a kniha Vernona L. Parringtona Main Currents in American Thought (2 svazky; 1927). Beardovi odhalovali materiální síly, které formovaly americké dějiny, zatímco Parrington se zaměřil na materiální síly, které formovaly americkou literaturu. Podle Beardových se prakticky celé politické dějiny týkaly ostrého konfliktu mezi agrárníky, farmáři a dělníky vedenými jeffersonovci a kapitalisty vedenými hamiltonovci. Americká občanská válka znamenala velký triumf kapitalistů a představovala druhou americkou revoluci. Mladší historikové vítají realistický přístup, který zdůrazňoval tvrdé ekonomické zájmy jako mocnou sílu a bagatelizoval roli idejí.[56] Parrington hovořil o probíhající krizi. Podle historika Ralpha Gabriela:

Kniha Main Currents se snažila sledovat historii liberalismu na americké scéně pro občany, kteří se ocitli v zoufalé situaci. Byla to doba, kdy americký liberalismus prostřednictvím New Dealu nastavil Spojeným státům demokratický středový kurz mezi soudobými evropskými extremismy, tedy komunismem na jedné straně a fašismem na straně druhé. [...] Styl Main Currents byl poháněn Parringtonovou oddaností věci humánního liberalismu, jeho vrcholnou humanistickou, demokratickou vírou. Demokratické sny romantické první poloviny 19. století vnímal jako vyvrcholení epického příběhu, k němuž směřovali první Američané a od něhož se pozdější Američané odvraceli.[57]

Liberální čtenáři si okamžitě uvědomili, na jaké straně stojí v boji mezi jeffersonovskou demokracií a hamiltonovskými privilegii.[58] Beardovi ani Parrington nevěnovali žádnou pozornost otroctví, rasovým vztahům ani menšinám. Například Beardovi "odmítali agitaci abolicionistů jako nepatrný přímý důsledek, protože nebyla pro veřejnost dostatečně přitažlivá".[59]

Princetonský historik Eric F. Goldman pomohl definovat americký liberalismus poválečným generacím univerzitních studentů. První vydání jeho nejvlivnějšího díla vyšlo v roce 1952 spolu s publikací Rendezvous with Destiny: Dějiny moderních amerických reforem, která pokrývala reformní snahy od Grantových let až do 50. let 20. století. Po celá desetiletí byla tato kniha základem bakalářských studijních programů v oboru historie, vysoce ceněná pro svůj styl a výklad moderního amerického liberalismu. Podle Priscilly Robertsové:

Živě, čtivě a srozumitelně napsaná kniha poskytuje přehled osmi desetiletí reformátorů, doplněný poutavými příběhy mnoha osobností, a zdůrazňuje kontinuitu mezi úspěšnými americkými reformními hnutími. V době vrcholící studené války také tvrdil, že základní liberální tradice Spojených států je umírněná, centristická a inkrementalistická a rozhodně není socialistická a totalitní. Goldman sice obecně sympatizoval s americkými reformami, ale k některým jejich proponentům byl kritický. Progresivistům z období první světové války vyčítal vlažné přijetí Společnosti národů, americkým reformátorům dvacátých let důraz na svobodu životního stylu spíše než na ekonomické reformy a těm z třicátých let příliš tolerantní postoj k sovětskému Rusku. Jeho názory na americké reformátory minulosti vystihovaly konvenční, liberální a centristickou ortodoxii počátku 50. let, od podpory antikomunismu a mezinárodního aktivismu v zahraničí a velké vlády ve stylu New Dealu doma až po odsouzení mccarthismu..[60]

