Milan Balabán

český filozof, náboženský spisovatel, profesor, publicista, religionista, teolog a vysokoškolský pedagog
O politikovi, členu ODS a senátorovi pojednává článek Milan Balabán (senátor).

Milan Balabán (3. září 1929, Boratín, Polsko, dnes Ukrajina4. ledna 2019, Libice nad Cidlinou, Česko) byl český evangelický teolog, duchovní Českobratrské církve evangelické, religionista a vysokoškolský pedagog.

Profesor ThDr. Milan Balabán
Milan Balabán
Milan Balabán
Narození3. září 1929
Boratín
PolskoPolsko Polsko
Úmrtí4. ledna 2019 (ve věku 89 let)
Libice nad Cidlinou
ČeskoČesko Česko
VzděláníEvangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Alma materEvangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníteolog, pedagog, spisovatel, farář, religionista, básník, vysokoškolský učitel a evangelický teolog
ZaměstnavateléUniverzita Tomáše Bati ve Zlíně (od 2015)
Českobratrská církev evangelická
Univerzita Karlova
Znám jakoteolog
vysokoškolský pedagog
OceněníMedaile Za zásluhy mzz I. stupeň (2002)
Nábož. vyznáníčeskobratrské evangelické
ChoťAlena Balabánová[1]
RodičeAntonín Balabán[2]
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Narodil se v rodině evangelického diakona a učitele náboženství Antonína Balabána v dnešním Polsku, kde otec působil mezi volyňskými Čechy. Po roce 1938 se rodina odstěhovala do Československa. Balabán pak vyrůstal v Myslibořicích, na Hodonínsku zažil odsun Němců.

Po absolutoriu Komenského evangelické bohoslovecké fakulty (KEBF) byl duchovním Českobratrské církve evangelické v Šenově u Ostravy (1. 12. 1952 – 27. 2. 1953), ve Strmilově (1. 5. 1955 – 15. 11. 1966), Semtěši (od 16. 11. 1966) a Praze-Radotíně.

Od 50. let patřil ke sdružení Nová orientace, které kritizovalo poměry nejen v církvi, ale obecně ve společnosti. V roce 1975 byl zbaven státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti a posléze i podepsal Chartu 77. Od roku 1990 působil jako religionista na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (ETF UK). V roce 1995 byl jmenován profesorem. V říjnu 2002 obdržel státní vyznamenání za zásluhy o Českou republiku.[3]

Bibliografie

editovat

Monografie

editovat

Z jeho rozsáhlé bibliografie, která zahrnuje mj. i sbírky básní, jmenujme např. knihy Víra nebo osud (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 1993), Hebrejské myšlení (Herrmann, 1993) a Gilgameš (Vyšehrad, 2002).

Reference

editovat
  1. Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. Kalich. 2019.
  2. Český bratr. Česko. Dostupné online.
  3. ARCIBISKUPSTVÍ PRAŽSKÉ. Prezident vyznamenal osobnosti duchovního života [online]. 2002-10-29 [cit. 2010-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-22. 
  4. PAZDERA PAYNE, Petr. O falešných autorstvích a literárních blamážích. Forum24 [online]. 2022-01-14 [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. 
  5. Milan Balabán o Václavu Havlovi a jeho víře : Dingir, 18. 12. 2021

Literatura

editovat
  • HOBLÍK, Jiří (ed.), Pouštěj svůj chléb po vodě ...: Sborník pro Milana Balabána, Brno: CDK 1999. S. 159 ISBN 80-85959-51-8.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 19. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 26. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 40. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat