Mořic Hesensko-Kasselský

hesensko-kasselský lankrabě (1592–1627)

Mořic Hesensko-Kasselský, zvaný také Mořic Učený (25. května 1572, Kassel15. března 1632, Eschwege), byl mezi lety 1592 až 1627 lankrabě hesensko-kasselský.

Mořic Hesensko-Kasselský
lankrabě Hesenska-Kasselska
Portrét
Mořic Hesensko-Kasselský
Doba vlády1592 – 1627
Narození25. května 1572
Kassel
Úmrtí15. března 1632
Eschwege
PředchůdceVilém IV. Hesensko-Kasselský
NástupceVilém V. Hesensko-Kasselský
ManželkyAnežka ze Solms-Laubachu
Juliana Nasavsko-Dillenburská
PotomciOto, Alžběta, Vilém, Anežka, Heřman, Magdaléna, Žofie, Fridrich, Arnošt
RodHesenští
DynastieHesensko-Kasselští
OtecVilém IV. Hesensko-Kasselský
MatkaSabina Württemberská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Mořicova první manželka; Anežka zu Solms-Laubach

Mořic se narodil v Kasselu do rodiny Viléma IV. Hesensko-Kasselského a jeho manželky Sabiny Württemberské. Ti spolu měli celkem jedenáct dětí, avšak deset z nich byli dcery, jediným synem byl Mořic.

Mořic byl velký zastánce divadel a celkově umění. Prosazoval spolek Die Tschechische Comoedianten, jednalo se o kočovné komedianty, kteří v průběhu 16. a 17. století navštěvovali celé Hesensko, avšak v ostatních zemích nebyli příliš vítáni. Sám Mořic dokonce v roce 1605 postavil v Německu první stálé divadlo, které pojmenoval Ottoneum. Tato budova existuje i v současné době, ale slouží pouze jako muzeum historie přírodovědy. Toto divadlo ale finančně téměř zruinovalo celé Hesensko-Kasselsko.

Roku 1604 Mořic zdědil po vymření linie Hesensko-Marburských celý jejich majetek a pole a získal tak velké bohatství. Mořic byl, i se svými sestrami, vychováván jako luterán, nicméně následující rok (1605) konvertoval ke kalvinismu, čímž vstoupil do vleklého sporu se svým luteránským bratrancem Ludvíkem V. Hesensko-Darmstadtským. Na základě pravidla cuius regio, eius religio zvolil jako preferované náboženství pro celé Hesensko-Kasselsko kalvinismus. To ale bylo poměrně nestandardní, neboť Augšpurský mír oficiálně kalvinismus nezahrnoval. Mořic se tedy snažil rozšířit své náboženství i v zemích, které zdědil po zániku Hesensko-Marburských, nakonec se ale dostal do konfliktu i s císařem Svaté říše římské, Matyášem Habsburským. Dne 17. března 1627 už byla celá rodina téměř úplně bez majetku – a ten den raději abdikoval ve prospěch svého syna Viléma, pozdějšího lankraběte Viléma V. Hesensko-Kasselského.

Pět let po své abdikaci zemřel Mořic ve městě Eschwege. V průběhu života složil mnoho skladeb, především pro loutny a kytary, avšak nikdy svoji tvorbu příliš neprezentoval.

Manželství a potomci

editovat

Dne 23. září 1593 si Mořic vzal Anežku ze Solms-Laubachu (7. ledna 1578 – 23. listopadu 1602). Měli spolu šest dětí:

Když v roce 1602 Anežka zemřela, Mořic měl sice již dva možné dědice, avšak rozhodl se oženit znovu. Roku 1603 si tedy vzal Julianu Nasavsko-Dillenburskou (3. září 1587 – 15. února 1643), se kterou měl čtrnáct dětí:

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Ludvík II. Hesenský
 
 
Vilém II. Hesenský
 
 
 
 
 
 
Mechtilda Württemberská
 
 
Filip I. Hesenský
 
 
 
 
 
 
Magnus II. Meklenburský
 
 
Anna Meklenbursko-Zvěřínská
 
 
 
 
 
 
Žofie Pomořanská
 
 
Vilém IV. Hesensko-Kasselský
 
 
 
 
 
 
Albrecht III. Saský
 
 
Jiří Saský
 
 
 
 
 
 
Zdenka Česká
 
 
Kristýna Saská
 
 
 
 
 
 
Kazimír IV. Jagellonský
 
 
Barbora Jagellonská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Habsburská
 
Mořic Hesensko-Kasselský
 
 
 
 
 
Jindřich Württemberský
 
 
Oldřich Württemberský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Zweibrückensko-Bitschská
 
 
Kryštof Württemberský
 
 
 
 
 
 
Albrecht IV. Bavorský
 
 
Sabina Bavorská
 
 
 
 
 
 
Kunhuta Rakouská
 
 
Sabina Württemberská
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Braniborsko-Ansbašský
 
 
Jiří Braniborsko-Ansbašský
 
 
 
 
 
 
Žofie Jagellonská
 
 
Anna Marie Braniborsko-Ansbašská
 
 
 
 
 
 
Karel I. Minsterberský
 
 
Hedvika Minsterberská
 
 
 
 
 
 
Anna Zaháňská
 

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maurice, Landgrave of Hesse-Kassel na anglické Wikipedii.

  1. www.30jaehrigerkrieg.de [online]. www.30jaehrigerkrieg.de [cit. 2016-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-09. 

Externí odkazy

editovat