Pro širokou veřejnost byl Arthur M. Schlesinger Jr. nejčtenějším historikem, sociálním kritikem a veřejným intelektuálem. Schlesingerovo dílo zkoumalo dějiny jacksonovské éry a zejména amerického liberalismu 20. století. Jeho hlavní knihy se zaměřovaly na vůdce, jako byli Andrew Jackson, Franklin D. Roosevelt, John F. Kennedy a Robert F. Kennedy. Byl Kennedyho poradcem v Bílém domě a jeho kniha A Thousand Days: John F. Kennedy in the White House získala v roce 1966 Pulitzerovu cenu. V roce 1968 Schlesinger psal Robertu F. Kennedymu projevy a po jeho smrti pak vydal biografii Robert Kennedy and His Times. Později zpopularizoval termín imperiální prezidentství a varoval před přílišnou mocí v Bílém domě, jejímž typickým představitelem byl Richard Nixon. Na konci své kariéry se postavil proti multikulturalismu.[61]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Modern liberalism in the United States na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ADAMS, Ian. Political Ideology Today. [s.l.]: Manchester University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0719060206. S. 32. (anglicky) 
  2. ↑ The 2016 Democratic Platform [online]. Democratic National Committee [cit. 2021-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne September 27, 2018. 
  3. ↑ GRAHAM, David A. Red State, Blue City [online]. February 2, 2017 [cit. 2018-10-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ Similarities and differences between urban, suburban and rural communities in America [online]. May 22, 2018 [cit. 2018-10-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ Krugman, Paul (2007). The Conscience of a Liberal. p. 244.
  6. ↑ Krugman, Paul (2007). The Conscience of a Liberal. p. 13.
  7. ↑ Krugman, Paul (2007). The Conscience of a Liberal. p 181.
  8. ↑ Krugman, Paul (2007). The Conscience of a Liberal. p. 211.
  9. ↑ "Americans Split Over New LGBT Protections, Restroom Policies". Gallup. May 18. 2017. Retrieved March 24, 2019.
  10. ↑ Phillip L. Hammack, ed. The Oxford Handbook of Social Psychology and Social Justice. [s.l.]: Oxford University Press, 2018. Dostupné online. ISBN 9780199938735. S. 206. 
  11. ↑ Debra L. DeLaet. U.S. Immigration Policy in an Age of Rights. [s.l.]: Greenwood, 2000. Dostupné online. ISBN 9780275967338. S. 69. 
  12. ↑ Helco, Hugo (2005). The Great Society and the High Tide of Liberalism. Milkis, Sidney M.; Meileur, Jerome M., eds. University of Massachusetts Press, p. 58. ISBN 978-1-55849-493-0. "In [the 1970s], the American government began telling Americans what they could and could not do with regard to abortions, capital punishment, and bilingual education. The 1970s also brought new and more sweeping national regulations to deal with environmental challenges, consumer protection, workplace safety, gender discrimination, the rights of those with disabilities, and political spending".
  13. ↑ The Center for American Progress, "The Progressive Intellectual Tradition in America," [1]"
  14. ↑ Matthew Yglesias. The Trouble With "Progressive" [online]. Dostupné online. 
  15. ↑ Eric Rauchway, "What's The Difference Between Progressives And Liberals?" The New Republic, [2]
  16. ↑ Michael Lind, "Is it OK to be liberal again, instead of progressive?" Salon, [3]
  17. ↑ The New Republic. Naming Names [online]. Dostupné online. 
  18. ↑ Thomas Nagel, "Progressive but Not Liberal", The New York Review of Books
  19. ↑ Pew Research Center for the People & the Press, "More Now See GOP as Very Conservative" Pew press release September 12, 2011, online
  20. ↑ FRANKLIN D. ROOSEVELT. Public Papers of the Presidents of the United States: F.D. Roosevelt, 1938, Volume 7. [s.l.]: [s.n.], 1941. Dostupné online. ISBN 9781623769673. S. xxix. 
  21. ↑ Authur M. Schlesinger, Jr., A Thousand Days, John F. Kennedy in the White House, p. 99, Mariner Books, 2002, ISBN 978-0-618-21927-8.
  22. ↑ Eric Alterman, Why We're Liberals: A Political Handbook for Post-Bush America (2008) p. 32
  23. ↑ Kevin Boyle, The UAW and the Heyday of American Liberalism, 1945-1968 (1998) p. 152
  24. ↑ PAUL KRUGMAN. The Conscience of a Liberal. [s.l.]: W. W. Norton, 2009. Dostupné online. S. 267. 
  25. ↑ Moyra Grant, Key Ideas in Politics (Nelson Thornes, 2003) p 12.
  26. ↑ Andrew Heywood, Political Ideologies: An Introduction (Houndmills: Macmillan Press, 1998), 93.
  27. ↑ Larry E. Sullivan. The SAGE glossary of the social and behavioral sciences (2009) p 291, "This liberalism favors a generous welfare state and a greater measure of social and economic equality. Liberty thus exists when all citizens have access to basic necessities such as education, health care, and economic opportunities."
  28. ↑ John McGowan, American Liberalism: An Interpretation for Our Time (2007)
