Jeho součástí byly tradičně kategorie Moto3, Moto2 a MotoGP, počtvrté se jel také světový pohár elektromotocyklů MotoE, a to o vybraných závodních víkendech.
První závod se uskutečnil tradičně v Kataru, a to 6. března, sezonu pak zakončila tradičně Velká cena Valencie, která se uskutečnila 6. listopadu. V kalendáři sezony 2022 bylo v plánu rekordních 21 závodních víkendů, ale 25. května 2022 bylo oznámeno zrušení návratu finské GP do kalendáře mistrovství světa, kvůli pokračujícím homologačním pracím a geopolitické situaci v regionu v souvislosti s pokračujícím válečným konfliktem.[1][2]. I tak byla ale sezona 2022 s 20 závody do tohoto roku nejdelší v historii MotoGP.
Tím, že první závod sezony připadl již na 6. března, se začátek sezony stal nejčasnějším od roku 1964, kdy se Velká cena Spojených států amerických na okruhu Daytona Speedway uskutečnila již 2. února.
První až patnáctý jezdec konečného pořadí každého závodu obdrží body, jejichž součet je primárním kritériem pro určení celkového pořadí šampionátu. Jezdec, který má na konci sezony nejvíce bodů, získá titul mistra světa silničních motocyklů příslušné kategorie. Nastane-li shoda bodů, rozhoduje vyšší počet lepších umístění v sezoně.[3]Archivováno 1. 3. 2021 na Wayback Machine.
Do kalendáře se vrací po 25 letech Velká cena Indonésie, která se pojede na novém okruhu Mandalika International Street Circuit. Naposled se v této zemi závodilo v roce 1997, a to na okruhu Sentul International Circuit. Po 40 letech se do kalendáře měla vrátit také GP Finska, která se měla konat na novém okruhu KymiRing, kde se dle původních plánů mělo závodit již v letech 2020 a 2021, oba ročníky byly ale kvůli pandemii koronaviru zrušeny, zrušení toho letošního bylo uveřejněno 25. května z důvodu pokračujících homologačních prací a kvůli geopolitické situaci související s pokračující válkou na Ukrajině. Naposled se ve Finsku závodilo v roce 1982 na okruhu v Imatře.
Enea Bastianini (Gresini Racing MotoGP / Ducati) se stal v GP Kataru prvním vítězem v týmu Gresini MotoGP od Estorilu 2006, kdy tehdy o 0,002 sekundy před druhým Valentinem Rossim zvítězil ve Velké ceně Portugalska na motocyklu Honda Španěl Toni Elías. Čekání na další vítězství tohoto týmu se tak protáhlo na 5621 dní. Zároveň se díky tomuto vítězství stala Nadia Padovaniprvní majitelkou týmu ženského pohlaví, která si kdy připsala vítězství, a to poté, co tým převzala po svém manželu, Faustu Gresinim, který zemřel po onemocnění Covidem-19 23. února 2021.
Somkiat Chantra se vítězstvím ve Velké ceně Indonésie kategorie Moto2 stal historicky nejúspěšnějším thajským motocyklovým závodníkem, když tímto úspěchem překonal Ratthaparka Wilairota, který v závodě Moto2 v rámci Dutch TT 2010 skončil těsně pod stupni vítězů na 4. místě.
Aleix Espargaró se ve věku 32 let a 247 dní stal poprvé vítězem závodu na úrovni mistrovství světa, a to ve svém 200. závodě v MotoGP a 283. napříč všemi kategoriemi (125 ccm, 250 ccm, Moto2, MotoGP)[4]. Díky tomuto vítězství se poprvé v životě rovněž dostal do čela průběžné klasifikace, když po 3 závodech vedl tabulku mistrovství světa se 45 body. Zároveň poprvé od GP Katalánska 2015 stanul na pole position. Oba tyto úspěchy znamenaly rovněž premiéru pro značku Aprilia, neboť od svého návratu do královské kubatury v roce 2012 tento stroj nikdy nestál na čele startovního roštu, ani nevyhrál závod.
Po třech závodech MotoGP se na pódiu vystřídalo 9 různých jezdců.
Joe Roberts se vítězstvím v GP Portugalska v kategorii Moto2 stal prvním Američanem, který vyhrál závod ve střední třídě mistrovství světa, od roku 1990. Tehdy se to podařilo Johnu Kocinskému při závěrečném závodě sezony na australském okruhu Phillip Island.
