Miloslav Jebavý
Miloslav Jebavý (27. srpna 1911 Háje nad Jizerou – 18. července 1949 Věznice Pankrác, Praha) byl český voják a legionář. V roce 1949 byl za trestné činy velezrady a vyzvědačství odsouzen v politickém procesu k trestu smrti.[1]
| Miloslav Jebavý | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 27. srpna 1911 Háje nad Jizerou  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 18. července 1949 (ve věku 37 let) Věznice Pankrác, Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
| Národnost | česká |
| Rodiče | Josef Jebavý a Anna, rozená Jodasová |
| Příbuzní | Josef Jebavý (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatDětství a mládí
editovatNarodil se v srpnu 1911 v obci Háje nad Jizerou na Semilsku do rodiny kováře Josefa Jebavého a Anny, rozené Jodasové. Měl mladšího bratra Josefa. V mládí absolvoval obecnou školu v obci Loukov, později úspěšně absolvoval také gymnázium v Olomouci.
Emigrace
editovatV roce 1930 odjel do Paříže, později odcestoval na jih do francouzské Marseille. Ještě v listopadu téhož roku vstoupil do cizinecké legie. V průběhu let poté sloužil v jejích řadách v Maroku a Alžírsku. V rámci svého působení byl jmenován rotmistrem a později také důstojnickým čekatelem. Na počátku druhé světové války byl poslán zpět do Francie. Jednotka, v níž byl umístěn, zaujala pozice mezi Maginotovou linie a Siegfriedovou linií. Při útoku Německa na Francii sváděla jeho jednotka těžké boje a byla prakticky zcela zničena. Během francouzské kapitulace se nacházel poblíž demarkační linie u města Dijon. Poté byl poslán zpět do Afriky.[2]
Brzy po svém návratu na kontinent se rozhodl uprchnout do Anglie. V červnu 1941 úspěšně po krádeži rybářského plavidla v marocké Casablance doplul s několika dalšími vojáky z Československa na území Velké Británie, když zakotvil na Gibraltaru. Poté se stal členem britské armády a absolvoval rozsáhlý výcvik včetně paradesantního tréninku. Po určitou dobu poté vykonával zpravodajskou činnost. Ještě v tomtéž roce opět působil v Maroku a Alžírsku. V roce 1942 se jeho působnost rozšířila na území Libye a později téhož roku byl vysazen v severní Francii, když seskočil padákem. Na začátku roku 1943 jej pak ponorka vysadila u břehů jihovýchodní Francie. Od července 1943 do ledna 1944 byl vězněn ve městě Eysses, neboť byl zatčen policií Vichistické Francie ve městě Montpellier. V lednu 1944 ale z vězení uprchnul a přes Pyrenejský poloostrov se dostal zpět do Gibraltaru, odkud doplul do Anglie. V rámci svého působení v britské armádě získal majorskou hodnost. V létě 1944 byl poté z vlastní iniciativy zařazen do francouzské armády pod vedením Charles de Gaulla. Poté působil ve funkci prvního velitele parašutistického praporu v Camberley. Později začal opět působit v cizinecké legii. V březnu 1945 byl těžce zraněn v bojích u řeky Rýn. Z léčení byl propuštěn až o téměř rok později, na konci února 1946.[3] Poté byl zproštěn vojenské služby a obdržel několik francouzských vyznamenání.[4]
Návrat do vlasti a smrt
editovatDo Československa se poté vrátil v dubnu 1946. Po svém návratu do vlasti začal pracovat ve firmě Prago-Export, kterou vlastnil jeho bratr. V březnu 1949 byl náhle zatčen Státní bezpečností v rámci Akce Norbert. Krátce po svém zatčení byl obviněn ze spiknutí s britskými a americkými zpravodajskými službami, přičemž měl celé spiknutí společně s Karlem Sabelou řídit.[5] Podle prokuratury se tím snažil o státní převrat. V červnu 1949 byl Státním soudem v Praze odsouzen za zločin velezrady a vyzvědačství k trestu smrti. Popraven byl o pouhý měsíc později v Pankrácké věznici.[6][7][8] Dodnes přitom není jasné, zda či nakolik byla obvinění smyšlená, neboť podle pozdějších výpovědí byla přiznání vynucena mučením. Jeho tělo bylo pohřbeno do neoznačeného hrobu na hřbitově v Praze-Ďáblicích. Za očištění jeho jména srdnatě bojoval jeho bratr Ing. Josef Jebavý až do své smrti v květnu 1989.
Po sametové revoluci byl v roce 1991 rehabilitován. V březnu 2019 byla na místě jeho bydliště odhalena pamětní deska.[9]
Odkazy
editovatLiteratura
editovatMALLOTA, Petr. Voják druhého a třetího odboje Miloslav Jebavý. S. 108–124. Paměť a dějiny [PDF online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2011 [cit. 2024-11-24]. Roč. V, čís. 4, s. 108–124. Dostupné online. ISSN 1802-8241.
Reference
editovat- ↑ Chtěli vyjet s tanky Cromwell na komunisty? Proces v roce 1949. [online]. 2013-07-16 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hrdinu druhé světové války komunisté bez mrknutí oka popravili: V oprátce visel 12 minut!. Reflex.cz [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ OPPELT, Robert. Bojoval proti nacistům, po Únoru ho ale popravili komunisti. Mezi prvními. iDNES.cz [online]. 2019-03-09 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Poslední adresa | Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka. Poslední adresa [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ WWW.IGALILEO.CZ, Galileo Corporation s r o-. Vzpomínka na kapitána Sabelu a další popravené odbojáře. www.mesto-zatec.cz [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Miloslav Jebavý (1911–1949) - Ústav pro studium totalitních režimů. 320dy2e.257.cz [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Miloslav Jebavý byl popraven 18. července 1949. – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Puč žateckých tankistů? Asi šlo o smyšlené spiknutí, za které komunisti popravili několik důstojníků. Plus [online]. 2023-02-07 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloslav Jebavý na Wikimedia Commons