  29. ↑ Starr P. (March 1, 2007). "War and Liberalism." The New Republic." Starr, P. (1 March 2007). "War and Liberalism". The New Republic. [online]. [cit. 2007-08-02]. Dostupné online.  "Liberalism wagers that a state ... can be strong but constrained – strong because constrained. ... Rights to education and other requirements for human development and security aim to advance the opportunity and personal dignity of minorities and to promote a creative and productive society. To guarantee those rights, liberals have supported a wider social and economic role for the state, counterbalanced by more robust guarantees of civil liberties and a wider social system of checks and balances anchored in an independent press and pluralistic society."
  30. ↑ a b "Liberalism in America: A Note for Europeans" by Arthur M. Schlesinger Jr. (1956) from: The Politics of Hope (Boston: Riverside Press, 1962).
  31. ↑ Tomasi, John Free Market Fairness, PUP, 2012
  32. ↑ Pew Research Center. (10 May 2005). Beyond Red vs. Blue. [online]. [cit. 2012-10-04]. Dostupné online. 
  33. ↑ MARANTO, REDDING, HESS. The Politically Correct University: Problems, Scope, and Reforms. [s.l.]: The AEI Press, 2009. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-25. ISBN 978-0-8447-4317-2. S. 25–27. 
  34. ↑ Kurtz, H. (29 March 2005). College Faculties A Most Liberal Lot, Study Finds. The Washington Post.. www.washingtonpost.com. March 29, 2005. Dostupné online [cit. July 2, 2007]. 
  35. ↑ a b Gallup, Inc. "Conservatives" Are Single-Largest Ideological Group [online]. Dostupné online. 
  36. ↑ Gallup, Inc. Conservatives Remain the Largest Ideological Group in U.S. [online]. Dostupné online. 
  37. ↑ a b JONES, Jeffery. On Social Ideology, the Left Catches Up to the Right [online]. 22 May 2015. Dostupné online. 
  38. ↑ SAAD, Lydia. Conservatives Hang On to Ideology Lead by a Thread [online]. 11 January 2016. Dostupné online. 
  39. ↑ Dawn E. Johnsen, "A Progressive Reproductive Rights Agenda for 2020," in J. M. Balkin, ed. The Constitution in 2020 (2009) pp. 255-66
  40. ↑ Marc Landy and Sidney M. Milkis, American Government: Balancing Democracy and Rights (2008) p. 696; Thomas R. Hensley, The Rehnquist Court: Justices, Rulings, and Legacy (1986–2001) (2006) p. 311
  41. ↑ Alan Wolfe, The Future of Liberalism (2010) p. xx
  42. ↑ Stephen Brooks, Understanding American Politics (2009) p. 297
  43. ↑ Lawrence R. Jacobs and Theda Skocpol, Health Care Reform and American Politics (2010) p. 96
  44. ↑ "Fact Finders" by Jonathan Chait, The New Republic, February 22, 2005
  45. ↑ Barack Obama, The Audacity of Hope, Three Rivers Press, 2006, ISBN 978-0-307-23770-5. "I believe in evolution, scientific inquiry, and global warming; I believe in free speech, whether politically correct or politically incorrect, and I am suspicious of using government to impose anybody's religious beliefs – including my own – on nonbelievers."
  46. ↑ David Arkush, as quoted in "Sanders, Blumenauer and Ocasio-Cortez Announce Introduction of Climate Emergency Resolution"[nedostupný zdroj], 2019. "The climate crisis poses a threat unlike any other in history. If we fail to mobilize national resources very soon, with the utmost speed and unprecedented scale, we will face catastrophic harm in the coming decades and possibly existential threats to the nation and human civilization by the end of this century. There is nothing more deserving of the ‘emergency’ designation."
  47. ↑ Adam Liptak, "Justices, 5-4, Reject Corporate Spending Limit", New York Times, January 21, 2010
  48. ↑ Paul Krugman, "The Ascent of E-Man R.I.P.: The Man in the Gray Flannel Suit", Fortune, May 24, 1999.
  49. ↑ The Cambridge Companion to Keynes, Roger Backhouse, Bradley W. Bateman, p 27. ISBN 978-0-521-84090-3
  50. ↑ "Review of The World is Flat by Thomas Friedman", The Independent, Apr 29, 2005.
  51. ↑ Martin Halliwell; CATHERINE MORLEY. American Thought and Culture in the 21st Century. [s.l.]: Edinburgh University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 9780748626021. S. 151. 
  52. ↑ H. W. Brands, review, in Journal of American History March 2008, Vol. 94 Issue 4, p 1227
  53. ↑ Paul Starr, Freedom's Power: The History and Promise of Liberalism, Basic Books, 2008, ISBN 978-0-465-08187-5
  54. ↑ George Lakeoff, Moral Politics, 2002
  55. ↑ viz kompletní edice online
  56. ↑ Clyde W. Barrow, More Than a Historian: The Political and Economic Thought of Charles A. Beard (2000).
  57. ↑ Ralph H. Gabriel, "Vernon Lewis Parrington," in Marcus Cunliffe and Robin W. Winks, eds., Pastmasters: Some essays on American historians (1969), pp 157, 161-62
  58. ↑ John Higham, Writing American History (1970) p. 134
  59. ↑ Richard Hofstadter, The Progressive Historians: Turner, Beard, Parrington (1968) pp 302, 460.
  60. ↑ Priscilla M. Roberts, "Goldman, Eric " in Kelly Boyd, ed., Encyclopedia of historians and historical writing. Vol. 1 (1999) pp. 474-75.
  61. ↑ John Patrick Diggins, ed., The Liberal Persuasion: Arthur Schlesinger, Jr., and the Challenge of the American Past (1997) excerpt