Jako 33. závodník historie byl v rámci sobotního programu při GP Španělska uveden do motocyklové síně slávy 5násobný mistr světa, Španěl Jorge Lorenzo (2× 250 ccm, 3× MotoGP).[5]
V rámci GP Itálie, Katalánska a San Marina bude na startovním roštu hned 9 strojů Ducati, kdy k 8 stálým jezdcům přibude ještě tovární stroj týmu Aruba.it Racing, který bude vodit na divokou kartu jedoucí testovací jezdec Ducati, Ital Michele Pirro.[6]
V rámci italské GP bylo před sobotním kvalifikačním programem ze seznamu čísel MotoGP slavnostně vyňato číslo 46, které po 26 sezon vozil na své kapotě 9násobný mistr světa Valentino Rossi (1× 125 ccm, 1× 250 ccm, 1× 500 ccm, 6× MotoGP). V historii byla v královské kategorii vyřazena čísla 34 (Kevin Schwantz), 58 (Marco Simoncelli) 65 (Loris Capirossi), 69 (Nicky Hayden) a 74 (Daijiro Kato).
Při GP Itálie kategorie Moto2 se po 2leté pauze do sedla motocyklu na úrovni mistrovství světa vrátil Ital Mattia Pasini. Na divokou kartu v týmu Aspar Team se do závodu kvalifikoval 5. místem a závod dokončil na 15. místě.[7]
Při Velké ceně Itálie poprvé od GP Kataru v roce 2008 stanuli v kvalifikaci MotoGP na 1. a 2. místě dva nováčci: Do závodu startoval z pole position ItalFabio Di Giannantonio (Ducati) a z 2. místa Ital Marco Bezzecchi (Ducati). V roce 2008 byli nováčkovskou dvojicí ŠpanělJorge Lorenzo na pole position (Yamaha) a BritJames Toseland (Yamaha) na 2. místě.
V průběhu pátečního dne v rámci italské GP byl jako 34. v historii do motocyklové síně slávy uveden Ital Max Biaggi.[8] Během své kariéry získal 4× titul mistra světa kategorie do 250 ccm (1994–1997) a 2× titul mistra světa superbiků WorldSBK (2010, 2012). Mimo to získal v královské kubatuře 500 ccm / MotoGP 3× titul vicemistra světa (1998, 2001 a 2002) a 3× obsadil v celkovém pořadí 3. místo (2000, 2003, 2004).
Úřadující mistr světa Moto3, Španěl Pedro Acosta (Red Bull KTM Ajo), se vítězstvím v GP Itálie Moto2 stal nejmladším jezdcem, který zvítězil ve střední kategorii mistrovství světa (250 ccm / Moto2), když se mu toto podařilo ve věku 18 let a 4 dní.[9] Dosud držel tento primát 8násobný mistr světa Márc Márquez, když svůj první závod Moto2 ve francouzském Le Mans (2011) vyhrál v 18 letech a 57 dnech.
V rámci italského závodu královské kategorie MotoGP zaznamenal ŠpanělJorge Martín novou nejrychlejší maximální rychlost, jakou kdy jezdec MotoGP jel: 363,6 km/h.[10]
V rámci sobotního programu při GP Itálie oznámil 8násobný mistr světa, Španěl Marc Márquez, že po italské Velké ceně přeruší sezonu a odebere se do Spojených států k v pořadí již celkem čtvrté operaci pravé ruky, jíž si zlomil v rámci GP Španělska 2020. Zda ještě do probíhající sezony 2022 ještě zasáhne, není jisté.[11]
Při GP Katalánska, teprve při svém druhém startu v Moto3 na úrovni mistrovství světa, dokončil David Muñoz na 2. místě.[12]
Aleix Espargaró po průjezdu do posledního kola GP Katalánska zvolnil, když začal předčasně oslavovat svoje druhé místo v závodě. Ve chvíli, kdy zjistil, že do konce závodu ještě zbývá poslední kolo, vrátil se do závodního tempa a nakonec dokončil na pátém místě.[13] Obdobná chyba se na témže okruhu přihodila v roce 2009 v závodě do 125 ccm Španělovi Julianu Simonovi, který ztratil 1. místo a skončil následně těsně čtvrtý.[14]
Filip Salač musel v průběhu závodu Moto2 při GP Německa odstoupit ze závodu kvůli problémům se zády.[15]
Fabio Quartararo svým triumfem v GP Německa získal své první vítězství na okruhu, na kterém se jezdí proti směru hodinových ručiček. Zároveň poprvé od roku 2010 zvítězil na tomto okruhu jezdec jiného týmu, než týmu Repsol Honda, jejíž jediný jezdec v tomto ročníku německé GP dokončil až za body na posledním 16. místě.
