Milovan Djilas
Milovan Đilas, přezdívaný Đido (srbsky Милован Ђилас, výslovnost [mîlɔʋan dʑîlaːs]IPA; 4. června 1911, Podbišće, Kolašin, Černá Hora – 20. dubna 1995, Bělehrad) byl jugoslávský srbský politik z Černé Hory, marxistický teoretik, politik a spisovatel. Byl klíčovou postavou partyzánského hnutí během druhé světové války, stejně jako v poválečné vládě. Jako demokratický socialista,[1] jak sám sebe identifikoval, se Đilas stal jedním z nejznámějších a nejprominentnějších disidentů v Jugoslávii a celé východní Evropě.[2][3]
| Milovan Djilas | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Svaz komunistů Jugoslávie (1932–1954) |
| Narození | 12. června 1911 Podbišće |
| Úmrtí | 20. dubna 1995 (ve věku 83 let) Bělehrad |
| Národnost | Serbs of Montenegro |
| Choť | Mitra Mitrovićová (1936–1952) |
| Příbuzní | Aleksa Djilas Bećo a Milivoje Djilas Minjo (sourozenci) |
| Alma mater | Bělehradská univerzita Panto Mališić Gymnasium, Berane |
| Profese | politik, politický komisař, politolog, spisovatel a básník-právník |
| Náboženství | Srbská pravoslavná církev |
| Ocenění | Národní hrdina Jugoslávie Řád národního osvobození Řád bratrství a jednoty Řád za statečnost Řád partyzánské hvězdy … více na Wikidatech |
| Commons | Milovan Đilas |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMilovan Djilas se narodil v Podbišće u Mojkovace v Černohorském království 12. června 1911 v rolnické rodině.[4] Byl čtvrtým z devíti dětí. Jeho otec Nikola, držitel Obilićovy medaile za statečnost, sloužil v letech 1912–1913 během balkánských válek v černohorské armádě, poté za první světové války, po které mu byla udělena albánská pamětní medaile. Po této válce velel četnictvu v Kolašinu a postavil se proti začlenění Černé Hory do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Jeho dědeček z otcovy strany, Aleksa, byl vůdcem protiosmanských banditů, známých jako hajduci, a byl zřejmě zavražděn na pokyn tchána černohorského krále. Djilasova matka, Novka, pocházela ze Sibiře v carském Rusku. Během druhé světové války byla Djilasova sestra Dobrinka zavražděna Četniky a jeho otec byl zabit během bitvy s Balli Kombëtar v Kosovu.[5]
Djilas patřil mezi významné členy meziválečné komunistické strany v Jugoslávii. Ta byla pod neustálým tlakem zvenčí a dlouhou dobu byla i zakázána. Djilas byl tehdy zatčen, léta 1933 až 1936 strávil ve vězení. Později se mu podařilo dostat ve stranické hierarchii stále výše a výše, roku 1938 byl zvolen do ústředního výboru strany, o dva roky později pak byl i členem politbyra. Po napadení země nacisty a jejich spojenci pomohl Titovi s organizací ozbrojeného odporu.
Patřil k vůdcům jugoslávských partyzánů za druhé světové války, byl členem poválečné vlády Jugoslávie. V rámci komunistické strany byl jedním z jejích hlavních ideologů.[6] Už v 50. letech v období liberalizace a roztržky se Sovětským svazem zahájil rozsáhlou kritiku systému, která byla zveřejňovaná v tehdejším deníku Borba. Đilas napadal vůdčí úlohu strany a vyslovoval se víceméně pozitivně systému více politických stran[7]; vyžadoval ještě větší liberalizaci systému.[8] V období sbližování Jugoslávie se Sovětským svazem jeho kritika zesílila. Kromě vydání knihy Hovory se Stalinem se vyjádřil také velmi pozitivně o revoluci v Maďarsku a odsoudil zahraniční intervenci, kterou Jugoslávie nepřímo podpořila. Bylo proto jisté, že se stal již pro stát nevhodný. Jeho osud zpečetilo zasedání 3. pléna SKJ v lednu 1954; o dva měsíce později byl zbaven všech funkcí.[6] Později byl zatčen, tak ve vězení nadále pokračoval v psaní dalších děl, která měla analyzovat stav východoevropských komunistických systémů. V nich se snažil poukázat na nerovnost, která byla tolik v rozporu s oficiální propagandou všech tehdejších vlád.
