Miloš Václav Kratochvíl

český archivář, scenárista, spisovatel a spisovatel historických románů
(přesměrováno z Miloš V. Kratochvíl)

Miloš Václav Kratochvíl (6. ledna 1904 Vídeň9. července 1988 Praha) byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor.

Miloš Václav Kratochvíl
Narození6. ledna 1904
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. července 1988 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymPetr Sabart
Povolánídramaturg, scenárista, archivář, spisovatel, učitel a dramatik
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Významná díla'Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela,
Památné bitvy našich dějin,
Objevitelé a dobyvatelé,
Napoleon z černého ostrova
Oceněnínárodní umělec (1974)
DětiJan Kratochvíl[1]
Petr Kratochvíl[1]
RodičeVáclav Kratochvíl
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

editovat

Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti,[2] v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty[3].

Ocenění

editovat

V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem.[2]

Prozaické dílo

editovat

Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.

Dílo podle období

editovat

Doba posledních Přemyslovců a Lucemburků

editovat

Husitství

editovat

Třicetiletá válka

editovat
  • Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela (1954) – zajímavý příběh českého chasníka, kterého cesty války zavedou od bitvy u Jankova v roce 1645 až k pirátům Latinské Ameriky a po dvaceti letech cestování domů.
  • Dobrá kočka, která nemlsá (1970) – román o grafikovi Václavovi Hollarovi
  • Život Jana Ámose (1975) – životopis slavného českého filosofa a všestranného člověka; vykresluje jej jako postavu citlivou, která nemá domov a kterou vychovala církev, z čehož také pochází kořeny jeho morálních zásad a vlastenectví. Jan Amos Komenský byl však donucen opustit vlast, i tak se jí ale stále snaží pomoci, začíná ale znovu a znovu po různých tragédiích a obtížích.
  • Matyášův meč (1971) – román o předákovi české stavovské rebelie z roku 1618, hraběti Jindřichovi Matyášovi Thurnovi.

Doba rudolfínská

editovat

19. století – První světová válka

editovat
  • Veronika (1956) – z okolí Boženy Němcové
  • Evropa tančila valčík (1974) – období před 1. světovou válkou
  • Evropa v zákopech (1977)

Ostatní

editovat
  • Slováci a Praha (1931)
  • O vývoji městské správy pražské od roku 1848 (1936)
  • Památné bitvy našich dějin (1937, přepracováno 1958)
  • Bludná pouť (1938), povídky
  • Rokokový ostrov (1942), detektivní román (pod pseudonymem Petr Sabart), přepracováno roku 1947 pod titulem Rokoková smrt
  • Povídky lásky a smrti (1943)
  • Tisíciletou stopou československého lidu (1947)
  • Báje a pověsti z Čech (1959)
  • Českou minulostí (1961)
  • Komediant (1962), tři novely
  • Objevitelé a dobyvatelé (1964)
  • Napoleon z černého ostrova (1966)
  • Rytíři černé vlajky (1969) – o pirátech, korzárech, bukanýrech, flibustýrech, námořních lupičích
  • Národ sobě (1983)
  • Panoptikum zašlých časů aneb Úsměvná svědectví historie (1986)

Filmové scénáře

editovat

Reference

editovat
  1. a b Slovník české literatury po roce 1945. Ústav pro českou literaturu AV ČR. Dostupné online. [cit. 2023-12-03].
  2. a b BLAHYNKA, Milan. Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. Kapitola Miloš V. Kratochvíl, s. 304. 
  3. Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Rudé právo. 29. 1. 1977, roč. 57 (Právo lidu ročník 80), čís. 24, s. 1. Dostupné online [png, cit. 2017-1-17]. 

Externí odkazy

editovat