Miroslav Homola

český herec a zpěvák

Miroslav Dušan Homola (25. listopadu 1909 Praha[1]24. října 1983 Praha) byl český herec a operetní zpěvák.

Miroslav Homola
Narození25. listopadu 1909
Praha
Úmrtí24. října 1983 (ve věku 73 let)
Praha
Povoláníherec
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Nataša Gollová, Miroslav Homola, Růžena Nasková, 1941, film „Konečně sami“

Pocházel z rodiny úředníka (sekretáře Osvětového svazu) Jaroslava Homoly (1878–??) a matky Terezie Neumannove, ovdovělé Gutwaldové. Měl bratra a sestru.[1]

V letech 19301934 studoval na dramatickém oddělení pražské konzervatoře [2]. Následně postupně hrál na různých menších pražských i mimopražských scénách (Plzeň, Košice, Kladno), ve 40. letech 20. století působil v pražském Vinohradském divadle (19411950) [3]. Po násilném rozdělení tohoto divadla na počátku padesátých let se stal na 30 let stálým členem hereckého souboru Městských divadel pražských (19501980) [4]. Hostoval i v Činoherním klubu a působil i v Krejčově Divadle Za branou.

Byl poměrně dobrý zpěvák, zejména v dobách svého mládí často hrál a zpíval v operetách, v pokročilejším věku se posléze etabloval mimo jiné také jakožto nadprůměrný komediální herec, jenž velice často účinkoval po estrádách, v různých estrádně laděných kabaretních scénkách či skečích často vystupoval i v rozhlasu a později též v televizi. S populárním hercem Lubomírem Lipským vytvořil komickou dvojici, kde právě Miroslav Homola byl nejčastějším partnerem respektive protihráčem k postavě popleteného občana Hlustvisiháka (autor Bedřich Zelenka), jehož úspěšně ztvárňoval Lubomír Lipský.

Jeho dcera Dana Homolová (* 1951) se stala také herečkou a zpěvačkou.

Divadelní role, výběr

editovat

Televize

editovat
  • 1972 Bližní na tapetě (TV cyklus mikrokomedií Malé justiční omyly) – role: dědův kamarád Jaroušek Titěra (12. příběh: Hračičkové)

Reference

editovat
  1. a b soupis pražských obyvatel: Homola Jaroslav
  2. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 508
  3. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  4. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  5. Historie městských divadel pražských. Městská divadla pražská [online]. Městská divadla pražská [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 35, 45, 55–6, 74, 85–6, 89, 90, 113, 145, 159–161, ISBN 80-7023-118-1
  • Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146, 464, 508
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 260, 294, 412, 441, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 478
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 171, 184, 205, 286, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 10, 16, 18, 23, 34, 37–9, 61, 95, 191, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 22, 170, 202, 205, 227, 235, 242–4, 257, 283, 286, 309, 314, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

editovat