Minimální inhibiční koncentrace

Minimální inhibiční koncentrace (MIC) je v mikrobiologii nejnižší koncentrace antimikrobiální chemické látky, které inhibuje viditelný růst mikroorganismu po inkubaci přes noc. MIC je důležitým ukazatelem z hlediska rezistence mikroorganismů na antimikrobiální látky a umožňuje také sledovat aktivitu nových látek. MIC se obecně považuje za nejzákladnější míru účinku antimikrobiálního činidla proti organismu.

Minimální inhibiční koncentrace

Určení

MIC lze určit metodami ředění agaru nebo bujónu obvykle podle pravidel referenční organizace, například CLSI, BSAC nebo EUCAST. Existuje několik komerčních metod, včetně zavedených testovacích proužků (Etest) a nedávno uvedené metody Oxoid MICEvaluator.

Systém Etest zahrnuje předdefinovaný a plynulý koncentrační gradient různých antimikrobiálních činidel, který když se aplikuje na naočkované destičky agaru a ponechá v inkubaci, vytváří elipsy mikrobiální inhibice [1]. MIC se odměří tam, kde elipsa protíná proužek - hodnotu lze z proužku snadno odečíst. [2]

Klinický význam

Klinicky se MIC nepoužívá jen k určení dávky antibiotika, které by měl pacient dostat, ale také vhodného typu antibiotika, s cílem snížit příležitost pro vznik antibiotické rezistence na určitou látku.

Související články

• Minimální baktericidní koncentrace
• Fenolový koeficient

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Minimum inhibitory concentration na anglické Wikipedii.