Johann Zarco je jezdcem s nejvyšším počtem pódiových umístění v MotoGP, aniž by vyhrál závod (15, z toho 10× 2. místo a 5× 3. místo). Překonal dosavadního rekordmana Colina Edwardse (12, z toho 5× 2. místo, 7× 3. místo).[16][nedostupný zdroj]
Francesco Bagnaia se vítězstvím v GP Nizozemska stal prvním vítězem pro značku Ducati na tomto okruhu od r. 2008, kdy zde zvítězil Casey Stoner.
Marco Bezzecchi získal v GP Nizozemska své první podium v královské kubatuře, když dokončil 2., čímž připsal první pódiový výsledek i pro tým Valentina Rossiho v MotoGP.[17]
Aleix Espargaró poté, co pod jeho kola v GP Nizozemska upadl Francouz Fabio Quartararo, se dokázal ve stíhací jízdě z 15. místa probojovat až na čtvrté, když v posledním kole v závěrečné šikaně Geerta Timmera předjel Brada Bindera i Jacka Millera.[18]
Maverick Viñales získal v GP Nizozemska své první pódium na značce Aprilia.[19]
V rámci GP na okruhu v Silverstonu nezvítězil od roku 2013 tentýž jezdec dvakrát a v posledních 10 letech má tak trať 8 různých vítězů (přičemž v r. 2018 se nezávodilo pro déšť a v r. 2020 pro koronavirovou pandemii).
Brazilský závodník Diogo Moreira získal v rámci britské GP svou první pole position v životě a zároveň se stal prvním Brazilcem od Alexe Barrose (GP Portugalska 2005), který získal pole position do závodu Grand Prix.
Italský motocyklový závodník Andrea Dovizioso oznámil před startem britské GP, že po závodě v rámci GP San Marina na okruhu Marca Simoncelliho v Misanu ukončí kariéru profesionálního závodníka MotoGP. Dovizioso se v průběhu své kariéry stihl stát 1× mistrem světa (125 ccm, 2004), pětinásobným vicemistrem světa (2006–2007 ve třídě do 250 ccm, 2017–2019 ve třídě MotoGP) a 2× skončil v celkovém hodnocení třetí (2005 ve třídě do 250 ccm a 2011 ve třídě MotoGP). Celkem stanul 103× na pódiovém umístění, z toho 24× v závodech GP zvítězil. Ve zbytku sezony jej nahradí testovací jezdec Yamahy Cal Crutchlow.
Španělský motocyklový závodník a mistr světa Moto3 za rok 2022, Izan Guevarra, zvítězil ve všech čtyřech závodech na domácí půdě.
Švýcarský jezdec Dominique Aegerter zvítězil v celkovém pořadí kategorie MotoE a zároveň se stal mistrem světa kategorie WorldSSP.[20]
Filip Salač se v rámci GP Thajska dosáhl na největší úspěch kariéry v kategorii Moto2, kdy získal v předčasně ukončeném závodě 2. místo. Proto že byl závod kvůli povětrnostním podmínkám předčasně ukončen byly uděleny pouze poloviční body.[21]
Po GP San Marina ukončil svou kariéru předčasně italský jezdec Andrea Dovizioso. Po zbytek sezony jej nahradil britský testovací jezdec Yamahy Cal Crutchlow.[22] V únoru 2023 byl následně Andrea Dovozioso uveden do síně slávy MotoGP.[23]
Katar
Indonésie
Argentina
Spojené státy americké
Portugalsko
Španělsko
Francie
Itálie
Katalánsko
Německo
Nizozemsko
Spojené království
Rakousko
San Marino
Aragonie
Japonsko
Thajsko
Austrálie
Malajsie
Valencie
Finsko