Kromě problémů v raných letech existence Jugoslávie se dostal do problémů i na počátku let osmdesátých. Nacionalistické tendence tehdy začaly dosahovat zcela nebezpečných úrovní; Đilas přednášel právě o těchto rizicích a opět se stal nepřítelem. Jeho přednášky navštěvovali mnozí v budoucnu významní lidé, mezi které patřil tehdy například i Vojislav Šešelj.
Byl proto několikrát odsouzen a vězněn; stal se disidentem a jedním ze světově nejznámějších kritiků komunistického politického systému. Jeho rozsáhlé práce jsou zdrojem informací o historickém vývoji Jugoslávie v polovině 20. století. Za Hovory se Stalinem byl Djilas v srpnu 1962 odsouzen k dalším pěti letům – nebo patnácti, které byly přidány k dřívějším trestům – údajně za „prozrazení státního tajemství“, což popřel. Odkazy v knize na Albánii a její možné spojení s Jugoslávií považovali jugoslávští komunističtí vůdci za trapné. Během své internace Djilas také přeložil knihu Johna Miltona Ztracený ráj do srbochorvatštiny pomocí toaletního papíru. 31. prosince 1966 byla Djilasovi udělena amnestie a po čtyřech letech vězení byl bezpodmínečně propuštěn. Už nikdy neměl být uvězněn. Pokračoval jako disident a žil v Bělehradě až do své smrti 20. dubna 1995. Mnohé jeho práce měly publicistický charakter,[9], kromě toho byl ale také i aktivním spisovatelem. Đilasův román Crna Gora (1980), překlad Miltonova Ztraceného ráje (1989) a román Izgubljene bitke (1994), byly přeloženy do celé řady cizích jazyků. Přestože byl Đilas obvyklým zdrojem kritiky jugoslávského komunistického režimu, začala se celá řada jeho publikací objevovat i v Jugoslávii samotné.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The New Class, Greek Edition (Horizon), Athens, 1957, prologue (page ιστ)
- ↑ Milovan Djilas, Yugoslav Critic of Communism, Dies at 83
- ↑ Remembering Milovan Djilas
- ↑ BOAROV, Dimitrije. INTERVJU – Milovan Djilas [online]. 2 September 1991 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online.
- ↑ Milovan Djilas: "Crnogorac, Srbin i Jugosloven koji po značaju daleko prevazilazi jugoslovenske okvire" [online]. 2020-07-17 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. (sr-latn)
- ↑ a b RAJAK, Svetozar. Yugoslavia and the Soviet Union in the Early Cold War. Oxon: Routledge, 2011. 286 s. ISBN 978-0-415-38074-4. S. 59. (angličtina)
- ↑ RAJAK, Svetozar. Yugoslavia and the Soviet Union in the Early Cold War. Oxon: Routledge, 2011. 286 s. ISBN 978-0-415-38074-4. S. 19. (angličtina)
- ↑ MATKOVIĆ, Hrvoje. Povijest Jugoslavije. Záhřeb: PIP Pavičić, 2003. 444 s. ISBN 953-6308-46-0. Kapitola Slučaj Milovana Đilasa, s. 312. (chorvatština)
- ↑ DERETIĆ, Jovan. Istorija srpske književnosti. Beograd: Prosveta, 2002. S. 1198. (srbochorvatština)
Literatura
editovat- DJILAS, Milovan. Nová třída. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-2957-7.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Milovan Djilas na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milovan Djilas
- (anglicky) Remembering Milovan Djilas (David Pryce-Jones)
