Miroslav Venhoda
Miroslav Venhoda (14. srpna 1915 Moravské Budějovice – 10. května 1987 Praha) byl hudební skladatel a teoretik, dirigent Pražských madrigalistů, interpret renesanční a barokní hudby.
| Miroslav Venhoda | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 14. srpna 1915 Moravské Budějovice |
| Úmrtí | 10. května 1987 (ve věku 71 let) Praha |
| Místo pohřbení | Břevnovský hřbitov (50°5′9″ s. š., 14°21′7″ v. d.) |
| Povolání | hudební skladatel, dirigent, pedagog, spisovatel, sbormistr, muzikolog a kulturní pracovník |
| Nástroje | varhany |
| Sídlo | dům Tyršova 362 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatMiroslav Venhoda se narodil v roce 1915 v Moravských Budějovicích, kde se také začal v místní hudební škole vzdělávat u Anny Blatné. Absolvoval gymnázium v Moravských Budějovicích.[1] V roce 1930 začal pracovat jako varhaník a o rok později se stal sbormistrem studentského hudebního sboru. Od roku 1934 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze český jazyk, studia ukončil v roce 1938. Současně navštěvoval přednášky muzikologie se Zdeňkem Nejedlým, Josefem Hutterem, Metodem Doležilem a Josefem Bohuslavem Foersterem. Mezi lety 1938 a 1939 studoval na Pontificio Instituto di Musica Sacra v Římě, po návratu pak 1938 působil Venhoda jako sbormistr chlapeckého sboru Schola cantorum v klášteře v Břevnově, tam působil až do roku 1950, kdy byl klášter nuceně zrušen. Učil také na učitelském ústavu hudbu a působil v kostele svatého Jiljí (mezi lety 1940–1945) jako varhaník a sbormistr a následně také v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Strahovském klášteře.
Po zabrání kláštera nastoupil do Sběrných surovin, kde pracoval až do doby, kdy mu tehdejší ředitel Gramofonových závodů Jaroslav Šeda umožnil pracovat jako hudební redaktor. V roce 1954 se stal sbormistrem dětského sboru Hlahol a o rok později i tamního komorního sboru. V Hlaholu působil do roku 1957, kdy namísto Metoda Doležila nastoupil na místo sbormistra Pěveckého sdružení pražských učitelů. Tam působil do roku 1958, kdy založil soubor Noví pěvci madrigalů a komorní hudby, později byl soubor přejmenován na Pražské madrigalisty. V roce 1967 ukončil spolupráci s Gramofonovými závody a nadále se věnoval madrigalistům. S těmi objel mnoho států světa a následně v roce 1977 se madrigalisté stali jedním z komorních souborů České filharmonie. V roce 1979 ukončil spolupráci s Pražskými madrigalisty a založil Společnost pro starou hudbu. Spolupracoval také s dalšími hudebními soubory. Zemřel při autonehodě v roce 1987.[2]
V roce 1970 obdržel Edisonovu cenu a vyznamenání Zlatý Orfeus a v roce 1973 získal Zlatou medaili organizace UNESCO.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 47.
- ↑ SÝKOROVÁ, Lucie. Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-17.
Literatura
editovat- Miroslav Venhoda, Úvod do studia gregoriánského chorálu. Praha: Vyšehrad 1946
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Miroslav Venhoda na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miroslav Venhoda
- Miroslav Venhoda v Českém hudebním slovníku osob a institucí
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miroslav Venhoda na německé Wikipedii.
