Wikipedie

Milada Lejsková-Matyášová

česká historička umění

Milada Lejsková-Matyášová (2. července 1908, České Budějovice[1] – 22. ledna 1975, Praha) poprvé provdaná Smetáčková (1935-1949), později Matyášová (1950-1961) byla historička umění zaměřená na renesanční umění v Čechách a památkářka. Z manželství s prvním manželem Václavem Smetáčkem se narodili synové Ivan Smetáček (* 1936) a Pavel Smetáček (1940–2022) a dcera Helena Čižinská (* 1942).

Milada Lejsková-Matyášová
Narození2. července 1908
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. ledna 1975 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníhistorička umění a památkářka
ChoťVáclav Smetáček (1935–1949)
DětiHelena Čižinská
Pavel Smetáček
PříbuzníPavel Čižinský a Jan Čižinský (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

Po absolvování dívčího lycea v Praze-Holešovicích a dívčího gymnázia ve Slezské ul. v Praze-Královských Vinohradech (1919-1927) studovala v letech 1927-1931 dějiny umění (prof. V. Birnbaum, J. Cibulka, A. Matějček) a estetiku (prof. O. Zich) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1934 obhájila rigorózní práci Estetické vnímání obrazů a jeho časový průběh.

V letech 1935-1949 byla manželkou hobojisty, sbormistra, dirigenta, skladatele, hudebního vědce a pedagoga PhDr. Václava Smetáčka. Jejím druhým manželem byl v letech 1950-1961 profesor lesnické fakulty Dr. Ing. Karel Matyáš.

Byla externí spolupracovnicí Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze (SÚPPOP, dnes NPÚ GŘ) a Krajského střediska (KSSPPOP) v Ústí nad Labem. V 60. letech a první polovině 70. let externě spolupracovala na bibliografiích v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V letech 1957-1973 byla členkou Domácí rady Klubu Za starou Prahu. Kromě odborných periodik věnovaných umění a památkové péči i v zahraničí (Umění, Zprávy památkové péče, Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege, Österreichische Zeitschrift für Volkskunde, Archiv für Frankfurts Geschichte und Kunst, Zeitschrift für Schweizerische Archäologie und Kunstgeschichte), publikovala zprvu také v Hudebním věstníku, Knihovně Unie čs. hudebníků z povolání, Radiojournalu nebo časopisu Dějiny a současnost.

Dílo

editovat

Milada Lejsková-Matyášová se zabývala českým renesančním uměním, podrobně zejména grafickými předlohami k nástěnným malbám a sgrafitům.[2][3][4][5][6][7] Publikovala odborné statě k barokní emblematice[8] a klasicistní architektuře.[9]

Bibliografie (výběr)

editovat
  • Milada Lejsková-Matyášová, Častolovice. Státní zámek, město a okolí, Praha 1954
  • Milada Lejsková-Matyášová, Lemberk. Státní zámek a okolí, Praha 1955
  • Milada Lejsková-Matyášová, Častolovice, Kratochvíle, Lemberk, in: Hrady a zámky, Praha 1958, s. 50-52, 156-157, 180-183
  • Milada Lejsková-Matyášová, Od Špitálska ke Karlínu; Urbanistický vývoj, památky, zajímavosti a průmyslový rozvoj nejstaršího pražského předměstí; K příležitosti 150. výročí založení Karlína, ONV Praha 8, 1967
  • Milada Lejsková-Matyášová, Altány, gloriety, saly terreny pražských zahrad a parků, in: Staletá Praha: Sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody, Svazek 4, Orbis Praha 1969
  • Milada Lejsková-Matyášová, Renesanční interiér velkolosinského zámku, Šumperk 1972
  • Milada Lejsková-Matyášová, Libeňský zámek v minulosti, ONV Praha 8, 1973
  • Milada Lejsková-Matyášová, A. Vošahlík, Doudleby, Pardubice 1973
  • Milada Lejsková-Matyášová, Teplice v době klasicismu; Historie a charakteristika lázní jako střediska kulturního a politického dění v Evropě od 80. let 18. stol. do r. 1848, Teplice 1972 a 1983

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Mikuláše v Českých Budějovicích
  2. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Ohlas Solisových dřevorytů v českém renesančním malířství, in: Umění věků 1957, s. 87-104
  3. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, K otázce předloh pro sgrafita v Telči, Umění 7, 1959, s. 402-403
  4. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Výjevy z římské historie v prostředí české renesance, Umění 8, 1960, s. 287-299
  5. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Nizozemské předlohy průčelních reliéfů Edelmannova paláce v Olomouci, Zprávy vlastivědného muzea v Olomouci 1962, č. 102, s. 9
  6. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Grafická předloha a její význam při restaurování maleb a sgrafit. Zprávy památkové péče 1971/31, str. 4–16, 63
  7. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Ohlas Albrechta Dürera ve výzdobě Martinického paláce na Hradčanech, Umění 22, 1974, s. 153-156
  8. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Raně barokní nástropní malby zámku v Doudlebech n.O. a jejich restaurování, in: Restaurátorské práce Východočeského kraje, kat. výst., Státní zámek Doudleby nad Orlicí 1971, s. 13-14
  9. ↑ Milada Lejsková-Matyášová, Klasicistní pavilony Tereziina údolí odcházejí, Památková péče 25, 1965, s. 57-58

Literatura

editovat
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 814-816, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Dodatky, Academia, 2006, s. 456, ISBN 80-200-1209-5
  • Helena Čižinská, Bibliografie publikovaného díla, Za starou Prahu 38, 2008, č. 2, s. 40-42
  • Zprávy památkové péče: Milada Lejsková-Matyášová soupis článků on line Archivováno 17. 10. 2018 na Wayback Machine.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Milada_Lejsková-Matyášová&oldid=23558895“