Mořic Saský

saský vévoda a kurfiřt

Mořic Saský (21. března 1521, Freiberg9. července 1553 u Sievershausenu) byl saský vévoda z albertinské větve Wettinů. Přesto, že se hlásil k luteránskému náboženství, pomohl katolickému císaři Karlu V. k vítězství ve šmalkaldské válce a stal se tak saským kurfiřtem namísto Jana Fridricha I.

Mořic
saský kurfiřt
Portrét
Doba vlády24. duben 15479. červenec 1553
(kurfiřt)
Titulyvévoda, později kurfiřt saský
míšeňský markrabě
Narození21. březen 1521
Freiberg
Úmrtí9. červenec 1553
Sievershausen
Pohřbenkatedrála ve Freibergu
PředchůdceJan Fridrich I.
NástupceAugust
ManželkaAnežka Hesenská
PotomciAnna Saská
RodWettinové
OtecJindřich V. Saský
MatkaKateřina Meklenburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mořic byl synem vévody Jindřicha. Po smrti otce (1541), s nímž se dobře nesnášel, spojil pod svou vládu země jeho i svého strýce Jiřího. Dvacetiletý vévoda byl vyznáním sice protestant, ale pragmatik bez náboženského zápalu dvacátých let. Ctižádostivost, touha po moci, vliv jeho drážďanských rádců a osobní antipatie k hlavě šmalkaldského spolku, kurfiřtu saskému, ho vedly ke spojenectví s Habsburky.

V letech 15411543 se s Habsburky účastnil bojů proti Turkům a Francii, při čemž si získal jisté renomé. Viděl jasně, že nesvorné protestantské hnutí, odkázané samo na sebe, neodolá habsburské moci. Proto v březnu 1545 přišel s návrhem, aby se protestanti ne zbraní, ale smírným jednáním a vzájemnými ústupky snažili se o jakýsi modus vivendi obou náboženství. V protestantských kruzích byla už tehdy silně zakořeněna nedůvěra k Mořicovi a jeho plán proto odmítnut.

Odmítnutí jen zvětšilo propast, která dělila Mořice od protestantů. Mořic tím úžeji přilnul k císaři, odkud se mohl jedině dočkat podpory, hlavně ve svých snahách o sekularizaci některých saských biskupství. Když se španělský král Karel V. odhodlal proti šmalkaldskému spolku zakročit brannou mocí, Mořic zprvu nechtěl bojovat proti souvěrcům. Jeho neutralita měla však též svou cenu a Mořic chtěl i jí využít. Jeho osobní přítomnost na řezenském sněmu vedla ke smlouvě z 19. června 1546, jíž za neutralitu a podmínečné uznání svrchovanosti tridentského koncilu slíbeno Mořicovi fojtství nad Magdeburkem.

 
Renesanční památník v Drážďanech: Mořic při dočasném předání vlády svému bratru Augustovi; obnoveno r. 2007

Ale když se potom Ferdinand chystal z Čech vtrhnout do zemí kurfiřta saského, Mořic, obávaje se, aby tak země a wettinská kurfiřtská hodnost nepřišly do cizích rukou, počal na podzim jednat s Ferdinandem. Na osobní schůzi obou vládců v Praze (v říjnu 1546) přislíbil Mořic činnou účast proti kurfiřtu saskému, ponechá-li se mu vše, čeho dobude. 27. října přenesl za to císař kurfiřtskou hodnost na Mořice. Ještě koncem října vtrhl Mořic do území kurfiřtova a v krátkém čase zmocnil se ho skoro úplně, ale za měsíc musel na celé čáře ustoupit před přispěchavším kurfiřtem a nechat mu na pospas i své vlastní země. Na jeho zoufalé prosby konečně počátkem roku 1547 přitáhl sám císař a v bitvě u Mühlberka zničil saské vojsko (24. dubna). Zajatý kurfiřt byl přinucen tzv. wittenberskou kapitulací (19. května) zříci se hodnosti kurfiřtské, kterou potom na sněmu augšpurském obdařen Mořic (24. února 1548).

Do téže doby se už datuje počátek jeho rozkolu s císařem. Mořic neuznal interimum, za to si zjednal separátní upravení náboženské otázky tzv. lipským interimem (v červenci 1548). Dlouhé věznění jeho tchána Filipa Hesenského proti Mořicovu slibu, který mu kdysi zaručil osobní bezpečnost, podráždilo Mořice a vehnalo konečně do náručí Francie. V říjnu 1551 na Friedewalde v Hesensku učinil ještě s několika protestanty spolek s Francií, jež za přiznání některých míst na levém břehu Rýna (Mety, Toul, Verdun a Cambrai) slíbila peněžité subsidie. Na jaře roku násl. počala se válka, 10. května nastal památný pochod přes Alpy. 19. května stál Mořic jen dva dny cesty od Inšpruku, odkud nemocný císař za bouřlivé noci uprchl do Korutan. Následovalo jednání v Pasově, jež se 2. srpna končí známou pasovskou smlouvou, která znamená vítězství protestantů.

Mořic ještě téhož roku bojoval proti Turkům v Uhrách. Po návratu domů nenastala mu doba pokojná. Postavil se proti markraběti Albrechtu Kulmbašskému, který s rotami nekázaných vojáků rušil říšský mír. Bitva u Sievershausenu 9. července 1553 zničila sice úplně roty markraběte, ale Mořic v ní utrpěl smrtelné poranění, jemuž dva dny poté podlehl.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Fridrich I. Saský
 
 
Fridrich II. Saský
 
 
 
 
 
 
Kateřina Brunšvicko-Lüneburská
 
 
Albrecht III. Saský
 
 
 
 
 
 
Arnošt Habsburský
 
 
Markéta Habsburská
 
 
 
 
 
 
Cimburgis Mazovská
 
 
Jindřich V. Saský
 
 
 
 
 
 
Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad
 
 
Jiří z Poděbrad
 
 
 
 
 
 
Anna z Vartemberka
 
 
Zdenka Česká
 
 
 
 
 
 
Smil Holický ze Šternberka
 
 
Kunhuta ze Šternberka
 
 
 
 
 
 
Barbora z Pardubic
 
Mořic Saský
 
 
 
 
 
Jan IV. Meklenburský
 
 
Jindřich IV. Meklenburský
 
 
 
 
 
 
Kateřina Sasko-Lauenburská
 
 
Magnus II. Meklenburský
 
 
 
 
 
 
Fridrich I. Braniborský
 
 
Dorotea Braniborská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Bavorsko-Landshutská
 
 
Kateřina Meklenburská
 
 
 
 
 
 
Vratislava IX. Pomořanský
 
 
Erik II. Pomořanský
 
 
 
 
 
 
Žofie Sasko-Lauenburská
 
 
Žofie Pomořanská
 
 
 
 
 
 
Boguslav IX. Pomořansko-Slupský
 
 
Žofie Pomořansko-Slupská
 
 
 
 
 
 
Marie Mazovská
 

Externí odkazy

editovat
Předchůdce Mořic Saský Nástupce
Jindřich saský vévoda
1541–1547
Jan Fridrich I.
Jan Fridrich I. saský kurfiřt
1547–1553
August