Wikipedie

Miroslav Roudný

český lingvista

Miroslav Roudný (10. ledna 1919 Praha – 7. dubna 2004 Praha) byl český jazykovědec, který se věnoval především terminologii.

Miroslav Roudný
Narození10. ledna 1919 nebo 18. ledna 1919
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí7. dubna 2004 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov[1]
Povoláníjazykovědec
StátČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova
Tématabohemistika
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se v roce 1919 v Praze a vyrůstal na Žižkově. Po ukončení studia na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v pražském Novém městě[2] se věnoval bohemistice na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byla zprvu předmětem jeho zájmu dialektologie oblasti východních Čech. Tento jeho zájem pramenil částečně také z toho, že s rodinou Roudných byl spřízněn i jeden z nejvýznamnějších českých jazykovědců, Jan Gebauer.

Byl ženat a byl otcem dvou dětí, syna a dcery.

Zemřel v roce 2004 a je pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Odborná činnost

editovat

Jako jazykovědec působil celý život zejména v oblasti terminologie.[2] V popředí jeho zájmu tedy stála nejen praktická stránka terminologie různých odvětví lidské činnosti (co a jak se nazývá), ale i její hlubší kontext a kořeny. Tedy jakým způsobem jsou názvy v jednotlivých odvětvích tvořeny, přejímány, jak se vyvíjejí a jaký je jejich "život" v rámci češtiny jako celku.

Od roku 1950 působil v Ústavu pro jazyk český.[2] Byl ovlivněn dílem rakouského terminologa Eugena Wüstera i odborníků z tehdejšího Sovětského svazu a chápal profesi terminologa „nejen jako praktickou péči o odborné názvosloví (jednoho oboru nebo názvosloví vůbec), ale také jako nauku, popř. teorii o tomto druhu pojmenovacích prostředků a jejich uspořádání“.[2]

Aktivně se podílel na tvorbě a zavádění nových odborných termínů do češtiny, zejména v oblastech hutnictví a hornictví, dalších technických, strojírenských a stavebních oborech, a v několika dalších odvětvích.[2] Měl mimořádný rozhled a disponoval až encyklopedickými vědomostmi.[2]

V sedmdesátých letech dvacátého století byl členem Názvoslovné komise ČÚGK a podílel se na její práci zejména v oblasti odborné terminologie ke standardizaci geografických jmen, ale i v mnoha dalších oblastech díky svým rozsáhlým vědomostem.

Jeho působení přesahovalo i na pole mezinárodní – Československá terminologická komise, jíž byl dlouholetým předsedou, byla součástí Mezinárodního terminologického výboru ISO/TC 37.

Publikační činnost

editovat

Podílel se na několika významných pracích z oblasti bohemistiky, například na Slovníku spisovného jazyka českého, Tvoření slov v češtině II, Slovníku cizích slov nebo práci O české terminologii.[2]

Celkem publikoval kolem 130 odborných článků a statí,[2] své práce často publikoval například v časopise Naše řeč.[2]

Články v časopise Naše řeč
Výběr z dalších prací
  • ROUDNÝ, Miroslav. Studium vzájemného vztahu české a slovenské terminologie rozborem paralelních odborných textů českých a slovenských. Československý terminologický časopis. 1966, roč. 5, čís. 1, s. 13–24. Dostupné online. 
  • KRULIŠ, Ivo; ROUDNÝ, Miroslav. Význam názvů železo a ocel. Československý terminologický časopis. 1964, roč. 3, čís. 4, s. 199–203. Dostupné online. 

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ hrob Miroslava Roudného na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-05. 
  2. ↑ a b c d e f g h i Šedesátiny českého terminologa. Naše řeč. 1979, roč. 62, čís. 1. Dostupné online. ISSN 0027-8203. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miroslav_Roudný&oldid=23356508“