Mil Mi-26
Mil Mi-26 (V kódu NATO „Halo“) je sovětský, resp. ruský super těžký transportní vrtulník z konce 70. let 20. století. Jedná se o nejtěžší, největší a nejvýkonnější sériově vyráběný vrtulník. Tento vrtulník byl zkonstruován na základě požadavku letectva SSSR na těžký víceúčelový transportní vrtulník. Vznikl kompletním přepracováním základní konstrukce vrtulníku Mi-6, kdy byl rozšířen trup, zesílená strukturální pevnost, přepracován ocas a stroj byl následně osazen výkonnějšími motory D-136, každý o výkonu 8360 kW. První prototyp stroje vzlétl 14. prosince 1977.[1] Do výzbroje sovětské armády se dostal až roku 1983.
| Mi-26 | |
|---|---|
 | |
| Určení | super těžký transportní vrtulník |
| Původ | Sovětský svaz a Rusko |
| Výrobce | Ruské vrtulníky Mil Rostvertol |
| První let | 14. prosince 1977[1] |
| Zařazeno | 1983 |
| Uživatel | Ruské letectvo Aeroflot Ukrajinské letectvo Indické letectvo |
| Výroba | 1980–dosud |
| Vyrobeno kusů | 316 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vrtulník má rozsáhlý nákladní prostor s kapacitou 80 plně vyzbrojených vojáků nebo 25 000 kg nákladu. Je určen převážně k týlové podpoře, na transport vozidel a dělostřelectva.[2] Stroje se používají také pro civilní účely, například jako dopravní či k hašení požárů.
Během katastrofy v Černobylu v roce 1986 shazovaly vrtulníky Mi-26 tuny písku na rozžhavený reaktor. Tyto stroje se však osvědčily při vysoké koncentraci radioaktivity jen několik málo dní, přičemž jejich povrch byl pokryt zhruba dvěma centimetry spečeného radioaktivního prachu. Ten se snažili mechanici výrobního závodu Mil odstranit, oba použité stroje ale musely být nakonec zakopány do 10 m hluboké jámy.
Verze
editovat
- Mi-26MS – verze pro přepravu zraněných
- Mi-26T – verze pro nákladní přepravu
- Mi-26TZ – verze pro přepravu pohonných hmot
- Mi-26 Halo-A – vojenská verze
- Mi-26P – civilní 63místná verze pro přepravu osob
- Mi-26PK – létající jeřáb
Uživatelé
editovat
Specifikace
editovat
Zpracováno na základě publikace Jane's All The World's Aircraft 2003–2004.[3]
Technické údaje
editovat- Posádka: 5 (2 piloti, 1 navigátor, 1 inženýr, 1 technik)
- Nosnost:
- 90 vojáků nebo 60 ležících raněných
- 20 000 kg nákladu
- Délka trupu: 33,72 m
- Délka s rotory: 40,025 m
- Průměr hlavního rotoru: 32,00 m
- Výška: 8,145 m
- Plocha rotoru: 804,25 m²
- Prázdná hmotnost: 28 200 kg
- Vzletová hmotnost: 49 600 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 56 000 kg
- Pohonná jednotka: 2× turbohřídelový motor Lotarev D-136, 8 500 kW každý
Výkony
editovat- Maximální rychlost: 295 km/h
- Cestovní rychlost: 255 km/h
- Dolet: 1 920 km (s přídavnými nádržemi)
- Dostup: 4 600 m
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b ZDOBINSKÝ, Michal. Atlas vojenské techniky - Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Magnet-press, 1994. ISBN 80-85847-13-2.
- ↑ Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. Kapitola Mil Mi-26 „Halo“, s. 312.
- ↑ Jackson, P., 2003, Jane's All The World's Aircraft 2003–2004. Coulsdon, UK: Jane's Information Group, s. 393–394
Literatura
editovat- Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X.
- ZDOBINSKÝ, Michal. Atlas vojenské techniky: Vrtulníky. Praha: Magnet-Press, 1994. ISBN 80-85847-13-2.
- Opyжиe Pоссии 2006-2007 / Russia´s Arms 2006-2007. [s.l.]: OOO „Boeнный Пapaд“ / Military Parade Ltd., 2006. (rusky, anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mil Mi-26 na Wikimedia Commons - Galerie Mil Mi-26 na Wikimedia Commons
- Mil Mi-26 (Kód NATO: Halo-A)