Literatura

editovat
  • Abrams, Richard M. America Transformed: Sixty Years of Revolutionary Change, 1941–2001 (2006)
  • Alterman, Eric, and Kevin Mattson. The Cause: The Fight for American Liberalism from Franklin Roosevelt to Barack Obama (2012) biographical approach to general survey excerpt and text search
  • Baer, Kenneth S., Reinventing Democrats: The Politics of Liberalism from Reagan to Clinton (UP of Kansas, 2000) 361 pp
  • Battista, Andrew. The Revival of Labor Liberalism (2008) 268 pp. ISBN 978-0-252-03232-5
  • Bell, Jonathan and Timothy Stanley, eds. Making Sense of American Liberalism (2012) 272pp excerpt and text search, 10 historical essays by experts
  • Boyle, Kevin. The UAW and the Heyday of American Liberalism 1945–1968 (1995) on the UAW (auto workers)
  • Brands, H. W. The Strange Death of American Liberalism (2003); brief survey of all of American history.
  • Conn, Steven, ed. To Promote the General Welfare: The Case for Big Government (Oxford University Press; 2012) 233 pages;
  • Cronin, James, George Ross, and James Shoch, eds. What's Left of the Left: Democrats and Social Democrats in Challenging Times (Duke University Press; 2011); 413 pages; essays on how center-left political parties have fared in Europe and the U.S. since the 1970s.
  • Diggins, John Patrick, ed. The Liberal Persuasion: Arthur Schlesinger Jr. and the Challenge of the American Past, Princeton University Press, 1997.
  • Dionne, E. J. They Only Look Dead; Why Progressives will Dominate the Next Political Era (1996)
  • Feingold, Henry L. American Jewish Political Culture and the Liberal Persuasion (Syracuse University Press; 2014) 384 pages; traces the history, dominance, and motivations of liberalism in the American Jewish political culture, and look at concerns about Israel and memories of the Holocaust.
  • Hamby, Alonzo. Liberalism and Its Challengers: From F.D.R. to Bush (1992), by leading historian
  • Hamby, Alonzo L. "The Vital Center, the Fair Deal, and the Quest for a Liberal Political Economy." American Historical Review (1972): 653–678. in JSTOR
  • Hart, Gary. Restoration of the Republic: The Jeffersonian Ideal in 21st century America (2002) by a leading Democrat
  • Hayward, Steven F. The Age of Reagan: The Fall of the Old Liberal Order: 1964–1980 (2009), a conservative interpretation
  • Hays, Samuel P. Beauty, Health, and Permanence: Environmental Politics in the United States, 1955–1985 (1987)
  • Jumonville, Neil. Henry Steele Commager: Midcentury Liberalism and the History of the Present (1999); Professor Henry Steele Commager (1902–1998) was a prolific historian and commentator
  • Kazin, Michael. American Dreamers: How the Left Changed a Nation (2011)
  • Kramnick, Isaac and Theodore Lowi. American Political Thought (2006), textbook and reader
  • McKee, Guian A. The Problem of Jobs: Liberalism, Race, and Deindustrialization in Philadelphia (2008)
  • Matusow, Allen J. The Unraveling of America: A History of Liberalism in the 1960s (1984), by leading historian.
  • Nevins, Paul L. The Politics of Selfishness: How John Locke's Legacy is Paralzying America. (Praeger, 2010)
  • Parker, Richard. John Kenneth Galbraith: His Life, His Politics, His Economics (2006); biography of a leading intellectual of the 1940s–1960s
  • Rossinow, Doug. Visions of Progress: The Left-Liberal Tradition in America (2008)
  • Starr. Paul. Freedom's Power: The History and Promise of Liberalism (2007), by a leading liberal scholar
  • Stein, Herbert. Presidential Economics: The Making of Economic Policy From Roosevelt to Clinton (3rd ed. 1994)
  • Sugrue, Thomas J. Sweet Land of Liberty: The Forgotten Struggle for Civil Rights in the North (2009)
  • Willard, Charles Arthur. Liberalism and the Problem of Knowledge: A New Rhetoric for Modern Democracy (1996); debunks liberalism, arguing that its exaggerated ideals of authenticity, unity, and community have deflected attention from the pervasive incompetence of "the rule of experts."
  • Wilentz, Sean. The Age of Reagan: A History, 1974–2008 (2008), by a leading liberal.

Související články

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Moderní_liberalismus&oldid=23274718“